„Čtvrté fatimské tajemství“ I, II (2026)
John Vennari
26. a 27. května 2026
Mainstreamový italský autor proukazuje na to, že třetí fatimské tajemství nebylo zcela odhaleno. Jeden z posledních žijících svědků, arcibiskup Loris Capovilla, bývalý sekretář papeže Jana XXIII., připouští, že existují dva texty.
Dne 22. listopadu 2006 se v italských knihkupectvích objevila kniha Antonia Socciho Il Quarto Segreto di Fatima (Čtvrté fatimské tajemství). Autor po dlouhém zkoumání dochází k závěru, že Vatikán formálně nezveřejnil celé třetí tajemství.
Důležitost této knihy je zcela nedocenitelná. Socci je známý mainstreamový italský autor a televizní moderátor, který není spojený s žádnou „tradicionalistickou“ skupinou. Ve skutečnosti tento projekt začal s pevnou vírou, že Vatikán dne 26. června 2000 zveřejnil celé tajemství. Přesto čím víc pátral, tím víc byl přesvědčený, že celé tajemství zveřejněno nebylo.
Paoliniho výzva
V úvodu knihy Socci píše, že ho v době úmrtí sestry Lucie zaujal článek publikovaný italským novinářem Vittoriem Messorim: „The Fatima Secret, the Cell of Sister Lucia Has Been Sealed“ („Fatimské tajemství, cela sestry Lucie byla zapečetěna“). Messori zde hovoří o mnoha písemných dokumentech a „dopisech papežům“, které sestra Lucie zanechala ve své cele. Messori tehdy zmínil odhalení tajemství ze strany Vatikánu ze dne 26. června 2000, „které místo vyřešení tajemství otevřelo další – ohledně jeho výkladů, obsahu a úplnosti zveřejněného textu“.
To u Socciho vyvolalo řadu otázek. Proč by Messori, „skvělý novinář, extrémně přesný… nejpřekládanější katolický sloupkař na světě“ vrhl takové podezření na Vatikán? Jak by mohl člověk jako Messori, který je tak blízký vatikánskému prostředí, být přesvědčen, že oficiální verze třetího tajemství není přesvědčivá?
Bylo to matoucí zejména proto, že pět let předtím, když byla vize tajemství odhalena, Messori nevyjádřil žádné výhrady ohledně toho, co Vatikán zveřejnil. Nyní se zdá, že má pochybnosti. Nyní se zdá, že má otázky.
Socci zareagoval tím, že se pustil do zdvořilého novinářského sporu s Messorim, v němž Socci hájil pozici Vatikánu. Ale pak, jak Socii uvádí, „jsem byl zasažen článkem mladého katolického spisovatele Solidea Paoliniho“, jenž se objevil v tradicionalistickém časopise a vstoupil do debaty mezi Soccim a Messorim.
Socci uvádí, že Paolini „vyjmenoval řadu argumentů proti oficiální vatikánské verzi (která v té době byla i mojí)“. Paolini argumentoval, že Vatikán stále nezveřejnil hlavní část třetího tajemství „kvůli jeho výbušnému obsahu“. Paolini intenzivně zkoumal fatimskou věc a napsal knihu o třetím tajemství Fatima, neopovrhujte proroctvími, která byla publikována v Itálii. Ke svému vlastnímu překvapen Socci shledal Paoliního argumenty hodnými úvahy.
Socci vyjadřuje svůj názor, že bylo chybou Kurie a katolických médií, že ignorovaly výzvu tradičních katolíků, kteří argumentují, že třetí tajemství nebylo plně odhaleno. „Například,“ píše, „v knize sestavené otcem Paulem Kramerem [The Devil´s Final Battle, Ďáblová poslední bitva], která spojila díla a články různých autorů, se objevuje kritika, že Vatikán selhal v tom, aby vyhověl požadavkům Naší Paní Fatimské, a uvádí se, že ‘cena za nerozhodnost Vatikánu by mohla být extrémně vysoká a zaplatí ji lidstvo’“.
Stručně řečeno, Socci uznal, že existuje mnoho nezodpovězených otázek a mnoho bodů, týkajících se tajemství, které jsou záhadné.
Žádná odpověď od Bertoneho
Socciho obavy se jen zintenzívnily, když hledal odpovědi u vatikánské hierarchie, zejména u kardinála Bertoneho, který byl spolu s kardinálem Ratzingerem spoluautorem dokumentu o tajemství ze dne 26. června 2000 Fatimské poselství.
Socci píše: „Obrátil jsem se na řadu vlivných autorit uvnitř Kurie, například na kardinála Bertoneho, dnešního státního sekretáře ve Vatikánu, který byl ústřední postavou při zveřejnění tajemství v roce 2000… Kardinál, který mi [dříve] skutečně projevil svou osobní přízeň, když mě požádal, abych vedl přednášky v jeho bývalé janovské diecézi, nepovažoval za nutné odpovědět na mou žádost o rozhovor. Samozřejmě měl právo na tuto volbu, ale to jen zvýšilo obavy, že existují nepříjemné otázky, a nejvíc to, že existuje něco (mimořádně důležitého), co je nutné skrývat.“
Svůj „úvod“ zakončuje konstatováním, že nečekal, že nalezne tak „ohromnou záhadu“, týkající se třetího tajemství. A i když se nemusí ztotožňovat s každou jednotlivou teorií na toto téma, jak se objevuje v tradicionalistické literatuře, „nakonec jsem musel kapitulovat,“ řekl, „před závěrem, že existují dva texty tajemství, z nichž jeden dosud nebyl světu odhalen“.
Kardinál Bertone nereagoval na Socciho žádost o rozhovor.
„Myslím, že je v tom něco víc“
Čtenáři si jistě vzpomenou, že 13. května 2000, během papežova blahořečení Hyacinty a Františka Martových z Fatimy, kardinál Angelo Sodano, tehdejší vatikánský státní sekretář, oznámil, že bude zveřejněno třetí tajemství, a odhalil to, co označil za jeho část. Sodano uvedl, že tajemství hovoří o „biskupovi v bílém“, který při své cestě uprostřed těl mučedníků, „padá k zemi pod palbou z pušek, zdánlivě mrtvý“.
Kardinál Sodano dále naznačil, že to byla předpověď pokusu o atentát na Jana Pavla II. z roku 1981.
Ačkoliv většina davu Sodanově proslovu aplaudovala, někteří byli okamžitě skeptičtí. Agentura Associated Press 13. května 2000 citovala Julia Estela (33), portugalského prodavače aut: „To, co řekli, se vše odehrálo v minulosti. Není to předpověď. Je to neuspokojivé, myslím, že je v tom něco víc.“
A skutečně mnoho katolíků říkalo: „Myslím, že je v tom něco víc.“
Pak jsme se dne 26. června 2000, když byla vize tajemství nakonec zveřejněna, dozvěděli, že kardinál Sodano neříkal pravdu. Tajemství neříká, že papež padá „zdánlivě mrtvý“, ale říká, že „je zabit“.
Dokonce i deník Washington Post si ve své reportáži z 1. července všiml rozporu: „Třetí tajemství vyvolává více otázek – výklad Fatimy se odchyluje od vidění“:
„Dne 13. května kardinál Angelo Sodano, vrcholný vatikánský oficiální představitel, oznámil bezprostřední zveřejnění pečlivě střeženého textu.“ Řekl, že třetí fatimské tajemství nepředpovědělo konec světa, jak někteří spekulovali, ale střelbu na papeže Jan Pavla II. na náměstí sv. Petra dne 13. května 1981.
„Sodano uvedl, že rukopis… mluví o ‘biskupovi v bílém’, který, při své cestě uprostřed těl mučedníků, ‘padá k zemi pod palbou z pušek, zdánlivě mrtvý’“. (1)
„Ale text zveřejněný v pondělí [26. června] nenechává žádné pochyb o osudu biskupa a uvádí, že ‘byl zabit skupinou vojáků, kteří na něho vystřelili několik ran z pušek, několik šípů’ Všichni s papežem také umírají – biskupové, kněží, řeholníci, řeholnice i laici. Jan Pavel II. však střelbu jediného střelce, Mehmeta Aliho Agcy, přežil a nikdo z davu nebyl při útoku zabit.“
Tento sekulární deník si nemůže pomoci a na kardinála Sodana pohlíží s podezřením, neboť je jasné, že kardinál Sodano předložil zkreslený obraz třetího tajemství, jemuž násilně přiřadil mylný výklad.
Znepokojení katolíci okamžitě postavili do kontrastu to, co Vatikán zveřejnil jako úplné třetí tajemství, a to, co o něm řekl kardinál Ratzinger v roce 1984. Ve svém proslulém rozhovoru s Vittoriem Messorim kardinál Ratzinger uvedl, že tajemství se týká „nebezpečí ohrožujících víru a život křesťana, a tedy i svět. A také [se týká] důležitosti posledních časů“. Kardinál dále objasnil, že „věci obsažené v tomto třetím tajemství odpovídají tomu, co je ohlášeno v Písmu svatém, a co potvrzují mnohá mariánská zjevení…“
Avšak vidění papeže zabitého vojáky nutně neodráží „nebezpečí ohrožující víru“, ani nutně neodpovídá „posledním časům“. Kromě toho lze marně zkoumat „další mariánská zjevení“ a najít jakékoliv odkazy na proroctví papeže zastřeleného skupinou vojáků. Ani v Písmu svatém není žádný odkaz na takovou událost.
Spekulace zesílily díky tomu, že významní fatimští badatelé, jako otec Alonso a bratr Michel od Nejsvětější Trojice, z rozsáhlého studia toho, co bylo o třetím tajemství dříve řečeno, vyvodili, že obsah se týká proroctví o velké krizi víry v katolické Církvi.
Hovoří odborníci
O třetím fatimském tajemství kardinál Oddi poznamenal:
„Nemá co dělat s Gorbačovem. Blahoslavená Panna Maria nás varovala před apostazí v Církvi.“
Zesnulý otec Joaquin Alonso (+1981), který byl šestnáct let oficiálním archivářem ve Fatimě a který se sestrou Lucií vedl mnoho rozhovorů, dosvědčil následující:
„Je proto zcela pravděpodobné, že text obsahuje konkrétní odkazy na krizi víry v Církvi, na nedbalost samotných pastýřů, na vnitřní boje v samotném nitru Církve a na vážnou pastorační nedbalost nejvyšší hierarchie…“
„V období předcházejícím velkému vítězství Neposkvrněného Srdce Panny Marie se stanou strašlivé věci. Ty tvoří obsah třetí části tajemství. Jaké jsou? Pokud ‘v Portugalsku dogma Víry bude vždy zachováno,’… lze z toho jasně dovodit, že v jiných částech Církve tato dogmata budou zatemněna nebo úplně ztracena…“
„Hovoří nezveřejněný text o konkrétních okolnostech? Je dost možné, že hovoří nejen o skutečné krizi víry v Církvi během tohoto mezidobí, ale stejně jako například v tajemství z La Saletty jsou zde konkrétnější odkazy na vnitřní boje katolíků nebo na pád kněží a řeholníků. Možná se dokonce zmiňuje i o selhání nejvyšší hierarchie Církve. Ostatně nic z toho není cizí jiným sdělením sestry Lucie k tomuto tématu.“
Biskup Amaral, třetí biskup z Fatimy, řekl ve svém proslovu ve Vídni 10. září 1984 o tajemství následující:
„Jeho obsah se týká pouze naší víry. Ztotožňovat [třetí] tajemství s katastrofickými oznámeními nebo s jaderným holokaustem znamená pozměňovat smysl poselství. Ztráta víry kontinentu je horší než vyhlazení národa; a je pravda, že víra v Evropě neustále slábne.“
Pak je zde proslulý citát Luigiho kardinála Ciappiho, osobního teologa čtyř papežů až do papeže Jana Pavla II. včetně:
„V třetím tajemství se mimo jiné předpovídá, že velká apostaze v Církvi začne od vrcholu.“
Katolíci mají dobrý důvod věřit, že ještě existuje část tajemství – druhý text, který má být teprve odhalen –, jenž obsahuje „výbušný obsah“ týkající se obrovské apostaze v Církvi.
Podržel ji proti světlu
Katolíci mají také dobrý důvod se domnívat, že existuje druhý text, a to na základě svědectví biskupa Venancia z Fatimy.
Když v roce 1957 Svaté oficium kardinála Ottavianiho požádalo biskupa z Fatimy, aby tajemství poslal do Vatikánu, fatimský biskup da Silva tento úkol svěřil pomocnému biskupovi Venanciovi. Když byl Venancio v jednu chvíli s tajemstvím sám, podržel obálku proti světlu. Dokázal rozpoznat, že ve velké biskupově obálce byla menší obálka sestry Lucie. A v této obálce byl obyčejný list papíru s okraji na obou stranách, širokými asi tři čtvrtě centimetru. Bratr Michele poukazuje na to, že biskup Venancio „si dal práci s tím, že poznamenal rozměry všeho“. Díky biskupovi Venanciovi jsme se dozvěděli, že poslední tajemství bylo napsáno na malý list papíru, který obsahoval přibližně 25 až 30 řádků.
Avšak třetí tajemství Vatikánu z 26. června bylo sepsáno sestrou Lucií na čtyřech listech a obsahovalo 62 řádků. Zde se opět setkáváme s důkazem o dvou textech tajemství.
Tento důkaz se pozoruhodným způsobem potvrdil minulé léto.
„I kdybych o tom věděl víc“
Socci byl v kontaktu se Solideem Paolinim, mladým novinářem, který původně zpochybnil Socciho ohledně tajemství. Paolini Soccimu velkoryse předal svá zjištění o třetím tajemství, která pocházela od bývalého sekretáře papeže Jana XXIII., arcibiskupa Lorise Francesa Capovilly.
Budu se striktně držet chronologie událostí, jak se uvádí v Socciho knize.
Solideo Paolini navštívil Capovillu 5. července 2006 v arcibiskupově domě v Sotto il Monte. Po určité předběžné konverzaci Paolini Capovillovi řekl, že důvod jeho návštěvy spočívá v novinářském pátrání ohledně Fatimy. „Protože jste prvotním zdrojem informací,“ řekl Paolini, „rád bych vám položil nějaké otázky,“ zejména ohledně třetího tajemství.
Arcibiskup Capovilla nejprve odpověděl: „Ne, opravdu, abychom se vyhnuli nesprávnému pochopení, protože bylo odhaleno veřejně, přidržuji se toho, co bylo řečeno. I kdybych o tom věděl víc, musíme se držet toho, co bylo řečeno v oficiálních dokumentech.“
To je fascinující přiznání, které dává náhled na to, jak Vatikán funguje. Vatikán prezentoval své „oficiální zveřejnění“ na toto téma a penzionovaný vatikánský prelát trvá na tom, že se musí přidržet oficiálních dokumentů, „i kdybych o tom věděl víc“. Paolinimu to ukazuje, jaká politika se v takových záležitostech obvykle uplatňuje, a zároveň to poodhaluje oponu. Je to arcibiskupův náznak: „Ano, vím o tom víc!“
V tu chvíli se arcibiskup usmál a řekl: „Napište mi, prosím, své otázky a já na ně odpovím.“ Řekl, že se musí podívat do svých papírů, jestli je ještě má, neboť už prakticky vše daroval muzeu. Pak Paolinimu řekl: „Něco pošlu, možná nějakou větu… jen napište a počkejte.“
„Větu?“ pomyslel si Paolini, co mohl myslet tím „pošlu vám větu“?
O tři dny později poslal Paolini arcibiskupovi Capovillovi seznam otázek. Dne 18. července Paolini obdržel balíček od Capovilly, který obsahoval jeho odpovědi a nějaké papíry z jeho archivu.
Paolini píše: „Kromě mých otázek týkajících se existence nezveřejněného textu třetího tajemství, který má být teprve odhalen a jehož existence je vysoce pravděpodobná vzhledem k množství indicií, monsignor Capovilla (o němž se ví, že četl třetí tajemství) doslova napsal: ‘Nevím nic.’“
Paolini byl ohromen. Arcibiskup Capovilla četl tajemství, znal jeho obsah, byl v pozici, že mohl jednoznačně konstatovat, že celé třetí tajemství bylo zveřejněno v roce 2000 a že už není nic dalšího ke zveřejnění. Přesto řekl: „Nevím nic!“
Toto vyjádření bylo podle Paoliniho názoru „ironickou narážkou na určité ‘omertá siciliana’… jistý druh mafiánského zákona mlčení“.
To nebyl konec překvapení.
Balíček poslaný Capovillou obsahoval nějaké oficiální papíry a malý podepsaný lístek, na němž stálo následující:
„14. července 2006,
Milý Solideo Paolini,
posílám vám nějaké papíry ze svého archivu. Navrhuji, abyste si pořídil brožuru Fatimské poselství publikovanou Kongregací pro nauku víry v roce 2000.
S hojným Božím požehnáním,
Loris Capovilla“
Jaký podivný návrh! Arcibiskup Capovilla si byl jistě vědom, že Paolini rozsáhle zkoumal téma třetího tajemství a dokument z 26. června už vlastní. Paolinimu bylo jasné, že to byl další náznak od arcibiskupa. Bylo to, jako by Capovilla říkal: „Přečtěte si znovu dokument z 26. června, ale tentokrát ve světle těch dokumentů, které vám nyní posílám!“
Arcibiskup Capovilla, bývalý sekretář papeže Jana XXIII., přiznal, že existují dva texty.
A opravdu, Paolini v dokumentech našel tikající bombu.
„Porovnáním oné brožury vydané Vatikánem s archivními dokumenty, které mi poslal sekretář Jana XXIII.,“ řekl Paolini, „padne autorovi v ‘důvěrných poznámkách’ okamžitě do oka velmi výmluvný rozpor, a to přímo s oficiálním schvalovacím razítkem [úředními pečetěmi].“ Je potvrzeno, že papež Pavel VI. četl tajemství odpoledne ve čtvrtek 27. června 1963, zatímco oficiální vatikánský dokument z 26. června 2000 tvrdí, že „Pavel VI. obsah četl 27. března 1965 a poslal obálku do archivů v paláci Sant´Uffizio a rozhodl se text nezveřejnit“.
Máme tedy nesoulad dat. Capovillovy oficiální vatikánské dokumenty konstatovaly, že Pavel VI. četl tajemství 27. června 1963, zatímco oficiální vatikánský dokument z 26. června tvrdil, že tentýž papež četl tajemství 27. března 1965.
Paolini okamžitě telefonoval arcibiskupovi Capovillovi, aby našel vysvětlení rozporu v datech. Capovilla byl poněkud vyhýbavý ve své odpovědi a tvrdil například, že „nemluvíme o Písmu svatém“. Paolini okamžitě odpověděl: „Ano, Excelence, ale já poukazuji na oficiální psaný text (oficiální vatikánský dokument), který je jasný a zakládá se na jiných archivních dokumentech!“ Monsignor Capovilla odpověděl: „Nu, možná Bertoneho balíček [tj. dokument z 26. června] není tentýž jako Capovillův balíček…“
V tu chvíli se Paolinimu rozsvítilo a risknul „otázku za milion“: „Oba datumy jsou tedy správné, protože existují dva texty třetího tajemství?“
Po krátké pauze arcibiskupa Capovilla odpověděl: „Přesně tak!“
Tento mimořádně pádný důkaz, poprvé zveřejněný v Socciho knize, je poprvé, kdy vatikánský oficiální představitel – ačkoliv penzionovaný – připustil, že existuje slovy Socciho: „čtvrté tajemství, nebo ještě lépe řečeno druhá část třetího tajemství (která je zjevně pokračováním slov Panny Marie, přerušených oním ‘a tak dále’), která dosud nebyla odhalena a která se uvnitř vatikánských zdí vydala jinou cestou“.
Ti katolíci, kteří byli během uplynulých šesti let vystaveni posměchu a pohrdání za to, že trvali na tom, že Vatikán nezveřejnil celé tajemství a že existují dva texty, nyní dostali za pravdu díky zjištěním zveřejněným v Socciho knize Čtvrté fatimské tajemství.
Poznámky
1) Poznámka vydavatele: Čtenáři by si měli být vědomi toho, jak kardinál Sodano zkreslil dokonce i samotnou vizi, kterou zveřejnil Vatikán. Deník Washington Post ji rovněž uvádí nesprávně a zjevně se více opírá o Sodanova slova než o text vize, který sepsala sestra Lucie. Fatimská vizionářka výslovně napsala, že viděla „podobně, jako když se lidé vidí v zrcadle, kolem kterého procházejí bíle oblečeného biskupa – vytušili jsme, že je to Svatý otec“. O několik řádků dále pak napsala: „Svatý otec… procházel velkým polorozbořeným městem …“ a pokračovala popisem, že se modlil za duše, došel na vrchol hory a byl zabit u paty kříže. Jasně tohoto muže nazvala „Svatým otcem“. Ve vizi není nic, co by naznačovalo, že bíle oblečený biskup je totožný s papežem, který se modlí za mrtvé a je zabit. Ve skutečnosti naznačuje opak tím, že říká, že měli pouze „dojem“, že biskup, kterého viděli – jako v zrcadle – byl Svatý otec. Člověk by se měl ptát, proč sestra Lucie zvolila tak zvláštní formulaci.
Zdroj: The Fatima Center + The Fatima Center
Překlad: D. Grof
