Tradicionalisté za železnou oponou (2026)
P. David Nix
31. března 2026
Jediný román, který jsem od vysvěcení na kněze přečetl, byl Island of the World od Michaela O´Briena. Jde o poutavou a drsnou historickou fikci o muži jménem Josip, který vyrůstá v Chorvatsku ve 40. letech 20. století. Jeho rodina a komunita je později zničena Titovým komunismem. Josip je poslán do gulagu, který se v reálném životě jmenuje Goli otok. Zde je mučen a ztrácí svou víru. Po útěku putuje po Itálii a nakonec skončí jako správce domu v New Yorku. Zda získá zpět svou víru, musíte zjistit sami – přečtěte si knihu. Byla tak dobrá, že jsem ji od vysvěcení četl dvakrát.
Od přečtení románu Island of the World jsem byl zdravě fascinován Chorvatskem. Kniha zachycuje skutečnost, že Chorvatsko je křižovatkou mezi katolicismem, který lze popsat jako západní i východní (ačkoliv je rozhodně více římskokatolický než byzantský). Chorvatsko je známé jako jedna z nejkrásnějších zemí ve východní Evropě. A stejně jako v mnoha dalších zemích ve východní Evropě zde marxisté zavraždili mnoho obyvatel.
Jak katolicismus přežívá na takovém místě? Právě díky svým světcům a mučedníkům. Josip je smyšlená postava, inspirovaná několika skutečnými muži.
Nedávno jsem byl požádán, abych promluvil na konferenci v chorvatském Záhřebu na téma Kristus Král. Prý jsem byl potřebný jako náhradník místo jednoho amerického arcibiskupa, který na poslední chvíli zrušil účast.
I když obvykle nesouhlasím s neplánovanými cestami, moje láska k Chorvatsku a potřeba hlavního řečníka pro tuto skupinu mě přiměla říct „ano“ na pozvání na poslední chvíli. Lidé a Chorvatsko nezklamali. Shledal jsem, že jsou (což snad lze srovnat jen s Brazilci?) nejpohostinnější národ ze všech mých cest.
Také si můžete poslechnout moji přednášku o Kristu Králi, kterou jsem tam přednesl, a která obsahuje stručný přehled o pětisetletém boji katolických Chorvatů proti muslimům a padesátiletém boji proti komunistům. Bylo to na konferenci pořádané Apologetickým sdružením blahoslaveného Ivana Merze.
Markova škola
Jako vždy jsem se dozvěděl víc, než co jsem naučil. Svůj poslední večer tam jsem strávil s jedním člověkem asi v mém věku, který vyrůstal ve stejné čtvrti, ve které dnes stále žije. V tomto článku mu budeme říkat Marko. Na obrázku výše je základní škola, do níž chodil v 80. letech 20. století.
Vylíčil mi, jaké to bylo vyrůstat v Titově režimu ve stejné době, kdy jsem já chodil na základní školu v Coloradu. Učitel vyzval jednoho žáka, aby se postavil před tabuli, a ten pak zvolal: „Pozor! Za vlast s Titem!“ Všichni ostatní žáci museli odpovědět: „Vpřed!“ (A při tom přiložit zaťatou pěst ke spánku.) Samozřejmě šlo o indoktrinaci dětí. Vyžadovalo to absolutní věrnost systému.
Komunisté museli vyčmuchat všechny křesťanské děti, protože bylo obtížnější je ovládat. Marko mi vysvětlil, že jeho komunistický učitel pravidelně nutil ostatní žáky, aby prozradili katolické žáky, kteří stále navštěvovali hodiny náboženství. Marko chodil na katechismus, a tak se pilně modlil, aby nebyl chycen. Ještě u něj nenastala skutečná změna víry, aby chápal, že utrpení pro Krista je pozemskou slávou.
O mnoho let později zažil Marko velké obrácení, nebo přinejmenším návrat k víře, kdy se skutečně rozhodl nebojácně následovat Krista ukřižovaného. Nyní navštěvuje tradiční latinskou mši.
V jednu chvíli před pár lety byl Marko zahanben v jedné ze svých Novus ordo komunit, protože veřejně zpochybnil apoštolskou exhortaci Amoris laetitia – dokument, který umožňuje „rozvedeným a znovu sezdaným“ párům dopustit se eucharistické svatokrádeže tím, že přistoupí ke Svatému přijímání.
Marko zažil komunismus i modernismus a bylo ohromující, když mi řekl, že život katolíků v době modernismu je nyní těžší než život za komunistů.
Vysvětlil to takto: Když byl dítětem a byl za Titova režimu pronásledován za víru, byli nepřátelé víry vůči věřícím alespoň otevřeně nepřátelští. Marko mi řekl, že nyní za modernismu je těžší být katolíkem dokonce víc než v 80. letech. Když jsem se ho zeptal proč tomu tak je, rychle odpověděl: „Teď nevíme, kdo je nepřítel!“
Současná modernistická hierarchie v podstatě předstírá, že je katolická, ale má stejné ekumenické názory na světová náboženství jako komunisté za Tita.
Než jsem tento článek zveřejnil, Marko mi na WhatsApp napsal ještě jednu věc: „Komunisté pronásledovali Církev zvenčí, dnešní neomodernisté pronásledují věřící katolíky zevnitř, což je mnohem, mnohem horší. Po druhé světové válce komunisté v oblasti dnešního Chorvatska kostely neničili, ale v některých ojedinělých případech dovolili stavbu nových kostelů. Je zajímavé, že komunisté zachovávali staré oltáře v kostelích tím, že po roce 1969 nedali neomodernistům povolení je odstranit. Komunisté viděli ve starých oltářích uměleckou hodnotu.“
Vidíme tedy tentýž boj tradicionalistů proti modernistům po celém světě od 60. let 20. století. Bože, prosím, zachraň svou Církev brzy.
Zdroj: Pilgrim Priest
Překlad: D. Grof
