Zosnovali konzervativní kardinálové zvolení Roberta Prevosta výměnou za umlčení tradiční scény? (2026)
Zdá se, že Stephen Kokx, The Catholic Esquire a další měli se svými podezřeními po konkláve pravdu.
Riaan Van Zyl
27. října 2026
Výbušný článek publikovaný v srpnu v italském deníku Il Tempo – a přetištěný tento týden na blogu Rorate Caeli – dodává značnou váhu tomu, co redaktor webu Integrity Magazine Stephen Kokx a další již dlouho měli v podezření – že konzervativní kardinálové konspirovali, aby zajistili zvolení Roberta Prevosta na konkláve v roce 2025.
Stejně významné, pokud se zpráva potvrdí, je i to, že Kokx a tradicionalisté, kteří se domnívali, že je pravděpodobné, že nějaký vlivný kardinál tiše instruoval komentátory z tradiční scény, aby v souvislosti se svou kritikou Roberta Prevosta zachovávali politiku „držet jazyk za zuby“, mají nyní pádné nové důvody věřit, že jejich podezření bylo oprávněné a že jejich otevřená kritika po konkláve byla zcela namístě.
Změnily dvě večeře konkláve?
Podle reportéra Francesca Capozza se několik dní před konkláve v bytě kardinála Burkeho v Palazzo Rusticucci konaly dvě soukromé večeře. Podle zprávy byli mezi účastníky kardinálové Burke, Timothy Dolan, Daniel DiNardo, Gerhard Ludwig Müller a další evropští preláti.
Čestným hostem na první schůzce byl kardinál Pietro Parolin, obecně považovaný za hlavního kandidáta na nástupce Františka. Přítomní se údajně Parolina dotazovali, jak zamýšlí reagovat na jejich obavy, které zahrnovaly liturgické, teologické a morální rozdělení, jež se stalo poznávacím znamením vlády Jorgeho Bergoglia.
Jeho odpovědi je zjevně neuspokojily, protože deník Il Tempo informoval, že po Parolinově odchodu jeden z kardinálů vynesl rozhodující verdikt: „Nemůžeme mu věřit – budeme volit kohokoliv jiného než Parolina.“
O dva dny později se v podstatě tatáž skupina prelátů shromáždila znovu, ale tentokrát byl čestným hostem kardinál Robert Francis Prevost, prefekt Dikasteria pro biskupy. Byly mu položeny stejné otázky, ale výsledek byl dramaticky odlišný a pro kardinály mnohem příznivější. Podle deníku Il Tempo byly „kostky vrženy“ už v době podávání kávy.
Deník tvrdí, že konzervativní kardinálové ovládali blok přibližně 20 až 25 hlasů a že od druhého kola hlasování začali směřovat své hlasy k Prevostovi namísto Parolina. To Prevostovi zajistilo dostatečný počáteční impuls a později i dostatečnou podporu potřebnou k tomu, aby se nakonec objevil v bílém papežském rouchu.
Co Prevost slíbil?
Z těchto údajných schůzek vyvstává znepokojivá otázka týkající se toho, co si obě strany vzájemně slíbily. U takovéto hry církevní politiky, kde je v sázce mnoho, by byl člověk samozřejmě naivní, kdyby si představoval, že muži na obou stranách nebudou požadovat protislužbu. Ale článek deníku Il Tempo končí nevyřešenou otázkou, která naznačuje, že Lev XIV. porušil svůj slib.
Ve zprávě se píše: „Situace už byla jasná, konzervativci začali přecházet na Prevostovu stranu, jak bylo rozhodnuto na večeři, jejíž existenci dnes odhalujeme jako exkluzivní zprávu.“ „Zůstává jedna otázka – ne tak pro nás jako pro konzervativce, kteří vsadili na Prevosta: bude dodržovat závazky přijaté na oné večeři?“
Věřící teď bohužel mohou jen spekulovat o tom, jaké mohly být tyto závazky. Byla Burkemu a jeho spojencům dána ujištění ohledně tradiční latinské mše, byly jim slíbeny určité biskupské nominace, nebo šlo o něco jiného? Nesplnil je Lev XIV., protože tradiční scéna nesplnila svou povinnost umlčet ty, kdo jako Kokx a další hájili Boží čest tím, že upozorňovali na odchylky Lva XIV. od Magisteria a na jeho útoky na víru během prvních měsíců jeho úřadování? Nebo Lev XIV. jednoduše podlehl vlivu bergogliovské kurie a aparátu hluboké církve, takže zradil své konzervativní podporovatele?
Bylo tradiční scéně řečeno, aby mlčela?
Po léta pěstovali influenceři z tradiční scény blízké vztahy s Burkem, Müllerem, Sarahem a dalšími.
Jejich čtenáři a sledující byli vedeni k tomu, aby tyto preláty vnímali jako spolehlivé obránce katolické pravověrnosti. Ale po zvolení Prevosta to bylo, jako by někdo přepnul vypínač. Komentátoři jako například Michael Matt a Taylor Marshall a v nedávné době Timothy Flanders a Eric Sammons působili podezřele horlivě, když odrazovali od kritiky Lva XIV., a neúnavně napadali ony „šílené tradicionalisty“, kteří jsou plní „zkázy a sklíčenosti“.
Odhalení deníku Il Tempo nyní vyvolávají zjevně nepříjemnou otázku, zda konzervativní kardinálové poté, co tolik investovali do zvolení Prevosta, nevydali americkým influencerům příkaz, aby se stáhli a neoslabovali tak pozici právě toho muže, kterého pomohli zvolit.
Možnost, že vlivný kardinál, možná sám Burke – nebo někdo, kdo jednal jeho jménem nebo jménem Müllera – tiše těmto komentátorům sdělil, že by svou kritiku měli omezit, se nyní jeví jako téměř hmatatelná skutečnost. I když dosud neexistuje přímý důkaz, že bylo takové nařízení vydáno, poskytuje údajná volební dohoda, o níž informuje deník Il Tempo, dříve chybějící možný motiv.
Porušili kardinálové pravidla konkláve?
Dalším vážným důsledkem této nečestné aféry, která si žádá prošetření, je to, zda zúčastnění kardinálové neporušili pravidla týkající se konkláve. Apoštolská konstituce Universi Dominici Gregis Jana Pavla II. obsahuje výslovné zákazy týkající se volebních dohod a závazků.
Odstavec 79 všem, včetně kardinálů, zakazuje, aby během života úřadujícího papeže připravovali plány týkající se volby jeho nástupce, aniž by se s ním poradili. Zakazuje rovněž sliby ohledně hlasování a rozhodnutí o nástupnictví přijímaná za těchto okolností na soukromých shromážděních.
Protože se údajné večeře konaly až po Františkově smrti, toto ustanovení by se na tyto schůzky přímo nevztahovalo. Odstavec 81 téhož dokumentu je však mnohem relevantnější.
Výslovně kardinálům zakazuje uzavírat jakékoliv smlouvy, dohody, sliby či závazky, které by jim ukládaly dát nebo odepřít své hlasy konkrétním kandidátům. Takové dohody jsou prohlášeny za neplatné a porušení má za následek automatickou exkomunikaci (latae sententiae), která podléhá příslušným kanonickým požadavkům.
Následující odstavec 82 rovněž zakazuje dohody zavazující kardinály ke konkrétnímu jednání, pokud by se jeden z nich měl stát papežem, zatímco odstavec 83 varuje před tím, aby byla volební rozhodnutí ovlivněna nátlakovými skupinami, osobní zaujatostí nebo jinými nečestnými úvahami.
Je však důležité poznamenat, že diskuze týkající se vhodnosti kandidátů nejsou zakázané. To, zda došlo ke kanonickému porušení, by záviselo na přesné povaze uzavřených dohod. Pouze zúčastnění mohou a měli by odpovědět na následující otázky. Probíral kardinál Burke a jeho společníci jen Prevostovu vhodnost, nebo uzavřeli závaznou volební dohodu? Pokud dal Prevost nějaké sliby výměnou za jejich podporu, jaké to byly? A pokusili se lidé odpovědní za přípravu jeho zvolení následně umlčet kritiku mezi komentátory z řad tradicionalistických katolíků?
Pokud je skandální odhalení deníku Il Tempo pravdivé, znamená to, že ti komentátoři, od nichž se očekává, že budou bránit integritu svaté matky Církve a pravdy, které učí, prodali své prvorozenectví za mísu čočovice. Jejich zrada, kterou už nelze popřít, odhalila křehký základ pod malou boční kaplí ústupků a kompromisů, kterou vystavěli nikoliv na skále, ale na písku.
Zdroj: Integrity Magazine
Překlad: D. Grof
