Milující otec (2019)

Milující otec (2019)

Kázání P. Martina Fuchse v Praze 3. března 2019

Neděle druhá po Devítníku

***

Peter Rosegger, známý rakouský spisovatel, hovořil o svém dětství:

Jeho otec byl velmi striktní. Dobře věděl, jak při výchově zacházet s trestem. Děti se jej proto často obávaly.

Jednoho dne Petr provedl lumpárnu, za níž oprávněně očekával náležitý výprask. Ve svém strachu hledal skrýš, kde by se mohl skrýt před hněvem svého otce. V obývacím pokoji byla prostorná skříň ve starých skříňových hodinách! – Rychle utekl dovnitř předtím, než jej jeho otec mohl chytit. Cítil se zde provinilý, ale bezpečný! Nyní mohl v tichu čekat, co se stane dál. Klíčovou dírkou viděl, že je jeho otec velice rozzlobený.

Pak slyšel, jak poslali děvečky, aby hledaly toho malého provinilce, protože jej nikde nemohli nalézt. Všechny se však neúspěšně vrátily. Po malém Petrovi nebyla žádná stopa. Dumali nad jeho zmizením, zůstávalo však tajemstvím. Mohl ubohý Petr spadnout do jedné z hlubokých roklí? Neublížil sám sobě v trýznivém strachu z trestu?

Jeho otec zůstal sám v obývacím pokoji s obavou a sklíčeností. Petr jej mohl dobře pozorovat klíčovou dírkou ze skříňových hodin! Pak viděl něco, na co by nikdy předtím nepomyslel! Viděl, jak si jeho otec, který byl jinak tak tvrdý a striktní, dal ruce před obličej a plakal kvůli malému Petrovi.

Slzy jeho otce jím natolik pohnuly, že již nemohl zůstat ve své skrýši. Cítil, jak mu jeho srdce divoce bije.

Rychle otevřel dveře. Slzy mu kanuly po tváři a náhle byl v náručí svého otce. Strach a trest, vše bylo zapomenuto v blaženém poznání: „Mám otce, který mě miluje!“

Drazí věřící!

Není to stejné i s námi? Za své hříchy musíme čekat trest. Pak ale vidíme utrpení svého Spasitele. Když se díváme na tato utrpení, nutí nás to zapomenout na Boží hněv a trest.

Ubohé duše v očistci trpí v ryzí lásce. Měli bychom se snažit snést všechna utrpení, abychom činili pokání a zachránili duše pro Boží slávu.

Využijme postní dobu k tomu, abychom za tyto cíle obětovali všechna trápení! Pomysleme na skutečnost, že máme Otce v nebi, který nás miluje!

Kéž nám historie vyvoleného lidu pomůže přijít blíže k dokonalé lásce.

Postní doba trvá 40 dní. Je to čas milostí.

Ale také historické události ve Starém zákoně s číslem 40 byly spojeny s množstvím milostí. Podívejme se na tyto historické události:

1. Poprvé, kdy čteme o tomto čísle, to bylo v příběhu o potopě světa. Pouze Noe, jeho synové a jejich ženy byli zachráněni.

Lidé nahromadili mnohé hříchy. Byli nepoučitelní a zatvrzelí. Ani Noeho kázání je nemohlo změnit. A tak Bůh očistil zemi citelným trestem, potopou světa.

Stejným způsobem Bůh očišťuje zemi dnes: záplavami, hladomorem a válkou. Jestliže Jeho láska již nemůže nic dosáhnout slovy, někdy může změnit věci pouze citelným trestem. Všechny pohromy (tsunami, zemětřesení, lesní požáry, epidemie) jsou takovými znameními lásky Našeho Pána. „Bůh nechce smrt hříšníka, ale jeho obrácení.)

Dokonce i v našem životě nechybí hmatatelné tresty, jako jsou nemoci, nezaměstnanost, duševní utrpení a jiné kříže. Motivem je vždy Boží láska.

2. Izrael bědoval 40 dní nad smrtí svého otce Jákoba. Využijme nadcházející postní období k bědování nad smrtí Našeho Spasitele: „Pane, kéž Tvá krev a Tvá bolest nepřijde vniveč!“ Modleme se křížovou cestu, rozjímejme nad bolestnými tajemstvími růžence a sedmi posledními slovy Ježíše na Kříži!
3. Mojžíš se postil 40 dní předtím, než vystoupil na horu Sinaj, aby obdržel Desatero přikázání.

My se tedy musíme odtrhnout od všech pozemských věcí, abychom hlouběji pronikli do zákona Našeho Pána. Proslulí svatí kajícníci a kající duše obdrželi od Boha mimořádné osvícení skrze půst a zdrženlivost.

4. Eliáš kráčel 40 dní, než dosáhl horu Oreb s pomocí jídla a pití, jež mu dával anděl.

Nebeský chléb, Svaté přijímání, nás musí znovu a znovu posilovat během postní doby a během naší životní pouti.

5. Pouť izraelského národa trvala 40 let, než byl nakonec vysvobozen z egyptského otroctví. Tato pouť vedla skrze Rudé moře – což je obraz Kristovy krve – dále skrze poušť – což je obraz křesťanského života, který je životem pokání a kříže – do zaslíbené země – což je obraz naší pouti do nebe.
6. Předsunuté hlídky, provádějící průzkum, tam byly 40 dní předtím, než mohl vyvolený lid vstoupit do Svaté země.

A podobně i v tomto postním období bychom měli studovat Písmo svaté a další duchovní knihy, abychom prozkoumávali nebe, náš konečný cíl.

7. Vyvolený lid musel snášet jho Filištínských, než byl osvobozen skrze boj mezi Davidem a Goliášem. Opět, jde o obraz našeho života, náš boj s ďáblem. Právě, když to neočekáváme, ďábel je blízko nás se svými pokušeními.

„Ďábel“, říká svatý Petr, „obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil.“ (I Petr 5:8). My však můžeme porazit ďábla kajícností.

8.  Čtyřicet dní je desátek za všechny dary a dobrodiní, jež nám Bůh dává po celý rok.

Desátek je druh daru Bohu, aby se Bohu poděkovalo! Využijme nadcházející postní dobu v tomto smyslu!

Stručně si shrňme tyto myšlenky:

Přijímejme citelná utrpení, bědujme nad Pánovou smrtí a rozjímejme nad Jeho láskou; zbavujme se všeho, co nás poutá k této zemi!

Učiňme pevné předsevzetí přistupovat ke Svatému přijímání tak často, jak jen můžeme. Buďme si vědomí toho, že můžeme dosáhnout osvobození z otroctví Satana zvláště pokáním! Studujme nebe s jeho radostmi, pamatujme, že musíme bojovat proti ďáblovi po celý svůj život! A dávejme své desátky předepsanými i dobrovolnými pokáními!

Amen.

Překlad: D. Grof