Synoda uveřejňuje antimonarchický plán (2024)
Atila Sinke Guimarães
8. listopadu 2024
Čtyři roky trvající proces bombasticky ohlašované Synody o synodalitě skončil 27. října 2024. Byla svolána v roce 2021, měla dvouletou přípravnou fázi a poté se na dvou zasedáních sešla ve Vatikánu – jedno bylo v říjnu 2023 a druhé v říjnu 2024. Svedla dohromady 368 hlasujících členů, z nichž bylo 272 biskupů. Podle médií měla tato dvě zasedání „změnit tvář Církve“.
Vzhledem k tomu, že biskupové v roce 2023 vydali prakticky bezobsažný dokument a zřejmě sabotovali Bergogliova očekávání, pomstil se a vyprázdnil druhé zasedání tím, že vedle synody vytvořil deset komisí, které se zabývaly aktuálními tématy. Tyto komise, vytvořené v březnu 2024, přežijí synodu a budou pokračovat ve své práci přinejmenším do června 2025. V závislosti na papežově rozhodnutí mohou působit i mnohem déle.
Pro zasedání synody v roce 2024 však František určil, že by se mělo zabývat pouze velmi obecným tématem: „Jak být synodální církví v misii.“
Biskupové poslušně zveřejnili svůj závěrečný dokument: Za církev synodální: Společenství, spoluúčast, poslání. O tom mám v plánu se zde zmínit.
Než však začnu s analýzou, dovolte mi uvést několik předpokladů.
Vpravo, Karl Rahner: „Demokratizace je klíčem k integraci Církve do společnosti.“
• Slovo synodalita stejně jako kolegialita, společenství a spoluzodpovědnost jsou v hantýrce koncilní církve kódovými slovy pro demokratizaci Církve. P. Karl Rahner to formuloval přímo: „Mohli bychom doufat ve skutečnou demokratizaci Církve… Demokratizace… by měla být chápána jako klíč k integraci Církve do světské a pluralitní společnosti, jako existenciální a trvalé substractum pro formaci Církve.“ (1)
• Je ironické, že zatímco biskupové hlásají demokracii v Církvi a požadují, aby podřízení měli veškerou svobodu a spoluúčast na rozhodování, poslouchají nicméně striktní příkazy diktátorského papeže. Nemohou mluvit sami za sebe. Demokratická svoboda, kterou hlásají, je opakem reality, v níž žijí.
• Zatímco demokracie na celém světě v občanské sféře umírá a lidé hledají způsob, jak ji nahradit, přichází na scénu koncilní církev, která se se zatajeným dechem chlubí, že je demokratická, a snaží se vypadat stylově... Je to trochu pozdě, demokracie je trendem včerejška, který skoro úplně ztratil svoji přitažlivost.
• Nakonec nezapomínejme, že katolická Církev je z Božího ustanovení v podstatě monarchická. Je to monarchie skládající se ze svrchovaného pontifika, hierarchie a věřících. Papež sv. Pius X. ve svém listu Ex quo z 26. prosince 1910 odsoudil ty, kdo popírají, že katolická Církev je od svého počátku monarchií (DR 2147a, srov. 1822, 1825, 1827, 1831). Když se někdo pokouší zničit tento řád, upadá buď do schizmatu, nebo do hereze.
Bergogliova synodální církev
Závěrečný dokument synody z roku 2024 je celkem obsáhlý. Je to jedna z nejlepších syntéz, které jsem četl na téma demokratizace Církve.
Stanovuje nejen to, jak by se církevní instituce měly přizpůsobit „synodalitě“, ale slibuje také vytvořit nový styl chování, duchovního pokroku, uplatňování autority, formování kněží, fungování biskupského úřadu a dokonce i papežství.
Následuje několik příkladů: (2)
• Je to rozsáhlá reforma: „Žádáme všechny místní církve, aby pokračovaly ve své každodenní cestě synodální metodou konzultací a rozlišování a určily konkrétní metody a formativní způsoby k dosažení hmatatelné synodální konverze v různých církevních skutečnostech (farnosti, instituty zasvěceného života, společnosti apoštolského života, skupiny věřících, diecéze, biskupské konference, přeskupení církví atd.).“ (§ 9)
Synoda v roce 2024 byla 27. října zakončena [novus ordo] mší.
• Synodalita je konstitutivní dimenzí Církve: „Shromáždění tímto dokumentem uznává a dosvědčuje, že synodalita, konstitutivní dimenze Církve, je již součástí zkušenosti mnoha našich společenství. Zároveň naznačuje cesty, po kterých je třeba jít, postupy, které je třeba prosazovat, a obzory, které je třeba zkoumat.“ (§ 11)
• Má mnoho liturgií: „Prohlubování chápání souvislosti mezi liturgií a synodalitou pomůže všem křesťanským společenstvím, aby si v pluralitě svých kultur a tradicí, osvojily takové styly slavení, v nichž se projeví tvář synodální církve.“ (§ 27)
• Má závaznou metodu: „Synodalita je společná cesta křesťanů s Kristem k Božímu království, sjednocená s celým lidstvem; orientovaná na misii zahrnuje shromáždění na různých úrovních života Církve, vzájemné naslouchání, dialog, rozlišování společenství, vytváření konsenzu jako výrazu Kristovy přítomnosti v Duchu a přijímání rozhodnutí v diferencované spoluzodpovědnosti.“ (§ 28)
• „Synodální perspektiva, která se dotýká bohatého duchovního dědictví Tradice, přispívá k obnově jejích forem: modlitba otevřená spoluúčasti, společně prožívané rozlišování, misionářská energie, která se rodí ze sdílení a vyzařuje jako služba.“ (§ 44)
• Má proměnlivou teologii: „Církevní synodalita vyžaduje, aby teologové dělali teologii synodálním způsobem a podporovali mezi sebou schopnost naslouchat, vést dialog, rozlišovat a integrovat mnohost a rozmanitost požadavků a příspěvků.“ (§ 67)
• Je to církev lidu a pro lid: „Synodální shromáždění chce, aby měl Boží lid větší slovo při volbě biskupů.“ (§ 70)
Zasedání synody v roce 2024.
• „Ze synodálního procesu vyplývají zejména některé konkrétní požadavky, na které je třeba adekvátně reagovat v různých kontextech: a) větší účast laických mužů i žen ve všech fázích rozhodovacích procesů; b) širší přístup laických mužů i žen k odpovědným pozicím v diecézích a církevních institucích...; d) zvýšení počtu kvalifikovaných laických mužů i žen, kteří vykonávají roli soudců v kanonických procesech…“ (§ 77)
• Směřuje k začlenění všech náboženství: „Na této cestě se synodální církev zavazuje kráčet na různých místech, kde žije, s věřícími jiných náboženství a s lidmi jiného přesvědčení, svobodně sdílet radost Evangelia a vděčně přijímat jejich vlastní dary: společně budovat jako bratři a sestry v duchu vzájemné výměny a pomoci, spravedlnosti, bratrství, míru a mezináboženského dialogu.“ (§ 123)
Zde má čtenář několik ukázek „synodální“ církve – neboli demokratické církve – kterou progresivismus plánuje zavést v Církvi.
Dokument předkládá ještě další návrhy na změnu papežství založené na dokumentu Římský biskup, který jsme již prostudovali. Na závěr navrhuje, aby se v roce 2025 u příležitosti 1700. výročí Nicejského koncilu konala ekumenická synoda všech „křesťanských“ náboženství (srov. § 138, 139).
Vidíme, že synoda z roku 2024 „nezměnila tvář Církve“ v oblasti institucí, jak někteří emotivně předpovídali. V oblasti idejí a plánů však zveřejnila itinerář, který má v úmyslu dokončit dílo zničení všech pozůstatků monarchického charakteru katolické Církve, které po šedesáti letech nepřetržitého útoku koncilní revoluce stále přetrvávají.
Poznámky
1) K. Rahner, „Theological reflections on the problem of secularization“ in Theology of Renewal, Montreal: Palm Publishers, 1968, sv. 1, str. 175.
2) Protože závěrečný dokument synody je k dispozici pouze v italštině, nabízím čtenářům svůj překlad.
Zdroj: Tradition In Action
Překlad: D. Grof
