neděle 21. srpna 2016

Pravá láska (2016)



Pravá láska (2016)
Kázání P. Martina Fuchse 20. srpna 2016 během pouti k sv. Janu Nepomuckému, Lužnice
***
Drazí bratři!
Před několika lety mě postarší dáma požádala, abych si s ní promluvil a vyzpovídal jí. Řekla, že je vdaná, že její první manžel je stále naživu, a že muž, se kterým žije, byl také jednou ženatý. Řekla mi, že jsou šťastně sezdaní, protože se vzájemně velmi milují. Řekla, že Bůh by jistě nebyl proti této lásce, protože On sám je láska.
Po tomto přípravném pohovoru jsem jí musel říci, že za těchto okolností bych ji nemohl vyzpovídat, ale že by nejprve musela urovnat svůj vztah. Protože neměla žádný důvod žít se svým partnerem, dokonce ani jako bratr a sestra, museli by se rozejít, a teprve pak by se mohla vyzpovídat.
Drazí bratři!
To, co lidé dnes nazývají láskou, je často vše jiné než láska. V mnoha případech je to přílišná citlivost, chorobná vášeň a hřích, protože zde není žádná láska, když není respektována Boží vůle.
Podívejme se na Písmo svaté, které popisuje to, co znamená pravá láska:
První charakteristická vlastnost: Musíme Boha milovat nade vše. „Kdo miluje otce nebo matku více nežli mne, není mne hoden; a kdo miluje syna nebo dceru více nežli mne, není mne hoden.“ (Mt 10:37)
Toho nám s maximální důsledností byli příkladem mučedníci: Svatý Jan Nepomucký, svatý Hermenegild, matka bratrů Makabejských. Oni všichni kladli Boha na první místo a všechny lidi a statky do pozadí. Když zvážíme invazi muslimů, musíme se připravit na mučednictví.
Druhá charakteristická vlastnost: Musíme dodržovat Boží přikázání. „Kdo má moje přikázání a je plní, ten mě miluje.“ (Jn 14:21)
Bůh vyjádřil svou vůli ve svých přikázáních. Jestliže ho skutečně milujeme, musíme dodržovat jeho přikázání. Když se však odchylujeme od jeho přikázání, víme, že jej nemilujeme.
Třetí charakteristická vlastnost: Láska k Bohu a křesťanská láska jsou neoddělitelné. Vše, co Bůh stvořil, stojí za to být milováno. Čím větší dobro, tím více lásky si zasluhuje. Jmění, čest, zdraví, rostliny, zvířata, naši bližní – to vše může a musí být milováno dle řádu Boží vůle.
Není tudíž dovoleno zlidšťovat například kočku, což znamená zacházet s ní jako s lidskou bytostí nebo z ní dělat modlu, to jest klást ji na místo Boha. Bohužel, v dnešní době to musíme opakovat znovu a znovu. Existují lidé, kteří dávají přednost péči o svá zvířata namísto návštěvy mše, kteří pro ně kupují vynikající potravu, kteří organizují pohřby a pohřbívají je na zvířecích hřbitovech. Člověk nesmí riskovat svůj život, aby zachránil psa. Pes nemá nesmrtelnou duši; když umře, zanikne.
Budeme udržovat a pečovat o statky, které nám dal Bůh, budeme tak však činit v rámci omezení, která nastavil. Křesťanství není proti ochraně přírody, vůbec ne! To však neznamená chránit žáby a praktikovat potraty jako to činí „Zelení“.
Budeme svým bližním činit a přát jim to, co činíme a přejeme si sami pro sebe. Když byl Kristus otázán: „Co mám učinit, abych získal život věčný?“, odpověděl: „Miluj Pána, Boha svého, z celého srdce svého, z celé duše své, ze vší síly své a ze vší mysli své a bližního svého jako sebe samého!“ (Lk 10:25-27)
Už malé děti chápou, když jim řeknete: Nečiň jinému, co nechceš, aby činil on tobě!“ Jestliže uvidíte malé dítě, jak bije jiné, jen se jej zeptejte: „Chtěl bys být zbit stejně, jako ty biješ druhé?“
Čtvrtá charakteristická vlastnost: Musíme být připraveni kvůli této lásce učinit jakoukoliv oběť. Proto svatý Pavel píše Římanům následující: „Kdo nás tedy odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost nebo hlad nebo nahota nebo nebezpečenství nebo pronásledování nebo meč?“ (Ř 8:35)
Utrpení je prubířským kamenem pravé lásky. Když se Šavel obrátil, Spasitel řekl Ananiášovi: „...tento je nástrojem ode mne vyvoleným, aby nesl mé jméno před pohany a krále i před syny izraelské! Já mu zajisté ukáži, kolik musí trpěti pro mé jméno.“ (Skutky apoštolské 9:15-16)
Sám Kristus vstoupil na věčnost skrze utrpení: „Což nemusil to Mesiáš trpěti a tak vejíti do své slávy?“ (Lk 24:26)
A v nebi není žádný svatý, který netrpěl.
Vzpomeňme si na Velký pátek, když jsme uctívali kříž, když jsme jej dokonce líbali!
Kéž nám Bůh dá svou milost a pomůže nám, abychom do konce vytrvali v pravé lásce k Němu!
Pátá charakteristická vlastnost: Láska musí být vytrvalá. Krásným způsobem to popisuje svatý Jan: „..a poněvadž miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim svou lásku měrou nejvyšší.“ (Jn 13:1)
Boží láska je vytrvalá a stálá. Bůh nemůže činit nic než lásku. On miluje svá stvoření, ať již je laská, odměňuje, chválí nebo trestá.
Šestá charakteristická vlastnost: Láska odčiňuje mnoho hříchů.
To jsme slyšeli v dnešním čtení: „Láska odčiňuje množství hříchů.“ (1. list sv. apoštola Petra 4:8)
To neznamená, že nevidíme hříchy. My však přecházíme chyby našich bližních, abychom je neodhalovali, abychom je neprávem neobviňovali, nebo když neznáme jejich úmysl, když jednají jistým způsobem. Můžeme také přehlížet jejich chyby, protože bychom byli neradi obviněni z týchž chyb. Navíc známe slabost lidské přirozenosti. Katolický morální teolog bude vždy poukazovat na to, že všichni jsou schopní všeho. Každý se může stát velkým světcem, ale také velkým zločincem.
Nakonec prozkoumejme účinky pravé lásky: Jen pro pouhé účinky by měl člověk milovat Boha, svého bližního a sebe sama!
První účinek: Zakoušíme Boží lásku: „Neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Trestám nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, a prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají má přikázání.“ (Deut. 5:9-10) Může být něco většího než toto?
Druhý účinek: Budeme šťastní zde na zemi a věčně v nebi.
„Vpravdě pravím: Vy, kteří jste mne následovali, budete při znovuzrození, až Syn člověka zasedne na svém slavném trůně, seděti na dvanácti trůnech a souditi dvanáct pokolení izraelských. A každý, kdo pro jméno mé opustí dům nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo manželku nebo dítky nebo pole, stokrát více dostane a zdědí život věčný.“ (Mt. 19:28-30)
To je odměna, která nepodléhá žádné inflaci, a která je nesrovnatelná s jakýmkoliv pokladem na zemi.
Třetí účinek: Prominutí našich hříchů bude odpovídat naší lásce.
Když byl Kristus pozván farizejem Šimonem do jeho domu, slíbil: „Proto pravím tobě: Odpouští se jí [Marii Magdaleně] mnoho hříchů, poněvadž milovala mnoho.“ (Lk 7:47)
Čtvrtý účinek: Bůh sám se nám zjevuje.
Jasně a zřetelně si to můžeme uvědomit, když si vzpomeneme na charismatické svaté, například na Otce Pia, který mohl nahlížet do srdcí a konat zázraky, který měl dar bilokace, prorokování atd.
Ve své rozlučkové řeči Kristus tuto milost zmiňuje: „Kdo mne miluje, toho i můj Otec bude milovati, i já ho budu milovati a zjevím se mu.“ (Jn 14:21)
Pátý účinek: Obdržíme nepopsatelná požehnání.
V prvním listu Korintským se dozvídáme: „...Co oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani lidskou mysl nenapadlo, to Bůh připravil těm, kdož ho milují...“ (1 Kor 2:9)
Apoštol svatý Pavel „byl uchvácen do ráje a uslyšel tajemná slova, jež není dovoleno člověku vysloviti.“ (2 Kor 12:4) On to tedy musí vědět!
Drazí bratři!
Neposlouchejme naše bližní, když mluví o lásce. Poslouchejme slovo Boží! To nám poskytuje záruku v životě i ve smrti! Amen.
Překlad: D. Grof