Komentář Eleison DCLXI – Zlovolnost modernismu – II (2020)
(661)
14. března
2020
ZLOVOLNOST
MODERNISMU – II
Zlovolnost modernismu
je velkým tématem a nejde v něm o nic menšího, než že se na konci dlouhého
procesu, který trval několik století, celý svět obrátil proti svému Stvořiteli,
když se na vrcholu středověku křesťanstvo namísto vzestupu překlopilo v pád.
Vzestup začal v roce LP 33, kdy Náš vtělený Pán založil jedinou pravou Boží
Církev prostřednictvím Své oběti na Kříži. Středověk lze datovat od pontifikátu
Řehoře Velikého (590–604) a trval skoro tisíc let až do propuknutí
protestantismu a do počátku moderní doby v roce 1517.
Existoval však
přirozeně velký rozdíl mezi postojem lidstva vůči Kristu a Jeho Církví před a
po středověku: před středověkem se křesťanství trvale a stále více osvědčovalo
jako nejlepší základ civilizace, zatímco po středověku se již osvědčilo
dostatečně, takže po něm musela být jeho nadřazenost nad všemi ostatními
náboženstvími uznána, i když byla v praxi odmítána. To znamená, že všechny
náhražky katolicismu, které po středověku následovaly, jsou charakterizovány
pokrytectvím, jež muselo být stále subtilnější, aby se mohlo vydávat za pravou
náhradu katolicismu.
A tak Luther surově
odmítl katolicismus, ale stále předstíral, že jeho revoluce je „reformací“, a
poté, co se katolická Církev zbavila Luthera, vytvořili v 16. století revoluční
jansenisté protestantskou formu katolicismu. Jansenisté se pak v 18. století
přeměnili na liberály a předstírali, že mají ve svém svobodném zednářství
vznešenější osvícený kult, než mají protestanti a katolíci, a když se pravá
Církev v 18. století rázně zbavila svobodného zednářství, zamaskovali se v 19.
století liberálové jako liberální katolíci a jako „modernizovaní“ nebo
nadřazení katoličtí liberálové ve 20. století. Sv. Pius X. rychle rozpoznal a
odmítl tento modernismus v encyklice Pascendi, ten se však ještě
subtilněji začal vydávat za moderní katolicismus a stáhl s sebou na Druhém
vatikánském koncilu (1962–1965) skoro celou Církev. A ve 21. století bylo toto
zamaskování tak dobré, že dokonce i oficiální Bratrstvo sv. Pia X., založené,
aby tomuto neomodernismu vzdorovalo, bylo v podstatě také zničeno.
Lidsky řečeno, je
skličující, uvědomit si v roce 2020, jak málo katolického odporu zůstalo proti
tomuto vzestupu ďábla a jeho útokům proti Církvi. Toto se však nanejvýš moudrý
Bůh rozhodl dopustit, i když nepochybně stále dohlíží na Své „malé stádce“, jak
jej Náš Pán nazývá: „Neboj se, malé stádce, neboť se zalíbilo Otci vašemu dáti
vám království! Prodejte, co máte, a dejte to jako almužnu! Zaopatřte si měšce,
které nevetšejí, poklad nepomíjející v nebi, kam zloděj nemá přístup, kde ani
mol inflace nekazí. Neboť kde
je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“ (Lk. XII, 32–34) Jinak řečeno, zřekněte
se peněz a materialismu, protože Náš Pán nás varuje, že nemůžeme sloužit dvěma
Bohům najednou, a jestliže sloužíme mamonu, nemůžeme sloužit Bohu (Mt. VI, 24).
A jestliže uznáme, jak
zranitelní jsme vůči subtilním omylům, lžím a rouháním ďábla, který si podrobil
svět všude kolem nás, pak se jako protijed modleme růženec Naší Paní, nejlépe
15 tajemství denně, protože jen Ona jej [ďábla] má pod svou patou, jak nám
připomíná každý její dobrý obraz, zpodobnění nebo socha. To zlo je dnes tak
drtivé, že 15 tajemství není příliš mnoho, pokud je to rozumně možné.
Jak je možné, že
pokorná židovská dívka je pro Satana se vší jeho „nádherou a činy“ víc než
soupeř, zůstává Božím tajemstvím, které nám odhalil jak Náš Pán – „Velebím tě,
Otče, Pane nebe i země, žes tyto věci skryl před moudrými a opatrnými, a žes je
zjevil maličkým..“ (Mt. XI, 25) tak i sv. Pavel – „Ale co je podle světa pošetilé,
to si vyvolil Bůh, aby (tím) zahanbil moudré; a co je podle světa slabé, to si
vyvolil Bůh, aby (tím) zahanbil silné..“ (I Kor. I, 27). Příští týden se blíže podíváme na pokrytectví
modernismu.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
