Slovo bloggera 15 – Svátek Krista Krále (2025)
26. října 2025
Modlitba ke Kristu Králi
Pane Ježíši Kriste,
uznávám Tě za Krále světa. Všechno, co bylo stvořeno – pro Tebe je stvořeno. Jednej tedy se mnou podle svého práva. Obnovuji svůj křestní slib: Odříkám se zlého ducha, i všech skutků jeho i vší pýchy jeho. Slibuji, že budu žíti jako řádný křesťan. Zvláště se zavazuji, že vše vynaložím, aby zvítězila práva Boží a Tvé svaté Církve. Božské Srdce Ježíšovo, obětuji Ti své nepatrné skutky, aby všechna srdce uznala Tvé svaté království a aby zavládl Tvůj pokoj na celém světě.
Amen.
***
Vážení čtenáři,
jak mnozí z vás dobře vědí, tento blog byl spuštěn na svátek Krista Krále – je tomu už čtrnáct let – a jeho autor vždy na toto výročí cítí povinnost napsat několik slov komentářů a především díků. Začněme však tím nejdůležitějším.
Když se připomíná svátek Krista Krále, logicky se velmi často citují pasáže z proslulé encykliky Quas primas Pia XI., v níž tento svátek ustanovil. Papež Pius XI. se však tématem Krista Krále zabýval mnohem častěji a opakovaně. Vždyť i jeho papežským heslem bylo „Pax Christi in regno Christi“, tedy česky „Pokoj Kristův v království Kristově“. A přesně o tom papež Pius XI. píše už tři roky před vydáním Quas primas v jiné encyklice s názvem Ubi arcano Dei consilio (1922). Uvádí se v ní:
„Je tedy nepopiratelným faktem, že pravý pokoj Kristův může existovat pouze v království Kristově – ‘Pokoj Kristův v království Kristově’. Neméně nesporné je, že tím, že se budeme ze všech sil snažit o obnovení Kristova království, budeme nejúčinněji přispívat k trvalému míru ve světě.“
Kristův pokoj bychom dnes pro celý svět potřebovali víc než kdy jindy, jenže ten, jak jsme si přečetli v krátkém výňatku výše, může skutečně existovat jen v Kristově království. Proto si všichni musíme vzít za své heslo jiného velkého papeže téhož jména, svatého Pia X., totiž „obnovit vše v Kristu“. K tomu nutně musí pracovat každý z nás dle svého stavu a svých schopností. Jinak skutečný pokoj a mír ve světě nikdy nenastane a ani se tomuto stavu nepřiblížíme. Žádný čistě politický aktivismus, žádná pouze světská snaha, žádné řešení bez Boha nemůže přinést, a nikdy nepřinese, pokoj. Je bláhovou marností domnívat se, že situaci můžeme vyřešit jen my sami za sebe, že ji můžou vyřešit politická rozhodnutí bez ohledu na Boží vůli, nebo že ji můžou vyřešit sebemocnější vojska těch či oněch mocností, které ale Bohu odepírají Jeho práva. Jak to říkával jeden „odbojný“ anglický biskup, který se nebál zpochybnit ani nezpochybnitelné „pravdy“: „Problém není čistě lidský a nemá proto lidské řešení.“ Z toho je jasné, že pomoc musíme hledat především u Boha, ideálně se svatým růžencem v ruce a s prosbami, které k Němu vysíláme prostřednictvím Jeho Svaté Matky. Řešení pak přijde – v Jím stanovený čas a v Jím stanovené podobě. Mezitím jsme všichni nuceni žít v tomto světě, který je, jak dobře víme, jen slzavým údolím.
To dokládá i situace v Církvi, kterou autor vloni v tomto textu krátce zhodnotil. Na tomto hodnocení se vcelku nic nemění. Na papežském stolci sice Františka vystřídal Lev XIV., ale revoluce v Církvi pokračuje dál. V osobě Lva XIV. má jen zdánlivě slušnější a usměvavější tvář. Pokud se ale podíváme na jeho stěžejní dokumenty, prohlášení a jmenování do funkcí, kráčí beze změny ve stopách svého předchůdce. Smutný je také stálý úpadek FSSPX, jak dokazuje i letošní pouť do neomodernistického Říma. „Regularizace“ zjevně probíhá spíše prakticky než podpisem nějaké dohody a FSSPX si nepokrytě hledá své stále místo v koncilně-synodální církvi, kde je mu vyčleněn jeden z „bočních oltářů“. Vrhá se tak zcela nepokrytě do náruče ničitelů víry – v některých případech takřka doslovně a s neskrývanou radostí, jak trefně dokumentují fotografie z této pouti. Pozorovateli zvenčí a z časového odstupu se tento vývoj zdá takřka neskutečný. Je nicméně potěšitelné, že i kolem tohoto nového FSSPX je mezi laiky stále ještě dost těch, kteří mají ve věcech jasno a nebojí se to projevit.
Pokud jde o zhodnocení fungování blogu, autora po celá ta léta nikdy nepřestal překvapovat kontinuální nárůst čtenářů, přestože pro něj toto kritérium nikdy nebylo nijak zvlášť důležité. Nicméně nárůst v posledních zhruba dvou letech je natolik výrazný, že ho nelze nezmínit. Je tomu tak i navzdory různým doporučením „autorit“, aby lidé články na tomto blogu nečetli. Nebo právě proto.
Mnozí si také jistě vzpomenou, že autor blogu vždy tvrdil, že se jeho názory nutně nemusejí ani zdaleka shodovat se všemi publikovanými články. Ty mají být především příspěvkem k lepší informovanosti v našich zemích a na čtenáři pak je, jak s informacemi naloží. Již zmíněný nárůst čtenářů snad také může skromně přispět k obnovování všeho v Kristu, což autorovi dává naději, že jeho práce neztrácí svůj smysl.
Samozřejmě zde není možné opomenout i zdárně pokračující neformální spolupráci s nakladatelstvím Christianitas, které navzdory různým pomluvám a osočením zásadním způsobem přispívá k dostupnosti hodnotných katolických knih pro všechny věkové kategorie, a víc, než o získávání financí mu jde o získávání duší pro věc Boží. Opět nemá cenu vyjmenovávat všechny početné tituly tohoto nakladatelství, přesto lze zmínit alespoň jednu podstatnou položku. Jak nakladatelství inzerovalo, vydává již čtrnáctý ročník velmi úspěšného českého katolického kalendáře, který letos poprvé vychází i ve stolní podobě. Oba typy kalendářů také obsahují krásné katolické obrázky. To už dnes bohužel není na tradiční scéně pravidlem u kalendářů, ilustrací knih, a dokonce ani při výzdobě kaplí. V každém případě autor blogu i nadále vřele doporučuje produkci tohoto nakladatelství, a dá-li Pán Bůh, snad se podaří ve spolupráci s ním vydat některé další materiály, jejichž délka přesahuje možnosti publikování na blogu.
Jak bylo připomenuto na začátku tohoto textu, jeho důležitou každoroční součástí je poděkování. Autor blogu tedy na tomto místě srdečně a upřímně děkuje všem dobrým lidem především za modlitby! Jinak by z mnoha důvodů nebylo možné, aby REX! fungoval bez přerušení tolik let. Především díky modlitbám známých i neznámých lidí získal autor tolik nezasloužených milostí, že ho to nikdy nepřestává překvapovat, a je to pro něho závazkem nadále se snažit co nejlépe přispívat k větší slávě Boží a obnově všeho v Kristu. Díky také patří každému za rady, kritické připomínky, povzbuzení, zpětnou vazbu a jiné podstatné přispění k fungování blogu. Ať vám to všem Pán Bůh stonásobně vrátí!
Vive Christus Rex!
autor
