neděle 5. června 2016

Komentář Eleison CDLXIV – Opuštěná Církev? (2016)


Komentář Eleison CDLXIV – Opuštěná Církev? (2016)
(464)
4. června 2016
 

OPUŠTĚNÁ CÍRKEV?  
Jak den za dnem vzrůstá zmatení takřka ve všem a ve všech kolem nás, a uvnitř Církve to vypadá, jako že každý je proti každému, je zajisté povzbuzující zjistit, že žalmista již možná před 3000 lety volal k Bohu, aby přišel na pomoc svému lidu, který strádal stejně ze strany svých nepřátel. Tehdy jako nyní povstali ve své pýše proti němu, jejich pýcha „ustavičně stoupá“, udělali, co mohli, aby zničili jeho Chrám a jeho náboženství, a zdá se, že jim přiznal mnoho zdaru. Zde je žalm 73 (74), s minimem vysvětlujících poznámek kurzivou:
  1. Jak může Bůh dovolit vítězství Svých nepřátel nad Svou vlastní Církví?
[1] Bože, zanevřel jsi na nás natrvalo? Tvůj hněv dýmá proti ovcím, které paseš. [2] Rozpomeň se na svou pospolitost (katolickou Církev), kterou jsi před věky získal, na svůj dědičný kmen, jejž sis vykoupil, na horu Sijón (katolickou Církev), kde bydlíš. [3] Zaměř kroky vzhůru k trvající spoušti, ve svatyni nepřítel vše zničil. [4] Ve tvém shromáždění zněl řev protivníků, svá vítězná znamení tu postavili. [5] Ví se, že tak, jako když se zvedá širočina vzhůru v spleti stromů, [6] nyní otloukali řezby ve svatyni sekerou a mlatem (Druhý vatikánský koncil). [7] Tvou svatyni podpálili a příbytek tvého jména (katolickou Církev) znesvětili, strhli k zemi. [8] V srdci si řekli: „Jejich rod úplně vyhubíme!“ Vypálili všechna místa Božích shromáždění (katolickou liturgii) v zemi. [9] Svá znamení nevidíme, proroka už není, neví nikdo z nás, co přijde (Bůh nás zanechal. Jsme sami.). [10] Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat? Smí nepřítel znevažovat trvale tvé jméno? [11] Proč stahuješ ruku nazpět? Zvedni svou pravici z klína, skoncuj s nimi!
  1. Bůh je však Pánem spásy, dějin i přírody
[12] Bůh je můj Král odedávna, on uprostřed země koná spásné činy. [13] Svou mocí jsi rozkymácel moře (Rudé moře), drakům (Egypťanům) na vodách roztříštils hlavy, [14] rozdrtil jsi hlavy livjátana (egyptského krále), dals ho sežrat hordě divé sběře, [15] rozpoltil jsi skálu, vytryskl pramen i potok, vysušil jsi mocné říční toky. [16] Tobě patří den, i noc je tvoje, tys upevnil světlo noci i slunce, [17] ty sám jsi vytyčil veškerá pomezí země, vytvořils léto i zimu.
  1. Bože, nezapomeň na svůj pokorný lid, a rozdrť své pyšné nepřátele
[18] Hospodine, rozpomeň se na rouhání nepřítele, na zbloudilý lid, jenž znevážil tvé jméno. [19] Nevydávej život své hrdličky dravci, na život svých ponížených nikdy nezapomeň, [20] přihlédni ke smlouvě (Novému Zákonu)! Plno doupat násilí je v temných koutech země. [21] Kéž zdeptaný není znovu tupen, ponížený ubožák ať chválí tvoje jméno! [22] Povstaň, Bože, a své pře se ujmi, rozpomeň se, že ti bloud utrhá denně. [23] Nezapomeň na křik protivníků, na ten ustavičně stoupající hukot útočníků!
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof