Využívání jazyka jako zbraně – případ „nenávistných projevů“ (2024)
Julio Loredo
Stručná historie Newspeaku
Po bolševické revoluci [v Rusku] v roce 1917 se marxisté snažili provést totéž na Západě, ale v marxistické teorii se něco zvrtlo. Podle Marxe měla revoluce vypuknout v rozvinutých průmyslových zemích jako je Anglie a ne v zaostalé feudální zemi jako bylo Rusko.
Navíc měla revoluce v Rusku nastat jako přirozený vývoj historické dialektiky. Namísto toho musela být vnucena prostřednictvím puče Vladimíra Lenina. Revolucionáři si kladli otázku, jestli by šlo toto schéma úspěšně přenést na Západ. Zjevnou odpovědí bylo, že ne. Musely se rozpracovat nové strategie.
Antonio Gramsci, zakladatel Italské komunistické strany, předložil jeden takový přístup. Rozšířil koncept hegemonie dál než Marx, který jej považoval pouze za ekonomický. Provedl rozbor základní kulturní hegemonie a rozvinul koncept kulturní revoluce. Znamenalo to, že by komunisté měli ovládnout kulturu, zmanipulovat ji ke změně myšlení společnosti a v důsledku toho nevyhnutelně přijde revoluce.
Další strategii navrhovali teoretici z Institutu pro sociální výzkum na Goetheho univerzitě ve Frankfurtu, proto se jim říká Frankfurtská škola, kteří studovali moderní trendy, aby vytvořili soudržnou teorii pro revoluci ve 20. století. Kromě jiného se zabývali manipulací jazyka jako například v analýze společenské komunikace Jürgena Habermase. Ovládat jazyk znamená ovládat myšlení lidí. Jakmile člověk začne nejprve nevědomky myslet v heslech používaných revoluční propagandou a pak je papouškovat, stává se stále neschopnějším vyjádřit nebo dokonce vytvářet myšlenky, které by byly v rozporu s jejich diktátem, a tak je snadno ovladatelný.
Využití jazyka jako zbraně je nedílnou součástí moderní psychologické války. Revolucionáři pronikající do hlavních médií mohou doslova „vymývat mozek“ veřejného mínění, aby přijalo levicové postoje.
Newspeak znamená, že zatímco levice navrhuje věci, které jsou pozitivní a radostné, konzervativní reakce je negativní, ošklivá a tudíž „špatná“. Revoluce pod přátelskou maskou zavádí brutální diktaturu.
Katolický profesor odhaluje komunistické světové spiknutí
Profesor Plinio Corrȇa de Oliveira tuto taktiku ostře odhaloval ve studii Unperceived Ideological Transshipment and Dialog (Nepozorovaná ideologická proměna a dialog), v níž popisuje používání „talismanických slov“: „Lest, kterou označujeme jako talismanické slovo, je jedním z nejúčinnějších prostředků, jak provádět nepozorovanou ideologickou proměnu. V podstatě spočívá v působení na myšlení jednotlivců, skupin nebo velkých společenství zvláštním způsobem s použitím určitých pružných slov s velmi rafinovanou technikou.“
Tato technika předem předpokládá určitou vnímavost a zneužívá lidské vášně. Talismanické slovo může mít legitimní, dokonce i ušlechtilý význam, je však tendenčně zneužíváno tím, že je zatěžováno jinými významy. Nevědomý člověk používá dané slovo a nepozoruje jeho základní revoluční významy a tím nevědomě začíná nabývat nový způsob myšlení. Člověk se ideologicky proměňuje, aniž by si toho všiml.
Příkladem takového talismanického slova je slovo gay, které se používá s odkazem na homosexuály. Zatímco slovo homosexuál má jasný význam, který okamžitě vyvolává morální odmítnutí, výraz gay prezentuje hřích proti přirozenosti v příznivém světle. Gay znamená veselý a veselost je obecně vnímána jako dobrá věc. Jeho použití nepřímo naznačuje, že homosexuálové jsou veselí, zatímco ti, kteří se proti sodomii staví, jsou zasmušilí, čímž se zneužívá přirozený lidský sklon nebo nadšení pro štěstí. Když se použije toto talismanické slovo, ztrácí se mravní odmítnutí hříchu a otevírá to cestu pro jeho přijetí. Proto by se nemělo používat.
Dalším talismanickým slovem je rasismus. Všichni lidé dostali od Boha důstojnost při stvoření a diskriminace na základě etnického původu je odporná. Spojené národy v roce 1965 přijaly Úmluvu o odstranění všech forem rasové diskriminace, která posloužila jako vzor pro legislativu po celém světě. Revoluce zneužila to, že člověk přirozeně odmítá rasismus, a tento termín zmanipulovala tím, že jeho významy rozšířila na situace, které se netýkají rasy. Italský Manciniho zákon z roku 1993 například odsuzuje „vyjádření, gesta, činy a hesla, která podněcují nenávist, násilí či diskriminaci na základě rasy, etnické příslušnosti, náboženství či národnosti“. Odmítnutí falešného náboženství by v tomto talismanickém smyslu mohlo být považováno za „rasismus“.
Role „nenávistných projevů“ v revoluci
Nenávistný projev [hate speech] je další talismanickou zbraní, která se používá ke kriminalizaci jakéhokoliv názoru, který odporuje revoluční ideologii. Proto nazvat homosexuála homosexuálem nebo sodomitou je „nenávistný projev“. Musíte ho nazývat gayem. Popisovat potrat jako to, čím je, tedy jako vraždu nevinného nenarozeného dítěte je „nenávistný projev“. Musíte použít Newspeak „dobrovolné přerušení těhotenství“ atd., protože jakákoliv kritika revoluční nauky bude vykládána jako „nenávistný projev“. A tak například jakýkoliv nesouhlas s radikálním feminismem je vnímán jako projev „nenávisti“ vůči ženám.
Opakuji, tato strategie manipuluje přirozený sklon člověka být veselý, nikoliv negativní a zasmušilý. Nepřímo naznačuje, že zatímco revolucionáři předkládají pozitivní a radostné věci, konzervativní reakce je negativní, ošklivá, depresivní a tudíž „špatná“.
Používání této strategie nepozorované ideologické proměny vedlo k rostoucímu počtu zemí, které schválily zákony zakazující nenávistné projevy. Prohlašují, že znemožňují jakékoliv projevy nenávisti, což by samo o sobě bylo chvályhodné. Každý chce milovat. Nikdo nechce nenávidět. Ve skutečnosti však násilně vnucují ideologii, když názory, které jsou protikladné k jejich, nálepkují jako nenávistné projevy. V důsledku toho, se debata stává nemožnou, protože odlišné názory budou automaticky kriminalizovány jako podněcující nenávist. Revoluce pod přátelskou maskou zavádí brutální diktaturu.
Hnutí proti nenávistným projevům se skrývá za obrázkem srdce, ale nadále překrucuje jazyk k satanskému cíli.
Působení talismanického slova lze „exorcizovat“ pomocí analýzy. I když vědci uznávají, že „nenávistný projev je složitý pojem a neexistuje žádná jeho mezinárodně přijímaná definice nebo chápání“ (1), proběhly pokusy ji vytvořit. Spojené národy definují nenávistný projev jako odmítání na základě diskriminace: „Nenávistný projev je diskriminační (předpojatý, bigotní nebo netolerantní) nebo pejorativní (zaujatý, pohrdavý nebo ponižující) vůči jednotlivci nebo skupině. Nenávistné projevy označují skutečné nebo domnělé faktory identity, včetně náboženství, etnické příslušnosti, národnosti, rasy, barvy pleti, původu, pohlaví, ale také charakteristiky, jako je jazyk, ekonomický nebo sociální původ, zdravotní postižení, zdravotní stav nebo sexuální orientace a mnoho dalších.“ (2)
Je diskriminace dobrá nebo špatná?
Ponořme se pod hladinu tohoto talismanického lektvaru. Základem pojmu nenávistný projev je idea diskriminace odvozená od latinského slova discriminare, což znamená rozlišovat. Vždycky rozlišujeme. Například, když přecházíme silnici na zelenou, a ne na červenou, jíme hamburger místo klasického jídla nebo se myjeme vodou a ne benzínem. V tomto smyslu je diskriminace [ve smyslu rozlišování – pozn. překl.] nejběžnějším a zároveň nejnutnějším úkolem, který člověk plní.
Vždy dáváme přednost jedné věci před druhou. V tomto smyslu je diskriminace nejběžnějším a zároveň nejnutnějším úkolem, který člověk plní.
Naše myšlení nejen přirozeně rozlišuje mezi bytím a nebytím, ale i mezi pravdou a nepravdou, dobrem a zlem, krásou a ošklivostí atd. Jinak řečeno, neustále vynášíme mravní soudy zakládající se na svědomí (přirozeném zákoně) a Božském nebo pozitivním právu, které svobodně přijímáme. Usilování o dobro a následné odmítnutí zla je skutečně hybnou silou každého lidského jednání. „Sklon k vlastnímu dobru je základním impulsem naší duše,“ tvrdí P. Luigi Taparelli d´Azeglio ve svém renomovaném Pojednání o přirozeném zákoně. (3)
Negativní názory proto nelze vždy chápat jako nenávist. Pokud mluvíme o lidech, existuje rozlišování, které je proti přirozenosti, například, když jde o rozlišování založené na rase nebo zdravotním stavu. V těchto případech se nejedná o žádná morální pochybení, která by vyžadovala odmítnutí. Odmítnutí morálního zla jako je například homosexuální hřích, je však zcela něco jiného. Zde jde o svědomí a dobrovolné přijetí zla, které se musí odmítnout. Nejde o nenávistný projev, ale o poctivost a ctnost v mravním řádu.
Převracení stolů
Musíme proto hájit své přirozené právo mít a vyjadřovat své názory. Jakékoliv omezení tohoto práva je diktátorským zásahem do lidských práv, ba dokonce popřením lidské přirozenosti. A pokud se dotýká našeho náboženského přesvědčení, může představovat náboženskou perzekuci, zejména pokud je namířeno proti pravému náboženství, které ustanovil Náš Pán Ježíš Kristus.
Poznámky
1) Islandské centrum lidských práv, „Hate speech; an overview and recommendations for combating it“, 2018, 5.
2) https://www.un.org/en/hate-speech/understanding-hate-speech/what-is-hate-speech
3) Luigi Taparelli d’Azeglio, Saggio Teoretico di Diritto Naturale, Edizioni della Civiltà Cattolica, Rome, 1928, Vol. 1, 14–15.
Zdroj: Crusade Magazine, March/April 2024, str. 22–23
Překlad: D. Grof
