Slovo bloggera 16 – Svátek Krista Krále (2025)
25. října 2026
Modlitba ke Kristu Králi
Pane Ježíši Kriste,
uznávám Tě za Krále světa. Všechno, co bylo stvořeno – pro Tebe je stvořeno. Jednej tedy se mnou podle svého práva. Obnovuji svůj křestní slib: Odříkám se zlého ducha, i všech skutků jeho i vší pýchy jeho. Slibuji, že budu žíti jako řádný křesťan. Zvláště se zavazuji, že vše vynaložím, aby zvítězila práva Boží a Tvé svaté Církve. Božské Srdce Ježíšovo, obětuji Ti své nepatrné skutky, aby všechna srdce uznala Tvé svaté království a aby zavládl Tvůj pokoj na celém světě.
Amen.
***
Vážení čtenáři,
jak mnozí dobře víte, s dnešním velkým svátkem se pojí také vznik tohoto blogu, který byl spuštěn před patnácti lety. A tak jako obvykle spolu s ním přichází i krátký komentář jeho autora.
V minulých Slovech bloggera zde již zaznělo množství citátů vztahujících se ke svátku Krista Krále, které pocházely převážně z úst velkých papežů. Tentokrát bych rád připomněl slova mexického arcibiskupa z doby povstání cristeros, Josého Mora y del Rio, z jeho pastýřského, listu vydaného přesně před sto lety při první oslavě svátku Krista Krále v Mexiku dne 31. října 1926:
„Ježíš Kristus, náš Král, není jím pouze v přeneseném smyslu, neboť kraluje v rozumech jako pravda, která je osvěcuje, ve vůlích jako svatost, která je povznáší, a v srdcích jako láska, která je přitahuje k sobě a sjednocuje jedny s druhými; nýbrž i ve vlastním smyslu, neboť má skutečnou moc vládnout lidem i společnostem a pomáhat jim dosáhnout jejich vlastního cíle v čase i ve věčnosti.“
Tento citát nám poměrně jednoznačně říká, že Kristovo kralování nelze chápat pouze jako soukromou záležitost. Kristus má být Králem našeho způsobu myšlení, rozhodování, jednání i vztahu k veřejnému životu. Pokud tedy Kristus kraluje v rozumu, znamená to přijmout i to, že to není člověk, kdo tvoří pravdu, a nelze se ohlížet na to, co je právě populární, nebo co schvaluje většina. Pokud Kristus kraluje ve vůli, znamená to chtít to, co On chce, a to navzdory vlastnímu pohodlí. A pokud Kristus kraluje v srdci, nejde jen o naši prostou poslušnost, ale o to, že Krista skutečně milujeme. U toho však Kristova vláda nekončí, protože On má skutečnou moc vládnout lidem i společnostem, což znamená, že společnost není neutrálním prostorem, který je oddělený od Boha. Kristus má nárok vládnout v rodinách, školách, v ekonomickém životě, v kultuře, umění atd. Přesně to připomíná dnešní svátek.
Kdyby většina lidí tyto Kristovy královské výsady ctila, nenacházel by se svět jen pár kroků od světové války. To už nám dnes nenaznačují jen stará katolická proroctví, ale čím dál častěji i otevřená vyjádření politiků ze všech světových stran. Koneckonců si stačí uvědomit prostá fakta. K požadovanému zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie podle jasně daných podmínek stále nedošlo, a proto vše směřuje k naplnění fatimského proroctví. Jak bylo mnohokrát řečeno, můžeme i my – kromě modlitby za papeže, aby zasvěcení provedl – přispět sami tím, že (třeba i opakovaně) vykonáme pobožnost prvních pěti sobot. Kromě toho můžeme o této pobožnosti informovat i ty katolíky, kteří o ní v dnešní smutné době ještě neslyšeli. Díky apoštolátu tradičně katolického nakladatelství Christianitas se podařilo rozšířit již 27 000 kusů brožury o této pobožnosti a nedávno bylo představeno její čtvrté přepracované vydání. Na jejím šíření se může podílet kdokoliv z vás.
Ani tento blog si nemůže stěžovat na nedostatek zájmu, který – jak se zdá – s postupující krizí v Církvi i ve světě stále roste. Proto bych zde pro nové čtenáře rád zopakoval, že zdaleka ne všechny články, názory v nich prezentované a způsob prezentace se vždy musejí zcela shodovat s postojem autora tohoto blogu. Při jejich počtu by to za těch mnoho let ani nebylo možné. Nehledě k tomu, že pokud se jedná o volnou materii, mohou katoličtí autoři prezentovat své soukromé stanovisko k danému tématu. Jestliže se tedy na tomto blogu nějaký článek objeví, znamená to, že autor blogu usoudil, že přináší faktickou informaci nebo zajímavý úhel pohledu na danou problematiku. Kromě toho některé výslovně zpravodajské články mají za cíl v aktuálním čase zpravit čtenáře o právě probíhajících událostech, aniž by je autor blogu pokaždé opatřoval nějakým svým komentářem, který by vysvětloval jeho přesný postoj k nim, protože jde především o rychlý informační servis českým čtenářům. Typickým příkladem z poslední doby byly články týkající se biskupských svěcení FSSPX a následné „exkomunikace“, které problém prezentovaly z mnoha různých úhlů pohledu. Autor blogu stále předpokládá kritické myšlení každého čtenáře, jeho schopnost utvořit si vlastní názor a poměřit ho katolickými měřítky.
V souvislosti s tím je možná dobré výslovně zmínit, že názorové spektrum článků na tomto blogu se v současnosti může pohybovat zhruba od pozice FSSPX přes katolické hnutí Odporu až po nedogmatický sedeprivacionismus a sedesvakantismus. Zcela jisté ale je, že se zde nikdy neobjeví cokoliv, co by výslovně propagovalo pseudokonzervativní preláty typu Burkeho, Saraha, Stricklanda či Schneidera a jim podobné. Například v současnosti neúměrně často citovaný biskup Schneider je typickým příkladem hierarchy, který nemá problém sloužit a propagovat novou mši a je spolehlivou součástí koncilní/synodální církve (jak tato sebe sama označuje). Takový přístup pro tradičního katolíka představuje zcela nepřijatelnou slepou uličku. Zároveň se zde nikdy neobjeví nic, co by pozitivně hodnotilo indultní společenství obecně. A zejména a výslovně zde nikdy nebude propagováno Kněžské bratrstvo sv. Petra, které se svým přejmenováním na Kněžskou fraternitu sv. Petra nikterak nezbavilo svého jidášského stigmatu, a právě v době „exkomunikace“ biskupů FSSPX v tomto roce se dle očekávání jasně projevilo takové, jaké po celou dobu své existence je. Toto společenství se už desítky let nezakrytě podílí na podkopávání katolické Tradice a svou horlivou kolaborací s neomodernistickým Římem jasně demonstruje svou podstatu. Stejně jako Jidáš i ono v pravou chvíli jistě obdrží svou zaslouženou odměnu.
Na závěr Slova bloggera přichází jako vždy to nejdůležitější – poděkování. Fungování tohoto blogu (a jeho předchůdce) po tak dlouhou dobu by nebylo možné bez podpory a zájmu jeho čtenářů. Děkuji proto všem za vaši zpětnou vazbu, připomínky, rady, slova povzbuzení a jinou podstatnou pomoc, ale především za vaše modlitby! Kéž vám to všem Pán Bůh štědře oplatí!
Viva Cristo Rey!
autor
