Je papež biskupem? (2019)
Poznámka REX!: Tento článek dominikánů z Avrillé mimo jiné ukazuje, že pochybnost o platnosti biskupských svěcení udělovaných podle nového obřadu, v němž byli vysvěceni i pozdější papežové od Ratzingera po Prevosta, nemusí automaticky znamenat sedesvakantismus, jak se někteří lidé s indultním smýšlením z neznalosti nebo ze zlé vůle snaží prezentovat.
***
Není to tak dávno, co se arcibiskup Lefebvre během kázání, jež vstoupilo do dějin, ptal:
„Od koho obdrží tito bohoslovci svátost svěcení? Od koncilních biskupů, jejichž svátosti jsou všechny pochybné, protože přesně nevíme, jaká je jejich intence? To nejde!“ (1)
Mezi tyto pochybné svátosti patří biskupská svěcení udělovaná koncilními biskupy.
Připomeňme si v tomto ohledu soud, který vynáší otec Calderón v jedné ze svých studií, která překvapivě vyšla pouze ve španělské verzi revue Si Si No No:
„Pozitivní a objektivní vady, jimiž tento obřad trpí a jež znemožňují mít jistotu o jeho platnosti, však podle našeho názoru – dokud neexistuje výrok Říma, jímž by se mnohé muselo změnit – odůvodňují a činí nezbytným podmínečné přesvěcení kněží vysvěcených novými biskupy, případně podmínečné přesvěcení těchto biskupů. V tom, co je samotným zdrojem svátostí, nelze takovouto nejistotu strpět.“ (2)
Revue Le Sel de la terre přinesla recenzi tohoto článku končící slovy:
„Otec Calderón, FSSPX, dochází k závěru, že nelze mít jistotu o platnosti [nového obřadu biskupských svěcení] z důvodu dvou nedostatků – kanonického (jeho nelegitimnost) a theologického (i když se podobá obřadům v Církvi přijatým, je od nich odlišný). Tyto obřady jsou již samy o sobě méně přesné ve svých pojmech než starý římský ritus; a navíc rozdíly zavedené novým obřadem pocházejí z vlivu nesprávné nauky.“ (3)
V článku uveřejněném v Le Sel de la terre č. 54 (podzim 2005) nazvaném „Je nový obřad biskupských svěcení platný?“ (4) se dochází k závěru, že argumenty až doposud vznášené proti platnosti obřadu biskupských svěcení, jak je promulgoval Řím v roce 1968, neměly opodstatnění, ovšem s následujícím upřesněním:
„I když je nový obřad ‘sám o sobě’ platný, je velká pravděpodobnost, že v některých konkrétních případech může vlivem špatných překladů či úpravy obřadu, která by se značně odlišovala od originálu, či dokonce z důvodu nedostatečné intence celebranta, dojít v tom či onom případě k neplatnosti obřadu.“
V tomtéž článku jsme připomínali slova arcibiskupa Lefebvra ohledně biskupského svěcení biskupa Danneelse, pomocného biskupa bruselského.
„Je to děsivé…Je tento biskup skutečně vysvěcen? O tom lze přece jen pochybovat. Je-li toto intencí světitelů, je to něco nepředstavitelného! Situace je ještě vážnější, než se myslí.“ (5)
Připomeňme si konečně praxi Bratrstva sv. Pia X., dokud byl arcibiskup Lefebvre naživu, a dokonce ještě i několik let po jeho smrti: Kněží přicházející z koncilní církve a vysvěcení v novém obřadu byli obvykle přesvěceni sub conditione.
*
Je jisté, že tato podmínečná svěcení se nelíbila koncilnímu Římu. Otec Sim, redemptorista, byl kupříkladu přesvěcen arcibiskupem Lefebvrem. Když se pak chtěl znovu vrátit ke koncilnímu Římu, bylo mu vymezeno zvláštní pokání navíc za to, že toto podmínečné svěcení přijal.
Dnes již Bratrstvo sv. Pia X. podmínečné přesvěcování nedělá. Lze se domnívat, že to je proto, aby se neznelíbilo koncilnímu Římu, od nějž se chce nechat uznat.
Změna postoje Bratrstva sv. Pia X. však nemění nic na faktech: Existuje či neexistuje pozitivní pochybnost (6) o kněžských svěceních (a tudíž i o biskupských svěcení) v novém obřadu po roce 1968?
Důsledky by však byly nemyslitelné!
• Tím pádem by u všech aktuálně sloužících biskupů (možná je někde ještě naživu několik biskupů svěcených před rokem 1968, ale vzhledem k jejich věku jsou jistě v důchodu) byla pochybnost o svěcení! A všichni jimi vysvěcení kněží by měli pochybné kněžství! To je nemyslitelné!
• Otázkou není, zda je to „myslitelné“ nebo ne, ale zda je to pravda, nebo ne. Jak jsme právě uvedli, pochybná povaha [nových] kněžských svěcení byla obecně uznávána po desítky let těmi nejlepšími představiteli Tradice.
Všimněme si také, že reforma se, pokud je nám známo, týká pouze římského obřadu. Otázka se tedy netýká biskupů svěcených v jiných katolických obřadech. [Za normálních okolností by tomu tak bylo. V praxi však došlo například k tomu, že byl kandidát na řeckokatolického biskupa svěcen spolu s latinskými kandidáty v novém pochybném západním obřadu. Lze očekávat, že podobných případů nastalo ve světě více. – pozn. REX!]
Dodejme, že v římském ritu existuje nejméně osm platně vysvěcených biskupů: Tissier de Mallerais, Williamson, de Galarreta, Fellay, Faure, Thomas d‘Aquin, Zendejas, k nimž můžeme připočítat ještě biskupa Rifana: Jeho hlavním světitelem sice byl kardinál Castrillon Hoyos, který byl sám vysvěcen v roce 1971 v novém obřadu, ale spolusvětitelem byl biskup Licínio Rangel, sám vysvěcený v roce 1991 biskupem Tissierem de Mallerais, přičemž svěcení bylo vykonáno v tradičním obřadu. [Zde je míněn stav v roce 2019, kdy byl článek napsán. Mezitím zemřel biskup Tissier de Mallerais a biskup Williamson. Nově však lze s jistotou připočíst biskupy Stobnického, Balliniho, Morgana a Vigana – pozn. REX!]
Konečně lze poznamenat, že pochybnost o platnosti svěcení není tím nejzávažnějším. Ještě závažnější je jistota, že všichni biskupové – s výjimkou velmi malého počtu – veřejně vyznávají koncilní omyly.
A papež?
• Ale pak pochybujete, že papež je biskupem (a dokonce i knězem, jelikož byl vysvěcen v novém obřadu)! Jste tedy sedesvakantisty!
• Papežská moc je především mocí jurisdikce. A tu může mít i pouhý klerik.
Když byl papež zvolen v době, kdy ještě neměl biskupské svěcení (což bylo v prvních stoletích Církve časté), byl okamžitě papežem se všemi pravomocemi, jakmile přijal svůj úřad. Nicméně se spěchalo s jeho vysvěcením na biskupa, protože to dává způsobilost vykonávat biskupskou jurisdikci.
Nemá-li papež biskupský [svátostný] charakter, může vykonávat biskupskou jurisdikci, ale chybí mu způsobilost, která pochází z biskupského svěcení.
Církev má ve zvyku jmenovat v misijních zemích, ještě před zřízením diecézí, apoštolské prefekty. Ti jsou pouhými kněžími, ale prakticky disponují biskupskou jurisdikcí. Je tedy zcela možné vykonávat tuto jurisdikci i bez biskupského svěcení.
Nicméně to Církev připouští jen tehdy, když je biskupský úřad ještě omezený. To ukazuje, že podle jejího chápání je biskupské svěcení nezbytné pro běžný výkon biskupské jurisdikce nad řádně ustavenou [místní] církví.
To, že by papež řídil všeobecnou Církev bez biskupského svěcení, by tedy byla nenormální situace, která by sice neznemožňovala výkon papežské autority, ale pravděpodobně by jej ztěžovala.
Kdy se Bratrstvo sv. Pia X. změnilo?
Jelikož nebylo vydáno žádné oficiální prohlášení, které by vysvětlovalo změnu postoje Bratrstva sv. Pia X. ohledně platnosti kněžských svěcení, nemůžeme s jistotou vědět, kdy bylo rozhodnuto, že už se nebudou kněží přesvěcovat sub conditione.
Lze však poznamenat, že v roce 2015 vyšla v nakladatelství semináře Bratrstva sv. Pia X. ve Spojených státech kniha Johna Salzy a Roberta Siscoeho (8) s předmluvou biskupa Fellaye.
Tato kniha, které je mimochodem hodnotná pro pochopení problému sedesvakantismu, potvrzuje bez výhrad platnost kněžských a biskupských svěcení v novém obřadu:
„Můžeme mít morální jistotu o platnosti nového obřadu biskupských svěcení.“ (9)
Argumenty proti platnosti obřadu kněžského (ale i biskupského) svěcení papeže Pavla VI. jsou, slovy papeže Lva XIII. „naprosto a zcela neplatné“. (10)
U příležitosti slavné mše svaté sloužené biskupem Huonderem v srpnu 2019 (11) v priorátu Oberriet vyšla ve farním zpravodaji priorátu Gottesdienstordnung studie, která se odvolávala na práce sepsané v semináři Nejsvětějšího Srdce v Zaitzkofenu. (12)
Tato studie rovněž dochází k závěru, že nové obřady jsou platné: „Jak jsme viděli, platnost nové formy biskupského svěcení je v zásadě nezpochybnitelná.“ (13)
Studie sice připouští možnost neplatnosti z důvodu nedostatku intence, avšak tento nedostatek intence je podle ní spíše zanedbatelný, protože by nastal „navzdory použití liturgických knih“. Dále studie okamžitě připomíná, že biskup Lefebvre byl „na kněze a biskupa vysvěcen kardinálem Liénartem, který byl přinejmenším blízký svobodnému zednářství a byl jedním z hlavních strůjců Druhého vatikánského koncilu“. Jinými slovy, pokud by se začalo pochybovat o platnosti nového obřadu kvůli nedostatku intence, muselo by se pak pochybovat i o platnosti kněžského a biskupského svěcení arcibiskupa Lefebvra.
Je tedy pochopitelné, že biskup Huonder je veden k tomu, aby veřejně sloužil (a kázal) v kostelích Bratrstva sv. Pia X. Bude po něm také požadováno, aby světil kněze?
Poznámky
1) Kázání z 30. června 1988 u příležitosti biskupských svěcení před několika tisíci lidmi. Toto kázání bylo vcelku vydáno v Le Sel de la terre č. 25, léto 1998.
2) „Los defectos positivos y objetivos que sufre este rito, que impiden se tenga certeza de su validez, nos parece que – hasta que no haya sentencia romana, para lo que tendrían que cambiar muchas cosas – justifican y hacen necesario la reordenación bajo condición de sacerdotes consagrados por obispos nuevos y, llegado el caso, la reconsagración bajo condición de estos obispos. No se puede sufrir tales incertidumbres en la raíz misma de los sacramentos (Mucho dicen los moralistas de la necesidad de certeza en la validez de los sacramentos).“ Si Si No No španělská verze č. 267 (listopad 2014), str. 6. [Celá studie česky zde.]
3) Le Sel de la terre č. 92, jaro 2015, str. 170.
4) Článek z Le Sel de la terre č. 54 vyšel s několika přílohami zvlášť ve vydavatelství Éditions du Sel pod názvem „Jsou biskupy? Je nový obřad biskupského svěcení platný?“ Dílo je k dostání v Chiré nebo na internetových stránkách nakladatelství Éditions du Sel.
5) Arcibiskup Lefebvre, přednáška v Écône 28. října 1988 (Le Sel de la terre č. 54, str. 105).
6) V morální theologii se rozlišuje mezi pozitivní pochybností, která se zakládá na objektivních a závažných skutečnostech, a negativní pochybností, která vede k pochybování, aniž by k tomu existoval objektivní a závažný důvod. K negativním pochybnostem se nemá přihlížet.
7) Viz kánon 293 a následující kánony v Kodexu kanonického práva z roku 1917.
8) Johna Salza a Robert Siscoe, True or false pope, Winona (USA), STAS ed., 2015, 710 stran. – Autoři publikace citují dvakrát (str. 589 a 592) studii otce Pierra-Marieho, která vyšla v revue Le Sel de la terre č. 54 pod názvem „Je nový obřad biskupských svěcení platný?“ Název byl změněn na „Why the New Rite of Episcopal Consecration is Valid“ („Proč je nový obřad biskupského svěcení platný“). Vypuštění otazníku je politováníhodné, protože to vytváří dojem, že článek potvrzuje platnost obřadu bez omezení, což – jak jsme řekli – není tento případ.
Vypuštění otazníku pochází z anglické verze tohoto článku v tiskovině Bratrstva sv. Pia X. ve Spojených státech, The Angelus, z prosince 2005 a ledna 2006.
9) „We can have moral certitude on the validity of the new rite of episcopal consecration.“ John Salza a Robert Siscoe, str. 598.
10) „The arguments presented against the validity of Pope Paul VI’s 1968 ordination (and episcopal consecration) rite, are, in the words of Pope Leo XIII, ‘Absolutely Null and Utterly Void’.“ John Salza a Robert Siscoe, str. 619.
11) Ohledně biskupa Huondera viz Le Sel de la terre č. 109, str. 188–194.
12) Gottesdienstordnung, srpen 2019, Priorát sv. Karla Boromejského, Staatstrasse 87, 9463 Oberriet.
13) „Wie wir gesehen haben, ist die Gültigkeit der neuen Form der Bischofsweihe grundsätzlich nicht zu bezweifeln.“
Zdroj: Le Sel de la terre
Překlad: Jean-Nepomucène, T. O. P., revize D. Grof
