Encyklika Fratelli Tutti – radikálně proti soukromému vlastnictví (2020)
Pohled z ptačí perspektivy
25. listopadu 2020
Atila Sinke Guimarães
Po analýze formy encykliky Fratelli tutti a jejího nového příspěvku proti kapitalismu, se chci podívat na její postoj k soukromému vlastnictví.
Neporušená katolická nauka vždy na věc pohlížela tak, že obecné dobro společnosti pochází od dobra každého z jejich prvků. Když se daří mnoha jednotlivcům, dávají víc společnosti, jejíž vláda získává prostředky – tím, že vybírá spravedlivé daně – aby je mohla vydávat na všeobecné potřeby, které si žádný jednotlivec nebo skupina nemůže dovolit – elektrárny, dálnice, ozbrojené síly atd. Takto je obecné dobro v souladu se soukromým.
Tradiční papežská nauka o soukromém vlastnictví
Katolická Církev vždy bránila soukromé vlastnictví. Jde o základní buňku politicko-ekonomického řádu, podobnou rodině v řádu společenském.
Lev XIII.: Soukromé vlastnictví je naprosto nezbytné
Lev XIII. velice jasně učil to, že: „...soukromé vlastnictví, majetek, je přirozeným právem člověka a že toho práva používat, zvláště v životě společnosti, je nejen dovoleno, nýbrž naprosto nutno.“ (1)
Pius XI. opakoval učení Lva XIII. a teologů, kteří následují jednomyslné učení Církve, a zdůrazňoval: „od přírody neboli od samého Stvořitele bylo lidem uděleno právo soukromého vlastnictví, jednak proto, aby se mohli o sebe a o své rodiny postarat, jednak aby pomocí této instituce statky, které Stvořitel určil pro veškeré lidstvo, tomuto účelu opravdu sloužily. Toho všeho není možné dosáhnout bez zachování jistého pevně stanoveného řádu.“ (2)
Tato prohlášení dvou papežů ukazují, že soukromé vlastnictví odpovídá přirozenosti člověka a podstatě společnosti. Tato nauka, kterou učili, je jen ukázkou z rozsáhlého souboru jiných takových dokumentů trvale potvrzujících legitimitu soukromého vlastnictví v jeho mnoha společenských i politicko-ekonomických aspektech.
Jedním z těchto aspektů je, že pokud existuje někdo, kdo používá svůj majetek k utlačování jednotlivců nebo dokonce státu samotného, měl by mít stát prostředky zasáhnout, zastavit toto zneužívání a přijmout opatření k návratu situace do její organické rovnováhy.
Koncilní papeži v rozporu s Tradicí
Koncilní papeži tedy tuto tradiční nauku pomalu sabotovali tím, že ve svém učení přinášeli ideje, které byly nakloněné socialismu. Již v 50. letech 20. století progresivisté silně zveličovali roli „společenské funkce vlastnictví“, aby oslabili princip soukromého vlastnictví. To se dělo, aby se státu umožnilo dramaticky zvýšit daně vůči soukromému vlastnictví ve jménu „společného dobra“.
Poté na počátku 60. let Jan XXIII. v encyklice Mater et Magistra tvrdil, že člověk by měl rozšířit a rozvíjet „společenské vztahy“ a dostat se dál za možnosti jednotlivce. Bylo to celkem banální tvrzení, stalo se však, že ve většině jazyků bylo vyjádření „společenské vztahy“ přeloženo jako „socializace“, což jednoznačně budilo dojem, že papež lne k socialismu. V encyklice Populorum progressio Pavel VI. povzbuzoval stát, aby kontroloval soukromé iniciativy pod záminkou, že jim tak pomáhá šířit se v rozvojových zemích,
Hlásat bez ohledu na kontext univerzální určení vlastnictví znamená podporovat komunismus
Jan Pavel II. v encyklice Centesimus annus relativizoval soukromé vlastnictví tím, že jej postavil do protikladu k obecné zásadě, že všechny přírodní statky včetně půdy patří všem. Benedikt XVI. v encyklice Caritas veritate také prosazoval státní a mezinárodní intervence v soukromé sféře, propagoval samosprávu v podnikání a agrární reformu na venkově.
Papež František v encyklice Evangelii gaudium všechny své předchůdce překonal, když prohlásil, že všechny společenské nerovnosti musí zmizet a vyhlásil válku kapitalismu a mával při tom mnoha komunistickými transparenty.
Fratelli tutti – ještě větší radikalismus
František nyní v encyklice Fratelli tutti své učení o soukromém vlastnictví ještě více radikalizuje a v podstatě říká:
„Rád bych zopakoval prohlášení sv. Jana Pavla II., jehož působivost možná byla nedostatečně rozpoznána: »Bůh dal zemi celému lidskému pokolení k obživě všem jeho členům, aniž by byl někdo vylučován nebo zvýhodňován.« Pokud jde o mě, chtěl bych podotknout, že křesťanská tradice nikdy neuznávala právo na soukromé vlastnictví jako absolutní nebo nedotknutelné, a zdůrazňovala společenský účel všech forem soukromého vlastnictví.“
„Zásada společného užívání stvořených statků je první zásadou celého etického a společenského řádu, která má přednost před ostatními. Protože mají všechna ostatní práva co do činění se statky nezbytnými pro souhrnné uspokojování lidí včetně soukromého vlastnictví nebo jakéhokoliv jiného typu vlastnictví, neměla by – slovy sv. Pavla VI. – „nijak [tomuto právu] bránit, ale měla by aktivně napomáhat jeho uskutečnění.“
„Právo na soukromé vlastnictví lze považovat pouze za druhotné přirozené právo odvozené od principu univerzálního určení stvořených statků. To má konkrétní důsledky, které by měly být reflektovány v činnostech společnosti. Přesto se často stává, že druhotná práva nahrazují prvotní a základní práva a v praxi je činí bezvýznamnými.“ (§ 120) [Zvýraznění bylo přidáno.]
Zdá se, že těmito principy zamýšlí ustanovit nový právní a morální řád.
Podotýkám, že první text encykliky Fratelli tutti zvýrazněný výše – „Křesťanská tradice nikdy neuznávala právo na soukromé vlastnictví jako absolutní nebo nedotknutelné, a zdůrazňovala společenský účel všech forem soukromého vlastnictví.“ – je zcela popřen předešlými citáty Lva XIII. a Pia XI.
Lev XIII. učil, že právo na soukromé vlastnictví je naprosto nutné. Pius XI. zase řekl, že právo soukromého vlastnictví bylo člověku dáno od přírody neboli od samého Stvořitele a má sloužit k účelu, který má Bůh pro všechny statky stvoření. To je přesný opak toho, co tvrdí František.
Pius XII. učí ohledně soukromého vlastnictví opak toho, co František
Následující učení Pia XII. je také v rozporu s tím, co říká František.
„Právo jednotlivce a rodiny na vlastnictví je důsledkem podstaty člověka, je to právo jeho osobní důstojnosti. Ano, je to právo zatížené společenskou odpovědností, není však výlučně společenskou funkcí.“ (3)
Pius XII. tedy upevnil učení Lva XIII. a Pia XI. když prohlásil, že právo na soukromé vlastnictví je důsledkem podstaty člověka.
Pokud jde o Františkův nárok, že všechny formy soukromého vlastnictví jsou podřízené svému společenskému účelu, Pius XII. také řekl, že ačkoliv má soukromé vlastnictví společenské povinnosti, není výlučně společenskou funkcí.
Pokud tedy jde o tento první text encykliky Fratelli tutti, závěr je následující: Snadno lze vidět, že se František mýlí. Nemá žádný základ pro to, aby tvrdil to, co tvrdí. Jinak řečeno, katolická tradice vždy učila, že právo na soukromé vlastnictví je základním právem, je požadavkem přírody a je naprosto nepostradatelné.
Je soukromé vlastnictví druhotným právem?
Co se týká druhé části, kterou jsme zvýraznili výše – „Právo na soukromé vlastnictví lze považovat pouze za druhotné přirozené právo odvozené od principu univerzálního určení stvořených statků.“ – jde o naprosté sofizma.
Jakmile rybář rybu chytí, patří mu a už není součástí univerzálního určení statků
Jak to mohu dokázat? Univerzální určení všech statků je platné pouze do chvíle, než si někdo ten či onen statek přivlastní, prohlásí jej za svůj a nabyde nad ním vlastnická práva. Například: všechny ryby, které existují v oceánu a jsou v mezinárodních vodách, jsou určeny všem lidem. Ve chvíli kdy však někdo z lidí na lodi některé tyto ryby chytí, patří mu. Jus utendi, fruendi and abutendi – má právo je použít, mít z nich prospěch nebo je zničit.
Stejná zásada se vztahuje na půdu. Na počátku dějin měla všechna půda světa univerzální určení. Do té míry, do jaké si různí lidé, skupiny a národy tuto půdu přivlastnili, změnil se právní aspekt univerzálního určení statků. Tyto statky se staly vlastnictvím svých vlastníků.
To znamená, že přijít ve chvíli, kdy je všechna tato půda vlastněna a rozdělena a tvrdit, že stále spadá pod univerzální určení, je záminkou, jak tuto půdu sebrat jejím legitimním vlastníkům. To z hlediska logiky znamená sofizma; z právního hlediska to dává základ pro institucionální krádež a z hlediska morálky?… Krátí se mi prostor a tak si toto téma nechám na jindy.
A dále: komu toto sofizma prospívá? Zjevně prospívá mezinárodnímu socialismu. Pokud koncilní církev hlásá nutnou podřízenost soukromého vlastnictví univerzálnímu určení statků, ve skutečnosti požaduje, aby stát nebo OSN určily, jaké je pro tyto statky nejlepší určení.
Toto je, pokud je mi známo, postoj, který dalece přesahuje jakékoliv jiné revoluční tvrzení progresivistických koncilních papežů ohledně soukromého vlastnictví. Je radikálně protikatolický a je radikálně socialistický.
pokračování příště
1. Lev XIII., Rerum novarum, Petrópolis: Voues, str. 17
2. Pius XI., Quadragesimo anno, Sao Paulo: Paulinas, 1969, str. 20, § 45
3. Pius XII., Rádiové poselství pro Katholikentag Vienna, 14. září 1952, in Discorsi e Radiomessaggi, sv. XIV, str. 314
Zdroj: Tradition In Action
Překlad: D. Grof
