pátek 20. prosince 2019

Radujte se, protože Pán je blízko (2019)


Radujte se, protože Pán je blízko (2019)
Kázání P. Martina Fuchse v Praze 15. prosince 2019
3. adventní neděle
***
Mistr Thornhill je světově proslulý svými obrazy. Mimo jiné vymaloval obrovskou kopuli katedrály sv. Pavla v Londýně. Tam se přihodilo, že když stál na vysokém lešení a právě dokončil část gigantického obrazu, udělal pár kroků zpět, aby zkontroloval svou práci z dálky.
Myslel jen na obraz a hlouběji a hlouběji vnímal své umělecké dílo. Aniž by to věděl, stál už na okraji lešení. Kdyby udělal ještě jediný krok dozadu, nevyhnutelně by se z té výšky zřítil na zem.
Jeden tovaryš uviděl, v jakém nebezpečí se mistr ocitl. Co dělat? Zavolat? Jen to ne! Thornhill by se mohl leknout, zavrávorat a spadnout z té velké výšky. Muž tedy vzal štětec namočený do barvy a duchapřítomně jej hodil do nově dokončeného obrazu. Během vteřiny zničil to, co mistr vytvořil a čemu věnoval celé týdny usilovné práce. Umělec zbledl a plný vzteku se vrhl na viníka – ovšem už daleko od pokraje smrti a zpátky v životě!
Když se pak Thornhill dozvěděl, proč mu tovaryš zničil dílo, jeho hněv se změnil ve velkou vděčnost. I když jeho práce byla zničena, on sám byl zachráněn z hrozného nebezpečí.
Není takovým mistrem Thornhillem vlastně každý z nás? Na vysokém, chvějícím se lešení – a život ničím jiným není – si člověk zkouší zajistit své štěstí roky trvající namáhavou prací. Chce, aby jeho život byl krásný, jako obraz velkých mistrů. Získal čest, bohatství, lásku. Už mu nic nechybí. Cítí se naprosto šťastný v životě tomto a příliš snadno zapomíná na onen.
Časným nasycen, ocitá se pak – aniž by si to uvědomoval – na pokraji neštěstí věčného. Pokud jeho štěstí trvá ještě nějakou chvíli, může se snadno stát, že se zřítí dolů:  do těžkého hříchu, do smrti, do pekla, do věčného neštěstí. V tom náhle – jako štětec plný zkalené barvy – vletí neštěstí  do nádherného obrazu pozemského štěstí a zcela ho zničí. Katastrofy, nemoci nebo chudoba; to jsou názvy takových ničitelů pozemského štěstí. Mnoho lidí se v takové situaci proti Pánu Bohu vzbouří, jiní Ho obviňují a reptají.
Ve skutečnosti by však měl být člověk vděčný za takové Boží navštívení, za Jeho blízkost, protože to je naše spasení!
Bůh je nám tedy blízko  zaprvé prostřednictvím navštívení. Viděli jsme to na příkladu Thornhilla.
Zadruhé je nám Bůh blízko skrze své Vtělení. Pán se stal člověkem, protože lidé zhřešili. Pán přišel na tento svět, protože pouze na této planetě jsou lidé. Nikde jinde ve vesmíru žádní lidé nejsou. Přišel na tento svět, a sice do středu tehdy známého světa. Kontinenty Afriky, Asie a Evropy se navzájem dotýkají ve Svaté zemi. Amerika a Austrálie nebyly v té době ještě objeveny.
Přišel viditelně, aby si člověk opravdu mohl udělat o Bohu představu: „Kdo vidí mě, vidí také Otce.“ (Jan 14:6) Jeho tvář je na Turínském plátně, na roušce sv. Veroniky.
Bůh je nám zatřetí blízko skrze duše ve stavu posvěcující milosti. V tomto stavu je to On, kdo nese a povznáší všechny naše činy, aby mohly získat nadpřirozenou odměnu.
Leonidas šel večer po práci na balkon, aby se podíval na svého malého syna Órigena. Sklonil se ke kolébce a políbil malou hruď, protože si byl zcela jistý tím, že toto malé tělíčko je chrám Ducha Svatého. Órigenés už byl pokřtěn a proto byl i chrámem Ducha Svatého.
Začtvrté je nám Bůh blízko v Nejsvětější Svátosti Oltářní.
„Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.“ Tak Spasitel promluvil před svým nanebevstoupením. (Matouš 28:20) Ukázal to také prostřednictvím zvláštních eucharistických zázraků –  např. při zázraku v Lancianu.
V této Svátosti Jej můžeme a měli bychom vyhledávat a navštěvovat a předkládat Mu své prosby. Čeká na nás. Ano – dokonce k nám přichází skrytý v Hostii.
Za páté je nám Bůh  blízko prostřednictvím lidí, které považujeme za nepatrné.
Když Spasitel hovořil o posledním soudu, řekl: „Cokoli jste učinili nejmenšímu z vašich bratří, to jste učinili mně.“ (Matouš 25:40) V těch nejmenších nás tedy potkává Kristus.
Když svatý Martin obdaroval žebráka u bran Amiens, zjevil se mu poté Kristus Pán se stejným kabátem, jaký dal žebrákovi, a řekl: „Tento plášť mi dal Martin.“
„Radujte se, opakuji, radujte se, protože Pán je blízko.“
Ano, Pán je nám opravdu blízko: skrze Jeho navštívení, skrze Jeho Vtělení, skrze Jeho posvěcující milost, skrze Nejsvětější Svátost Oltářní a skrze ty lidské bytosti, které považujeme za nejmenší.
Přijímejme Ho! Pak se On narodí také v našich srdcích.
Amen.
Překlad: P. VVP