Skutečné
třetí tajemství (2013)
Ztráta
víry
V roce 1984 biskup
Alberto Cosme do Amaral z Fatimy potvrdil, že třetí fatimské tajemství
není o atomové válce nebo konci světa, ale namísto toho se dotýká katolické
Víry a zvláště ztráty Víry (přinejmenším) v celé Evropě. (Viz citát v „Published Testimony: The
Bishop of Fatima (September 10, 1984)“.)
Sestra Lucie ve třetím
díle svého životopisu, který dokončila v srpnu 1941, uvedla, že fatimské
tajemství je rozděleno do tří odlišných částí, a poté poprvé zaznamenala první
dvě části tohoto tajemství. Napsala: „Tajemství se skládá ze tří různých částí,
z nichž dvě nyní odhalím.“ (1) Cítila, že „nastala chvíle odhalit první
dvě části tajemství.“ (2) Zachovala však mlčení ohledně třetí části tajemství,
protože neobdržela dovolení z nebe, aby ho odhalila.
Ve svém čtvrtém díle
životopisu, který byl sepsán od října do prosince 1941, sestra Lucie opsala
první dvě části tajemství z textu své třetí části životopisu, ale přidala
větu, která se tam [v třetí části životopisu] nenacházela. Sestra Lucie nám
podala první větu třetího tajemství, když do čtvrté části svého životopisu
vložila slovní spojení: „V Portugalsku bude dogma Víry vždy uchováno atd.“ Tato
věta se v její předešlé části životopisu neobjevila. Sestra Lucie ji
záměrně vložila do čtvrté části životopisu, aby nám naznačila, o čem je
závěrečná část tajemství.
Když sestru Lucii
v roce 1943 biskup da Silva požádal, aby sepsala text třetího tajemství,
shledala to jako obtížný úkol. Tvrdila biskupovi, že naprosto není třeba
sepisovat tento text, „protože jej již určitým způsobem řekla“. Sestra Lucie
velmi pravděpodobně odkazovala na dodatečnou větu, kterou vložila do čtvrté
části svého životopisu: „V Portugalsku bude dogma Víry vždy uchováno atd.“
Věta „V Portugalsku
bude dogma Víry vždy uchováno atd.“ je slibem, že pravá Víra bude v této
zemi uchována, ačkoliv ve své neurčitosti neříká kým. Přesto, když bude
v Portugalsku pravá Víra uchována, co to automaticky předpokládá u zbytku
světa? Portugalský otec Messias de Coelho dovodil, že „tato narážka, tak
pozitivní ohledně toho, co se stane mezi námi, nám nadhazuje, že kolem nás to
bude jinak...“
Otec Alonso, oficiální
fatimský archivář, k třetímu tajemství řekl toto:
„V Portugalsku bude dogma Víry vždy uchováno“: Tento obrat zcela
jistě naznačuje kritický stav Víry, jímž budou trpět jiné národy, to jest krizi
Víry, zatímco Portugalsko si svou Víru uchová. (3)
V období
předcházejícímu velkému vítězství Neposkvrněného Srdce Panny Marie se mají stát
strašlivé věci. Ty tvoří obsah třetí části tajemství. Které to jsou?
Jestliže „v Portugalsku
bude dogma Víry vždy uchováno,“ ... lze z toho jasně vyvodit, že se
v jiných částech Církve tato dogmata zamlží nebo se dokonce zcela ztratí.
(4)
Je tudíž docela možné,
že v tomto mezidobí, o něž se jedná (tj. po roce 1960 a před vítězstvím
Neposkvrněného Srdce Panny Marie), text konkrétně zmiňuje krizi Víry Církve a
lhostejnost pastýřů samotných. (5)
Jeden závěr se skutečně
zdá být mimo pochybnost: obsah nezveřejněné části tajemství se nezmiňuje o
nových válkách nebo politických otřesech, ale o událostech náboženské a
vnitrocírkevní povahy, které jsou svou podstatou ještě závažnější. (6)
Dobře informované
církevní autority potvrdily závěry otce Alonsa o třetím tajemství a to, že se
týká bezprecedentní ztráty víry, apostaze, před níž bude Portugalsko ochráněno.
V roce 1984 biskup z Fatimy řekl: „ztráta Víry jednoho kontinentu je
horší než vyhlazení jednoho národa; a je pravdou, že Víra se v Evropě
neustále zmenšuje.“ A kardinál Ratzinger ve svém rozhovoru z roku 1984
s Vittoriem Messorim potvrdil tento závěr, když řekl, že poslední část
tajemství hovoří o „nebezpečích ohrožujících víru a život křesťanů a tudíž
světa.“
A nakonec víme, že
naplnění proroctví třetího tajemství se začalo uskutečňovat v roce 1960,
protože když byla sestra Lucie dotazována, proč mělo být třetí tajemství
odhaleno ne později než v roce 1960, odpověděla: „protože pak bude
zřejmější“. Od roku 1960 vidíme proroctví třetího tajemství odehrávat se před
našima očima a je jasné, že od té doby svět stále více trpí kvůli strašné
ztrátě víry.
Pastorační
lhostejnost
Otec Alonso ve své
knize z roku 1976 Fatimské
tajemství: fakta a legenda přidal ke své hypotéze, že se třetí tajemství
týká krize Víry v Církvi, přesvědčení, že také mluví o lhostejnosti
pastýřů, zvláště ve vysoké hierarchii. „Je tedy zcela pravděpodobné,“ řekl, „že
text (třetího tajemství) konkrétně zmiňuje krizi víry v Církvi a
lhostejnost pastýřů samotných“. On také hovoří o „vnitřních bojích
v samotném náručí Církve a závažné pastorační lhostejnosti vysoké
hierarchie“ a „selháních vysoké hierarchie Církve.“
Otec Alonso také řekl:
...Mluví nezveřejněný
text o konkrétních okolnostech? Je velmi možné, že hovoří nejen o skutečné
krizi víry v Církvi během tohoto mezidobí, ale například jako v tajemství
z La Salette jsou zde konkrétní odkazy na mezinárodní boje katolíků nebo
na pády kněží a řeholníků. Možná dokonce odkazuje na selhání vysoké hierarchie Církve.
Ostatně nic z toho není cizího jiným sdělením, které sestra Lucie
k tomuto tématu sdělila. (7)
Kromě sestry Lucie byl
otec Alonso nejpřednější autoritou, pokud jde o Fatimu. Často se se sestrou
Lucií setkával a vyptával se jí, když pracoval na kritické studii o Fatimě.
Proto, než otec Alonso učinil takovéto smělé domněnky ohledně třetího
tajemství, je jisté, že se předem radil se sestrou Lucií. A kdyby se otec
Alonso také mýlil ve svých závěrech, je jisté, že sestra Lucie by jej o této
skutečnosti informovala, protože nikdy neváhala opravovat tvrzení kleriků a
různých autorit týkající se Fatimy, když se mýlili.
V červnu 1943
sestra Lucie vážně onemocněla zánětem pohrudnice, což donutilo kanovníka
Galambu a biskupa da Silvu bát se, že by mohla zemřít, aniž by odhalila
poslední tajemství. Kanovník Galamba později přesvědčil biskupa da Silvu, aby
sestře Lucii navrhnul sepsat třetí tajemství. Sestra Lucie však nebyla schopná
učinit krok k zachycení třetího tajemství na papír na základě pouhého
biskupova návrhu. Absence výslovného biskupova příkazu ji hluboce trápila a
Lucie nechtěla převzít odpovědnost za tuto iniciativu.
V polovině října
1943 nakonec biskup da Silva dal sestře formální příkaz zapsat třetí tajemství.
Lucie se pokusila uposlechnout biskupův příkaz, nebyla však schopná vyplnit jej
po příští dva a půl měsíce. Od poloviny října 1943 do počátku ledna 1944 sestře
Lucii bránilo v uposlechnutí formálního příkazu zapsat třetí tajemství
nevýslovné soužení, které zakoušela. Nakonec se jí 2. ledna 1944 zjevila Panna
Maria, aby jí dodala sílu a potvrdila, že je to Boží vůle, aby jej sepsala.
Teprve tehdy byla sestra Lucie schopná odhalit poslední část tajemství. Když se
touto obtíží zabýval otec Alonso, ptá se:
Jak máme kromě toho rozumět
velkým obtížím sestry Lucie sepsat poslední část tajemství, když již napsala
jiné věci, které bylo krajně obtížné sepsat? Kdyby to bylo čistě věcí
prorokování nových a těžkých trestů, sestra Lucie by nezakoušela obtíže tak
velké, že byl potřeba zásah z nebe, aby je překonala. Kdyby to však byla
věc vnitřních svárů v Církvi a vážné pastorační lhostejnosti na straně
vysoce postavených členů hierarchie, můžeme pochopit, jak Lucie zakoušela
odpor, který takřka nebylo možné překonat přirozenými prostředky. (8)
Rozhodující
bitva mezi Naší Paní a ďáblem
V rozhovoru
s otcem Fuentesem z roku 1957 sestra Lucie hovořila o rozhodující
bitvě mezi blahoslavenou Pannou Marií a ďáblem. Ačkoliv to není tak zřejmé,
jako výše zmíněná krize Víry a pastorační lhostejnost, objevuje se
v komunikaci sestry Lucie toto třetí téma často. Co ale myslí „rozhodující
bitvou“?
Ve svém rozhovoru
s otcem Fuentesem rozebírá sestra Lucie toto téma a říká:
„Otče, ďábel má chuť vést
rozhodující bitvu proti blahoslavené Panně Marii a ďábel ví, co nejvíc uráží
Boha a co mu v krátkém čase získá největší počet duší. Proto ďábel dělá
vše, aby přemohl duše zasvěcené Bohu, protože tak ďábel uspěje v tom, že
duše věřících ponechá opuštěné svými vůdci, čímž se jich snadněji zmocní.
„Otče, Nejsvětější
Panna Maria mi neřekla, že jsme v posledních časech světa, ale přiměla mě
to pochopit ze tří důvodů. Prvním důvodem je to, že mi řekla, že Ďábel má chuť
vést rozhodující bitvu proti Panně Marii. A rozhodující bitva je závěrečnou
bitvou, kde jedna strana zvítězí a druhá strana utrpí porážku. Proto si od
nynějška musíme vybrat strany. Buď jsme pro Boha, nebo jsme pro ďábla.
Neexistuje žádná jiná možnost.
„Druhým důvodem je, že
mému bratranci a sestřenici stejně jako mně řekla, že Bůh dává světu poslední
dva prostředky na nápravu. Jsou jimi svatý růženec a pobožnost
k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. To jsou poslední dva prostředky na
nápravu, které znamenají, že již žádné další nebudou.
„Třetím důvodem je, že
v plánech Boží Prozřetelnosti Bůh vždy předtím, než potrestá svět, vyčerpá
všechny jiné prostředky nápravy. Když vidí, že svět tomu ani tehdy nevěnuje
naprosto žádnou pozornost, jak to říkáme svým nedokonalým způsobem, nabízí nám
s jistým rozechvěním poslední prostředek spásy, Svou Nejsvětější Matku. Je
to s jistým rozechvěním, protože, jestliže pohrdnete a odmítnete tento
poslední prostředek, nebudeme mít již žádné odpuštění z nebes, protože
jsme spáchali hřích, který evangelium nazývá hříchem proti Duchu Svatému. Tento
hřích spočívá v otevřeném odmítání, při plném vědomí a s vnitřním svolením,
spásy, kterou On nabízí. Pamatujme si, že Ježíš Kristus je velmi dobrým Synem,
a že nedovolí, abychom uráželi Jeho Nejsvětější Matku a pohrdali jí.
Zaznamenali jsme po mnoho staletí církevních dějin viditelná svědectví, které
strašlivým trestem, který dopadl na ty, kteří napadli čest Jeho Nejsvětější
Matky, demonstruje, jak Náš Pán Ježíš Kristus vždy bránil čest Své Matky.
„Dva prostředky
k záchraně světa jsou modlitba a oběť. [Co se týče svatého růžence, řekla
sestra Lucie:] Podívejte, otče, Nejsvětější Panna v těchto posledních
časech, v nichž žijeme, dala novou účinnost recitování růžence do takové
míry, že neexistuje problém, jedno jak je obtížný, ať světský nebo především
duchovní, v osobním životě každého z nás, našich rodin, rodin světa
nebo řeholních komunit, nebo dokonce i život občanů a národů, který nemůže být
vyřešen růžencem. Neexistuje problém, říkám vám, jedno, jak obtížný, který
nemůžeme vyřešit modlitbou svatého růžence. Svatým růžencem posvětíme sebe
sama. Utěšíme Našeho Pána a získáme spásu mnoha duší.
„A nakonec, pobožnost
k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, naší Nejsvětější Matky, spočívá
v uznání Jí jako sídla milosrdenství, dobroty a odpuštění a jisté brány
vstupu do nebe.“
Otec Alonso řekl, že
texty rozhovoru otce Fuentese „neříkají nic, co sestra Lucie již neřekla ve
svých početných spisech předaných veřejnosti.“ V dalších spisech sestra
Lucie mluvila o ďábelské kampani, která se počíná. V dopise své přítelkyni
matce Martinsové, po diskuzi o růženci, píše: „Proto proti němu ďábel rozpoutal
takovou válku! A nejhorší je, že uspěl v tom, že vede do omylu a oklamává
duše, které mají velikou odpovědnost skrze pozici, kterou zaujímají...! Jsou to
slepci vedoucí jiné slepce. ...“
Následujícího roku
sestra Lucie opět napsala matce Martinsové:
A tak tyto drobné
brožurky [vztahující se k textu o růženci sestaveném sestrou Lucií]
zůstanou s dušemi jako ozvěna hlasu Naší Paní, aby jim připomínaly
naléhavost, s kterou nám tolikrát doporučovala modlitbu růžence. Je to
proto, že Ona již věděla, že musí přijít tato doba, během níž ďábel a jeho
stoupenci budou tolik bojovat proti této modlitbě, aby odvedli duše od Boha. A kdo
bude spasen bez Boha?! Z tohoto důvodu musíme dělat vše, co je
v našich silách, abychom dovedli duše zpět k Bohu. (9)
Nakonec v dopise
Donu Umbertu Pasqualovi, který byl velmi oddán věci Fatimy, sestra Lucie
napsala:
...Úpadek, který ve
světě existuje, je bezpochyby důsledkem nedostatku ducha modlitby. Blahoslavená
Panna Maria předvídala toto zmatení, a proto s takovou naléhavostí
doporučovala recitaci růžence. A protože je růženec po svaté eucharistické
modlitbě modlitbou nejvhodnější pro zachování víry v duších, ďábel
rozpoutal svůj boj proti ní. Bohužel vidíme pohromy, které způsobil.
...Musíme bránit duše
proti omylům, které je mohou svést z dobré cesty. ... Nemůžeme a nesmíme
se zastavit, ani dovolit, jak říká Náš Pán, aby děti Temnoty byly moudřejší než
děti Světla ... Růženec je nejmocnější zbraň na naší obranu na bitevním poli.
(10)
Stále opakovaným
tématem v těchto dopisech je, že se nacházíme v posledních časech a
že ďábel proto započal svou poslední a nejprudší bitvu o duše. A, jak sestra Lucie
vysvětlila otci Fuentesovi, Bůh nám dal „poslední prostředek spásy, Svou Svatou
Matku. Proto je zapojena v této bitvě. Blahoslavená Panna Maria přišla do
Fatimy, aby dala varování a předem prostředek nápravy.
Poznámky:
1. Documentos, str. 219.
2. Z dopisu sestry Lucie otci Gonçalvesovi, 31. srpna
1941. Documentos, str. 445.
3. Otec Joaquim Alonso, La Verdad sobre el Secreto
de Fátima (anglická verze), str. 70; převzato z Frére Michel de la Sainte
Trinité, The Whole Truth About Fatima, svazek III: The Third Secret,
str. 687.
4. Otec Alonso, str. 80; Frére Michel de la Sainte
Trinité, str. 687.
5. Otec Alonso, str. 80; Frére Michel de la Sainte
Trinité, str. 687.
6. Otec Alonso, str. 81; Frére Michel de la Sainte
Trinité, str. 687.
7. Otec Alonso, str. 80; Frčre Michel de la Sainte
Trinité, str. 705.
8. Otec Alonso, str. 82; Frére Michel de la Sainte
Trinité, str. 707.
9. Uma Vida, pp. 390-91. Citováno v Frére
Michel de la Sainte Trinité, The Whole Truth About Fatima, svazek III: The
Third Secret, (Immaculate Heart Publications, Buffalo, New York, 1989) str.
758-59.
10. Citováno v L’Osservatore Romano v roce 1984, pod titulem Il
Rosario é l’arma potente che ci difende nella battaglia. Citováno v Frére
Michel de la Sainte Trinité, The Whole Truth About Fatima, svazek III: The
Third Secret, (Immaculate Heart Publications, Buffalo, New York, 1989) str. 759.
Zdroj:
The Fatima Network
Překlad:
D. Grof
