středa 1. června 2022

Ve světě, který se rozpadá (1993)

Ve světě, který se rozpadá (1993)

Úvodník z časopisu Le Sel de la Terre č. 4 (jaro 1993)

Z různých míst slyšíme, že svět brzy zažije vážnou krizi. Pro ty, kteří něco málo četli o Apokalypse a rozjímají o ní, není důvod být překvapený. Svět opustil Boha a Bůh zanechá svět, aby se protloukal sám…

Papež Pius XII. řekl, že náš svět musí být do základů přetvořen. Jestliže se svět přímo před námi hroutí, musíme být schopní mu poskytnout pevné základy k obnově. Jinak řečeno, je podstatné vážně rozjímat o principech světského i nadpřirozeného řádu. Člověk nepodepře budovu, která má spadnout tím, že obnoví její fasádu.

Jen katolická Církev má nápravný prostředek na tuto velkou krizi, která nás ohrožuje. Tímto nápravným prostředkem je Náš Pán Ježíš Kristus a Jeho Boží milost, gratia sanans et elevans“. Jen On může vyléčit lidskou přirozenost poškozenou prvotním hříchem. On je jediná spása pro jedince i instituce, jak řekl Pius X.:

„Věru, ctihodní bratři, v těchto dobách sociální a duchovní anarchie, kdy každý prohlašuje sebe učitelem a zákonodárcem, je nutno připomenout, že občanská společnost nebude zbudována jinak, než jak ji zbudoval Bůh. Nelze zbudovat společnost, nepoloží-li Církev k tomu základní kámen a nebude-li řídit pracovníky. Věru, civilizaci nemusíme teprve vynalézat, ani budovat novou společnost v oblacích. Byla a existuje jako křesťanská civilizace, jako katolická společnost. Jedná se jen o to, bez porušení jejích přirozených a božských základů obnovit a ji znovuzřídit proti stále a znovu oživujícím útokům nezdravé utopie revoluce bezbožnosti: omnia instaurare in Christo (všechno obnovit v Kristu). [Notre charge apostolique]

Kdo nám však dnes poskytne tyto principy přirozeného a křesťanského řádu, tyto přirozené a božské základy, jak říká Pius X.? Bohužel bychom je neměli čekat od současných římských autorit. Ocitujme si kardinála Ratzingera:

Bylo by absurdní chtít jít zpátky, vracet se k systému politického křesťanství. Je však pravda, že v tomto světě máme odpovědnost a chceme mu jako katolíci přinést svůj příspěvek. Nechceme Západu vnucovat katolicismus, ale chceme, aby se základní křesťanské hodnoty a převládající liberální hodnoty v dnešním světě mohly potkat a obohatit navzájem.“

Nemůže to být jasnější: Koncilní církev přijala tyto principy liberalismu za své a my bychom marně žádali zásady křesťanského sociálního řádu.

Tyto zásady musíme hledat u učitele Církve, sv. Tomáše Akvinského, jak nás učil papež Pius XI.:

Protože je dokonalým teologem, jak jsme řekli, předkládá určitá pravidla a životní zásady nejen pro jednotlivce, ale také pro rodinu a občanskou společnost, která je objektem domácích i politických mravů. Odtud pochází ony úžasné kapitoly, které se nacházejí ve druhé části Summy Theologické, a týkají se otcovského či domácího zřízení a legitimní moci ve městě či národě; přirozeného zákona a mezinárodního práva; míru a války; spravedlnosti a vlastnictví; zákonů a poslušnosti; povinnosti sledovat dobro jednotlivců i veřejný prospěch, jak v nadpřirozeném, tak v přirozeném řádu. Kdyby se v individuálních i veřejných záležitostech a v mezinárodních vztazích tyto zásady nábožně a neporušitelně dodržovaly, stačilo by to k tomu, aby mezi lidmi nastolily „Kristův mír v Kristově království“, jejž si celý svět tak vřele přeje. Musíme proto doufat, že bude člověk stále více studovat Akvinského nauky o zákoně národů a zákony, jež řídí vzájemné vztahy národů, protože tyto nauky obsahují základy skutečné Ligy národů, jak tomu dnes říkáme.“

Zatímco svobodný zednář bere do ruky svůj úhelník a kružítko, aby vystavěl Nový světový řád, moderní Babylonskou věž, my musíme studovat neomylnou nauku papežů před druhým vatikánským koncilem a díla svatého Tomáše Akvinského, neměnné principy, které mohou vést ty, jež chtějí znovuvybudovat křesťanský svět.

Nenecháme se tedy odradit hromadou sutin a zdánlivě nepřekonatelnými těžkostmi, které před námi stojí! Není čas na zbabělost, ale na práci. Možná skromnou a nezřetelnou práci, která je ale hluboká a vytrvalá a obětuje se k poctě Svaté Trojice. Víme, že od Ní jednoho dne, který Ona ve Své věčné Moudrosti stanoví, přijde úspěch.

Zdroj: Dominicans of Avrillé

Překlad: D. Grof