čtvrtek 10. ledna 2019

Poznámky k základu a správné formě katolické akce (2011)

 
Poznámky k základu a správné formě katolické akce (2011)
Elliot Milco
 
Následující poznámky byly sepsány při četbě klasické knihy Jeana Ousseta Action: A Manual for the Reconstruction of Christendom (Akce: Příručka pro obnovu křesťanstva). Akce je k dostání v IHS Press v digitální i papírové podobě. Nadšeně ji doporučujeme těm, kteří hledají způsob, jak učinit svůj život efektivnější pro obrácení hříšníků a posvěcování společnosti.
1. První odpovědností každého člověka je usilovat o spásu své vlastní duše. „Hledejte tedy nejprve království Boží a jeho spravedlnost, a toto všechno bude vám přidáno!“ (Mt. 6:33)
2. Vláda Boží, nebo Království Boží, jsou dvě věci: v širším smyslu je to stav věcí v míře, jak jsou v souladu s Boží vůlí; v užším smyslu je to společenství svatých a andělů ve slávě, kteří jsou dokonale spojení s Bohem.
3. Příkaz usilovat o Boží vládu má tedy dva rozměry. V první řadě musíme usilovat o dokonalé spojení s Bohem v nebi. Toto dokonalé spojení se děje skrze podrobení našeho života (rozumu a vůle ... představivosti, úmyslu, konání) spravedlivosti Boží.
4. Křesťanský život by měl být nahlížen jako cesta poutníka-vojáka. Naším cílem je nebe, je to však dlouhá cesta. Nemůžeme se na cestě zastavit, spokojení, že tato cesta vede do nebe, protože tento druh sebeuspokojení by zaručoval, že se tam nikdy nedostaneme. Nepřátelé se kolem nás shromažďují jako psi, a jestliže se zastavíme, odvlečou nás z této cesty. Směřování k nebi nás ujišťuje o naší spáse.
5. Toto směřování k nebi je podílem na životě sdíleném blahoslavenými – nyní. Je to praktická akce zde v slzavém údolí, povzbuzovaná teologickými ctnostmi, která zpřítomňuje Boží vládu mezi námi. (Lk 17:21)
6. Křesťanská naděje, naše touha po nebi, je aktivní, bojovná a progresivní. Nikdy není spokojená s aktuálním stupněm podrobení se vůli Boží, nikdy nezůstává ve svém aktuálním pochopení pravd víry, nikdy nepřestane usvědčovat sebe sama ze selhání, která ji stále brzdí před větším pokrokem k nebeskému cíli.
7. Praktická akce je znamením živé víry (List sv. apoštola Jakuba 2:17). Jaký druh praktické akce? Akce podniknutá k přizpůsobení aktuálního života životu blahoslavených. Co blahoslavení činí?
8. Chápou. Být v nebi znamená vidět Boha, jaký je. (1 Jn 3:2) Proto bychom také měli usilovat o to pochopit, plně znát zjevené pravdy katolické Víry, proniknout do hlubin Tradice a zvládnout složitosti autentické filozofie.
9. Adorují. Chápání světců v nebi je neoddělitelné od jejich věčného aktu adorace, jímž zří a sjednocují se dokonale s Bohem. Asi nejpraktičtější věcí, kterou můžeme učinit, abychom dosáhli pokroku v současném životě, je adorovat Boha.
10. Touží. Touhy blahoslavených jsou dokonale sladěné navzájem a sladěné s Boží vůlí. Jsou poučeni pravdou a zčásti ji chápou, takže svatí a andělé vytváří velkou hierarchii hlasů zpívajících „Ano!“ zejména a obecně čemukoliv, k čemu byl každý z nich Bohem přiřazen, aby to znal a miloval.
11. Tímto aktem toužení je účast blahoslavených na Boží Prozřetelnosti, která je zdrojem řádu a řízení vesmíru. Chceme-li se přizpůsobit Bohu, jako ti v nebi, pak musíme přijmout své přidělené místo v rámci řádu světa tím, že dohlížíme na ochranu a blaho těch, kteří nám jsou svěřeni do péče, a těch, kteří jsou v našich komunitách.
12. Ochranu a blaho? Jakou to má formu? V tomto bodě se naše praktická akce stává rekurzivní: usilujeme pro druhé o to, o co jsme v první řadě usilovali pro sebe, protože uznáváme, že Bůh, který chce spásu všech lidí, by chtěl, abychom jednali pro jejich spásu tolik, jako jednáme pro svou vlastní.
13. Proto, když jsou prvními dvěma věcmi, o něž bychom se měli postarat pro svůj vlastní prospěch neporušená formace ve víře a oddanost Bohu vyjádřená v adoraci, měly by prvními dvěma věcmi, jež bychom měli udělat pro druhé, být jejich poučení, když jsou neznalí, a jejich povzbuzení ve zbožnosti. Samozřejmě si všimněte, že nemůžeme dát, co sami nemáme.
14. Kromě toho bychom měli poradit tam, kde je to potřeba, když jsme toho schopní, a kárat lidi, když zbloudí. Měli bychom být trpěliví s druhými, jako jsme trpěliví sami se sebou při svých vlastních vinách, a být připravení odpustit, povzbudit a pomoci při obrácení.
15. Všimněte si, že Kristus přikazuje, abychom se starali o své bližní. Praktická akce katolíka není v první řadě určená ke spáse celého světa, ale ke spáse těch kolem nás. Pýcha by nám říkala, že láska k bližnímu by především měla mít formu masové akce a politické organizace velkých rozměrů. Ve skutečnosti se musí prvně udát v našich rodinách, farnostech, úřadech, klubech a místech, kde jsme již přímo přítomní.
16. Kromě prvořadých cílů posvěcování skrze víru a zbožnost, máme také danou zodpovědnost za materiální dobra, a ta také vyžadují naši pozornost, mají-li být náležitě nastavena. Tělesné skutky milosrdenství mají co dělat s akty náležejícími materiálním dobrům.
17. Žádná z těchto akcí, duchovní či tělesná, by se neměla omezovat tak, že je čistě privátní nebo mysticky oddělená od obyčejného života. Život sám je v zájmu těchto věcí, protože jsou zdokonalováním lidského života. Vše, co děláme, by mělo být jimi prodchnuto, a veškerá naše praktická akce by měla být uspořádána tak, aby se podílela na tomto přizpůsobování toho, co děláme, kým jsme, Bohu.
18. Stejně jako je řád daný vesmíru Bohem viditelný ve všem a vše řídí ve svém přirozeném usilování o pokoj a dokonalost, tak i náš podíl na tomto řádu by měl být viditelný ve všem, co děláme. Opravdová katolická akce není ničím jiným, než rozvinutým, organizovaným, komunitním vyjádřením těchto idejí, která začíná s formací sebe sama a usilování o Království Boží a Jeho Spravedlnost, a končí infikováním všeho: našich rodin, naší práce, našich profesních ambicí a našich přátelství, dokud se nestaneme nástroji, jimiž Bůh posvěcuje a obrací vše kolem nás.
19. Má-li být obnoveno křesťanstvo, je toto ta správná cesta. Ale všimněte si: není to důmyslný plán nebo politické manévrování. Není to nic jiného, než praktické aplikování křesťanského života tak, že nic jím nezůstane nedotčeno, takže nakonec neexistuje žádné oddělení mezi saeculum a Církví, protože Církev jej naprosto vyplnila.
20. Matouš 13:33. „Jiné podobenství jim pověděl: ´Podobno je království nebeské kvasu, který vzala žena a zadělala do tří měřic mouky, až zkynulo všechno.´
Zdroj: The Josias
Překlad: D. Grof