středa 2. ledna 2019

Odpoutaná šelma? (1970)

 
Odpoutaná šelma? (1970)
V proroctví sv. Malachiáše [viz Kniha Malachiáš, Starý Zákon – pozn. překl.] čtyři sta let před Kristem je učiněn odkaz na nádhernou oběť mše, jež bude ve vzdálené budoucnosti sloužena Nežidy, těmi masami lidí, které přijdou z východu a západu, aby usedly v nebeském království s Abrahámem a Izákem a Jákobem.
Prorok hovořící ve jménu Boha, řekl: „Vždyť mé jméno je veliké mezi národy od východu slunce až na západ – tam všude budou mému jménu přinášet kadidlo a čisté oběti.“ (Mal. 1:11)
Ustavičná mešní oběť sloužená v různých krajích a zeměpisných délkách na zeměkouli stovkami tisíc kněží každý den přesně potvrzuje Malachiášovo proroctví.
Dřívější prorok, Daniel, který žil v sedmém století př. Kr., ve svém proroctví několikrát odkazoval na to, že skončí „ustavičná oběť“. Z kontextu se zdá, že píše o době Antikrista a to je závěr takřka všech exegetů.
Během doby Antikrista ustane ustavičná mešní oběť po celém světě.
To nutně neznamená, že nebudou na celém světě slouženy žádné mše. To prostě znamená, že Svatá oběť nebude sloužena ustavičně jako doposud. Zdá se, že to znamená, že celé regiony světa budou fyzicky zpustošeny nebo budou pod nadvládou Antikrista, takže slavení mše bude nemožné.
Čtyřikrát za sekundu je po celých dvacet čtyři hodin každý den pozvedána Svátost oltářní rukama kněze v prosbě o požehnání pro hříšného člověka jako smír za jeho hříchy skrze tuto Boží oběť.
To v době Antikrista ustane.
Slovo Antikrist je, dle Katolického slovníku Donalda Attwatera, „označením pro hlavního protivníka Krista, který bude předcházet Jeho druhému příchodu na konci světa, a jehož aktivita bude přímo spojená s široce rozšířenou apostazí od křesťanské víry. On bude lidským jedincem vyznačujícím se naprostou nezákonností, sebezbožštěním, nenávistí ke křesťanské pravdě a soupeřením s Kristem skrze klamné zázraky“.
Navíc k těmto apokalyptickým odkazům se jeví, že prorok Daniel odkazuje na Antikrista v následujícím:
Ke konci jejich kralování povstane k dovršení vzpoury král nesmírně surový a záludný. Získá obrovskou moc, ale ne svou vlastní silou. Způsobí nevídanou zkázu a podaří se mu vše, co podnikne. Bude hubit mocné bojovníky i svatý lid a díky jeho chytrosti se bude dařit bludu. Ve své nadutosti znenadání zpustoší mnohé národy, až se nakonec postaví proti Knížeti knížat, a tehdy bude bez přispění lidské ruky zničen. (Dan. 8:23-25)
To je velmi podobné odkazům sv. Pavla na Antikrista ve druhém listě Soluňanům.
Na skončení „ustavičné oběti“ se v Knize Daniel odkazuje čtyřikrát v kapitolách 8:12, 9:27, 11:31 a 12:11.
Strašlivá „šelma“ ze sedmé kapitoly Knihy Daniel je jasně království Antikrista.
Prorok Daniel viděl ve svém vidění čtyři velké šelmy, z nichž tři byly odborníky na Písmo svaté identifikovány jako krutovládci oněch dřívějších časů. Je všeobecně přijímáno, že čtvrtá šelma je Antikrist, a její zevnějšek byl ve skutečnosti tak strašlivý a děsivý, že sám Daniel se ptá po její totožnosti. (Dan. 7:19) Prorok nám dále říká: „Byla strašná a děsivá, se železnými zuby a bronzovými drápy, hltala a drtila a zbytek rozdupávala nohama.“ „Vede válku proti svatým a přemáhá je.“  (Dan. 7:21) Prorok nám říká, že Boží zásah ukončuje moc čtvrté šelmy, ale nikoliv před tím, než způsobila ohromnou spoušť a velkou zkázu. Říká se nám, že její moc bude větší než moc všech předešlých krutovládců a ona pohltí celou zem, podupe ji a rozdrtí. (Dan. 7:23) To jasně odkazuje na Antikrista. Nemůže to být nikdo jiný. Obecný náčrt je v dokonalém souladu s různými pravými a spolehlivými proroctvími citovanými v předešlé kapitole.
Pečlivý badatel časů Antikrista, zesnulý otec R. G. Culleton, podal ve své knize The Prophets and Our Times (Proroci a naše doba) vydané v roce 1943 tuto zprávu:
Důležitým znakem posledních dnů, je rozšíření falešných nauk s přirozenými důsledky: odpadnutí od náboženství, nedostatek víry dokonce i mezi katolíky a velký mravní rozklad.
Nějaká taková vzpoura proti Bohu a Kristu se má rozšířit po celém světě krátce před vládou Antikrista, kdy i katolíci ve velkém počtu budou opouštět pravou víru. Souběžně s touto všeobecnou lhostejností vůči náboženství, vlastně dokonce nenávistí vůči němu, nastane naprostý rozklad mravů lidí, rozklad podobný tomu, který existoval mezi pohany před úsvitem křesťanství a civilizace, jak jsme ji znali.
Tyto znaky nadcházejícího konce byly samozřejmě v různém stupni pravdivé i v dřívějších dobách. Základním rozdílem mezi dřívějšími odpadnutími a odpadnutími, jež ohlašují konec, se však nacházejí ve všeobecnosti a hrozivé povaze posledně zmíněné apostaze.
Několik let před touto všeobecnou apostazí zde budou falešní učitelé, kteří způsobí velké zmatení a zatemnění v myslích lidu, jehož výsledkem bude ztráta celých národů pro pravou víru. To velmi účinně připraví cestu pro Antikrista. Někteří říkají, že toho již bylo docela dobře dosaženo tzv. Reformací s jejími následnými špatnostmi. Mnohem více a mnohem horších špatností se má [teprve] přihodit.
Po narození Antikrista a krátce před vystoupením Velkého monarchy se mají znásobit falešné nauky a rozšířit se v takové míře, že dokonce i katolíci budou pochybovat o mnoha článcích víry, což bude mít za následek jejich zvrhlost a bude se to vztahovat nejen na laiky, ale dokonce i na mnoho kněží a některé z hierarchie. Horlivost posledně zmíněných bude velice ovlivněna tímto nedostatkem víry.
Kvůli těmto odpadnutím budou katolíci přísně trestáni, protože pouze skrze tresty může Bůh navrátit do myšlení Svého lidu to, aby si uvědomili svou závislost na Něm. V důsledku toho dopadne na Církev široce rozšířené pronásledování kněží a lidu, aby víra a láska k Bohu byly oživeny, protože tak jistě, jako že noc následuje po dni, tak i civilizace se rozpadne a svět se ponoří do temnoty nevědomosti, nenávisti, bídy a války, až Bůh, který je Světlem světa, již nebude vládnout v srdcích Svého lidu.
Otec Culleton, který psal v roce 1943, čtyři roky před založením Izraele jako nezávislého národa, citoval návrat Židů do Palestiny jako „znamení časů“, jako jisté znamení, že naplnění těchto významných proroctví je blízko.
Abychom nám přiblížili určitou ideu odpůrce, jemuž dnes můžeme čelit, podívejme se letmo na jeho stručný popis, který vykreslil sv. Tomáš Akvinský, „Andělský učitel“, který zemřel v roce 1274.
„Jestliže totiž obrátí ke zlému některé své současníky vnějším působením… Nazývá se hlavou všech zlých pro dokonalost zloby… Jako v Kristu přebývala veškerá plnost Božství, tak v Antikristu plnost veškeré zloby: ne sice tak, jako by jeho člověčenství bylo přijato ďáblem v jednotě osoby… …nýbrž protože mu ďábel ponoukáním dokonaleji vlije svou zlobu než všem ostatním. A podle toho všichni jiní zlí, kteří byli napřed, jsou jako jakýsi obraz Antikristův.“ (Summa 11:8:8)
Ve svém komentáři k Apokalypse nám význačný badatel v Písmu svatém Dr. Bernard J. Le Frois, S.V.D., připomíná, že mariánská Církev konce se nemá od Antikrista čeho obávat. Ti, kteří jsou skutečně zasvěcení Panenské Matce, jsou nezranitelní ze strany útoků zuřivého draka. (Zjev. 12:1-18)
(Bernard J. Le Frois: „Eschatological Interpreation of the Apocalypse“ in The Catholic Biblical Quarterly, sv. XIII, str. 17-20)
Je významné, že celé znění Fatimského poselství a jistých dalších moderních zjevení je, že ti, kteří jsou v těchto nebezpečných časech zasvěceni Blahoslavené Panně Marii, budou v bezpečí, zatímco ti, kteří tuto ochranu odmítají, budou ztraceni. Všichni spolehliví komentátoři Písma svatého se shodují, že to bude doba nesmírného nebezpečí pro duše. Katolíci by určitě měli usilovat o vroucné zasvěcení se Panně Marii, modlit se její růženec, nosit její škapulíř. Tento bod byl zvláště zdůrazněn ve třetím zjevení ve Fatimě, kdy Naše Paní poté, co třem dětem ukázala vidění pekla, řekla: „Viděli jste peklo, kam jdou duše ubohých hříšníků. K jejich záchraně si Bůh přeje uvést do světa úctu k mému Neposkvrněnému Srdci.“ Zde Naše Paní naznačuje, že duše, které jsou jí opravdově zasvěcené, jsou v bezpečí před jakýmikoliv útoky zlého, jak tento názor vždy zastávali světci a svatí spisovatelé. Je proto hlubokou bídou a tragédií tohoto světa, že tato veliká moudrost a osvícení Fatimy nebylo přijato většinou katolíků. Kolik jen nesmrtelných duší kvůli tomu mohlo být ztraceno navždy! Jaké hmotné tragédie ve formě války a násilí leží kvůli tomu před námi!
Zdroj: Robert Bergin, This Apocalyptic Age, Fatima International, 1970, str. 18-22
Překlad: D. Grof