středa 8. července 2020

Střet mezi Církví a Satanem – 1 (1921)


Střet mezi Církví a Satanem – 1 (1921)
P. Sylvester Berry
berry-apocalypse-john
Poznámka překladatele: V roce 1921 P. Berry (1879-1954) publikoval komentáře ke Zjevení sv. Jana, přičemž okomentoval a rozebral každou pasáž této části Písma svatého. Níže následuje kapitola 12, verš 1–9 a komentáře k ní.
***
KAPITOLA XII
1 I ukázalo se na nebi veliké znamení: Žena ozářená sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě koruna z dvanácti hvězd.
2 A jsouc v požehnaném stavu, křičela v svých porodních bolestech a těžce pracovala k porodu.
3 I ukázalo se jiné znamení na nebi: Hle, veliký drak, ohnivý, se sedmi hlavami a desíti rohy a na jeho hlavách sedm korun
4 a jeho ocas táhl (za sebou) třetinu nebeských hvězd a pak je hodil na zem. A ten drak se postavil před ženu, která měla poroditi, aby hned po porodu pohltil její dítko.
5 I porodila dítko mužského pohlaví, jež mělo říditi všechny národy železnou berlou. Avšak to její dítko bylo vzato k Bohu na jeho trůn.
6 A žena utekla na poušť, a tam jí připravil Bůh místo, aby ji tam živili po tisíc dvě stě šedesát dní.
7 I nastal [veliký] boj v nebi. Michael se svými anděly bojoval proti draku. A bojoval drak i jeho andělé,
8 ale nepřemohli (je) a ztratili své místo v nebi.
9 I byl svržen ten veliký drak, ten starý had, zvaný ďáblem a satanem, jenž svádí celý svět; byl svržen na zem a s ním byli svrženi i jeho andělé.
V předcházející kapitole sv. Jan nastiňuje dějiny Církve od příchodu Antikrista do konce světa a podává souvislý záznam o dvou prorocích, Eliášovi a Henochovi, (nebo Mojžíšovi) a výsledku jejich úsilí. V této kapitole nám ukazuje pravou povahu tohoto střetu. Bude to válka na život a na smrt mezi Církví a mocnostmi temnoty v konečné snaze Satana zničit Církev a zabránit tak univerzální vládě Krista na zemi.
Satan se nejprve pokusí zničit moc papežství a přivodit pád Církve prostřednictvím herezí, schizmat a pronásledování, které musí zcela jistě následovat. Protože se mu to nepodaří, napadne pak Církev z vnějšku. Za tím účelem pozvedne Antikrista a jeho proroka, aby zavedli věřící do omylu a zničili ty, kteří zůstanou pevní.
1. Církev, věrná nevěsta Ježíše Krista, je prezentována jako žena oděná slávou Boží milosti. Podobně v písni písní je Církev popisována jako ta, která „září jako jitřenka, jak luna překrásná, čistá jak slunce zář“. (1) Čistota [jasnost] slunce je přiléhavý symbol pro osvětlující moc nauky Církve.
Měsíc je pod jejíma nohama. Sv. Řehoř Veliký a sv. Augustin v tom vidí nadvládu Církve nad celým světem a její opovržení věcmi tohoto života, podléhajícími zkáze. Měsíc se svými vždy se měnícími fázemi je obrazem pomíjivých věcí světa.
Koruna dvanácti hvězd představuje dvanáct apoštolů a skrze ně celý duchovní úřad Církve. Může to také naznačovat shromáždění věřících národů symbolizované mystickým číslem dvanáct.
2. Církev stále pracuje k tomu, aby porodila dítě k věčnému životu. V těchto smutných dnech, které se zde předpovídají, se trápení a bolesti porodu zmnohonásobí. V této pasáži je zjevná narážka na některého syna Církve, jehož moc a vliv budou takové, že Satan bude usilovat o jeho zničení za každou cenu. Onou osobou nemůže být nikdo jiný, než papež, který v té době bude zvolen. Papežství bude napadáno všemi mocnostmi pekla. V důsledku toho bude Církev trpět velkými zkouškami a souženími ve snaze zajistit nástupce na Petrově stolci.
Slova sv. Pavla Tesalonickým mohou odkazovat na papežství jako překážku pro Antikrista: „Také co (ho) nyní zdržuje, aby se zjevil (teprve) svým časem, víte. Neboť skrytá bezbožnost (již) působí, jen je potřebí, aby ustoupil s cesty ten, kdo zdržuje. A pak se objeví onen bezbožník.“
3. Nyní sv. Jan vidí na nebi ohnivého draka se sedmi hlavami a deseti rohy; každá hlava má korunu. Drakem je Satan rudý krví mučedníků, protože způsobil její prolití. Význam sedmi hlav a deseti rohů se musí hledat v popisu šelmy, která reprezentuje Antikrista, kde symbolizují krále nebo světské mocnosti. (3) Pokud jde o draka, musí to mít podobný význam, a naznačuje to, že Satanovy útoky proti Církvi budou organizované a provedou je vlády a vládnoucí mocnosti oné doby.
U šelmy Antikrista mají pouze rohy korunu jako symbol královské nebo vládnoucí moci. Hlavy jsou označeny rouhavými slovy. (4) Symbolizují tudíž hříchy a omyly, které postihnou Církev. Sedm, číslo univerzality, naznačuje, že v tomto posledním boji se sešikují všechny druhy hříchu a omylu proti Církvi, aby zabránily univerzální vládě Krista. Předehra k tomu může být vidět v modernismu, který byl správně označen za „snůšku všech bludů“. Číslo sedm je také náležité proto, že všechny hříchy jsou zahrnuty v sedmi hlavních hříších. Podobně mohou být všechny omyly, které postihují Církev, shrnuty v těchto sedmi pojmech: judaismus, pohanství, arianismus, mohamedánství, protestantismus, racionalismus a ateismus.
Drak je vidět na nebi, které je zde symbolem Církve, královstvím nebe na zemi. To naznačuje, že první potíže onoho času budou uvedeny do života v Církvi díky odpadlým biskupům, kněžím a lidu – hvězdám staženým ocasem draka.
4. Ocas draka představuje vychytralé pokrytectví, jímž se mu podaří oklamat velký počet lidí a pastýřů – třetinu hvězd. Arianismus svedl mnoho biskupů, kněží a lidu. Předstíraná reformace z 16. století získala ještě větší počty, nelze to však srovnávat s počty svedenými Satanem v době Antikrista.
Drak stojí před ženou připravený hned po porodu pohltit dítě. Jinak řečeno, pekelné mocnosti všemi prostředky usilují zničit papeže zvoleného v oné době.
5.  Žena rodí syna, aby vládnul národům železnou berlou. To jsou slova totožná s proroctvím žalmisty týkajícími se našeho Spasitele Ježíše Krista. (5) Potvrzují to, jak jsme toto vidění vztáhli na papeže, náměstka Kristova na zemi, který má vládnout národům ze Svého místa a Svou mocí.
Teď nastala hodina pro mocnosti temnot. Nově narozený Syn Církve je vzat „k Bohu na jeho trůn“.  Sotva byl nově zvolený papež uveden na trůn, a už byl odňat skrze mučednictví. „Skrytá bezbožnost, která se během staletí postupně vyvíjí, nemůže být plně završena, když moc papežství přetrvává, ale nyní ten, který „zdržuje, ustoupil s cesty“. Během bezvládí „se objeví onen bezbožník“ ve své zuřivosti proti Církvi.
Je věcí historie, že nejstrašnější období pro Církev byly doby, kdy byl papežský stolec prázdný nebo kdy vzdoropapežové bojovali s legitimní hlavou Církve. Tak tomu bude i v oněch zlých časech, které přijdou.
6. Církev připravená o svého hlavního pastýře musí v těch dnech zkoušek hledat útočiště v osamění a být vedena samotným Bohem. Tímto místem azylu připraveným pro Církev je pravděpodobně nějaký národ nebo národy, které jí zůstávají věrné. (6) V těch dnech Církev také nalezne útočiště a útěchu ve věrných duších, v odloučení řeholního života.
7. Sv. Michael, strážný anděl Církve, přijde se svými zástupy na její obranu proti prudkým útokům Satana a jeho přisluhovačů. Stoupenci sv. Michaela jsou andělské zástupy z nebe a všichni věrní biskupové a kněží Církve. Přisluhovači Satana jsou padlí andělé s vůdci hereze, schizmatu a pronásledování.
8, 9. Svádí se bitva v Církvi, království nebeském, z nějž je drak a jeho andělé vyhnán a svržen na zem. Země symbolizuje národy nepřátelské Církvi – svět, nad nímž vládne Satan. S pomocí sv. Michaela se [země] očistí od všech heretiků, schizmatiků a odpadlíků. Podobné dílo se uskutečnilo pomocí Tridentského koncilu v 16. století.
Poznámky:
1) Píseň písní, VI, 9
2) II Tes.II, 6,7
3) Zjevení sv. Jana XVII, 9-12
4) Zjevení sv. Jana XIII, 1
5) Žalm II, 9
6) viz níže verš 14
 
Zdroj: P. Sylvester Berry, The Apocalypse of st. John, Columbus, Ohio, John W. Winterich, 1921, str. 119–125
Překlad: D. Grof