Komentář Eleison CDXC – NOM zázraky? (2016)
(490)
3. prosince
2016
NOM ZÁZRAKY?
Minulý rok vyvstala ve Spojených
státech vážná kontroverze ohledně toho, zda Bůh může činit zázraky v rámci
Novus Ordo mše. Jestliže Bůh činí nadpřirozené zázraky, je to zjevně proto, aby
se v ně věřilo, aby posilovaly nadpřirozenou víru lidí. A jestliže chce,
aby se v něco věřilo mimo přirozený řád, zřejmě poskytne dostatek důkazů,
jako když Lazar vyšel ze svého hrobu před velkým davem přihlížejících. A
v tomto ohledu je nejpřesvědčivějším důkazem materiální a fyzický druh
důkazu, takový, který nijak nemůže být výtvorem jakéhokoliv lidského myšlení,
jakkoliv zbožného, jako [například] impozantní podívaná na slunce ve Fatimě
v říjnu 1917. Co je tedy materiálním a fyzickým důkazem eucharistického
zázraku, který se stane v nějaké Novus Ordo mši?
Jeden takový zázrak se údajně
odehrál ve farním kostele v Sokulce ve východním Polsku. 12. října
2008 upustil kněz, vysvěcený před pěti lety polským biskupem konsekrovaným
v roce 1980, Svatou hostii na schod oltáře, když rozdával Svaté přijímání.
Zastavil se, aby ji sebral a umístil do malé nádobky s vodou vedle
svatostánku. Po mši byla umístěna do sakristie, aby se zajistilo, že se Hostie
rozpustí ve vodě, aby v ní již nebyla reálná Přítomnost a voda se mohla
bezpečně vylít. Tato procedura je při takových nehodách v katolické
liturgii zcela normální.
Když však 19. října přišla farní
sestra zkontrolovat rozpouštějící se Hostii, viděla v jejím středu nějakou
pronikavě rudou hmotu jako krevní sraženinu. Ihned informovala farního kněze,
který přišel s dalšími kněžími, aby prozkoumal to, co vypadalo jako kousek
živého masa. Všichni přihlížející byli udiveni. Další přišel místní arcibiskup
z Bialystoku s několika oficiálními diecézními představiteli. Všichni
byli hluboce pohnuti. Dle arcibiskupových pokynů byla 30. října Hostie vytažena
z vody, přenesena na malý korporál a umístěna do svatostánku, aby vyschla.
Do dnešního dne si zachovává formu krevní sraženiny.
7. ledna 2009 byl vzorek
z Hostie vzat k prozkoumání dvěma patomorfology samostatně na blízké
lékařské univerzitě v Bialystoku. Jejich jednomyslný, ale navzájem
nezávislý soud byl, že „ze všech tkání
živých organismů tento vzorek nejvíc připomíná lidskou srdeční tkáň“
z levé srdeční komory, typickou pro živou osobu ve stavu agónie. Navíc
oba patologové, nejspíše pod svými mikroskopy, zjistili, že tato vlákna srdeční tkáně a struktura
chleba jsou tak těsně provázány spolu, že je vyloučena jakákoliv možnost
lidského zhotovení. 29. ledna byl tento materiální a fyzický důkaz
představen metropolitní kurii v Bialystoku, kde se trpělivě očekává
oficiální soud Církve ohledně nadpřirozeného původu této události. V tomto
čekání, jak řekl arcibiskup v kázání v říjnu 2009, budou rozhodující
duchovní plody mezi katolíky. Zde již je značný nárůst ve zbožnosti a
náboženské praxi místních katolíků, a ze zahraničí přišly stovky poutí,
s četnými zázraky uzdravení a obrácení, které se také udály.
Jestliže se má věřit materiálnímu
důkazu, pak Bůh v Sokulce učinil jeden další z dlouhé řady
eucharistických zázraků v průběhu věků, aby pomohl duším věřit v něco
normálně natolik těžko uvěřitelného, konkrétně, že je skutečně Přítomen pod
způsobami chleba a vína, když byly konsekrovány. Jak je to však možné, když
tradiční katolíci vědí, že nová mše je jednou velkou příčinou ničení Církve
skrze ztrátu víry od Druhého vatikánského koncilu? Odpovědí může být, že
Nejsvětější srdce, které ví, že pastýři byli zodpovědní za dvojznačný NOM,
odmítlo opustit své ovce a nadále je sytí tím, co stále ještě je katolického uprostřed
dvojznačnosti. A uprostřed vší relativní ledabylosti Novocírkve při nakládání
se Svátostí oltářní je událost v Sokulce znepokojivou připomínkou pastýřům
i ovcím – „Pamatujte, s kým nakládáte – jsem to já, váš Bůh!“
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
