středa 12. června 2013

Předseda Francouzské biskupské konference je zednářem (2013)


Předseda Francouzské biskupské konference je zednářem (2013)
Mark Stabinski
10.6.2013
Z Riposte Catholique přichází zpráva, že novou vůdčí osobností biskupů Francie je Georges Pontier, arcibiskup z Marseille. Je nástupcem kardinála Ving-Troisa, pařížského arcibiskupa, který sloužil dvě funkční období.
Nový předseda biskupské konference, kterému je 70 let, je silným zastáncem mezináboženského dialogu, zvláště s islámem, který je druhým nejrozšířenějším náboženstvím ve Francii. V roce 2009 během ramadánu vychvaloval islám a říkal, že katolíci musí „překonat sami sebe, aby objevili hodnoty“ předávané muslimským náboženstvím a že musí vyvinout větší úsilí, aby byli přátelštější k muslimům žijícím ve Francii.
 
Georges Pontier, biskup a zednář.
Arcibiskup z Marseille, dřívější předseda CEFAL (Francouzsko-latinskoamerického biskupského výboru) je také jasně příznivě nakloněn teologii osvobození, která těší progresivisty.
A stejně jako italští zednáři aplaudovali volbě Františka za papeže (zde), francouzští zednáři nadšeně chválili zvolení arcibiskupa Pontiera za hlavu Francouzské biskupské konference. To by skutečně měli, protože arcibiskup Pontiere je členem francouzského Velkého orientu.
Dle výše zmíněného odkazu dokonce navštěvoval pravidelně zednářské schůzky. Když byl na tuto věc věřícími během své pastorační návštěvy dotazován, Pontiere své členství u zednářů nepopřel, i když je to v rozporu s církevním právem a tradicí.
Stejně šokující jako toto odhalení, že je hlava francouzských biskupů zednářem, je mlčení katolického tisku o tomto tématu. K postoji arcibiskupa Pontiera se neobjevil takřka žádný komentář.
Člověk jen může přemýšlet nad tím, co by si papež Lev XIII. o současném stavu věcí ve francouzské hierarchii pomyslel. Není těžké odhadnout, že by podnikl kroky k zastavení smělých zednářských plánů „sloučit“ zlo s dobrem, jak varuje 2. dubna 1884 ve své encyklice Humanum Genus o zednářství:
„Z toho, o čemž jsme v hrubých rysech pojednali, dostatečně vyplývá, čím vlastně je zednářská sekta a jakými cestami se ubírá. Hlavní zednářská dogmata jsou v tak velkém rozporu s rozumem a logikou, že nemůže být nic zvrácenějšího. Chtít ze světa sprovodit náboženství a Církev, kterou Bůh založil sám a k nesmrtelnosti ji ostříhá, chtít po osmnácti stoletích znovu přivolat pohanské mravy a zřízení, to je znamení velkorysé hlouposti a nanejvýš opovážlivé bezbožnosti.
„A není ani méně strašné ani snáze snesitelné to, že se odmítají dobrodiní, jež Ježíš Kristus získal svou dobrotou nejen jednotlivým lidem, ale i rodinné a občanské pospolitosti, dobrodiní, která jsou i podle úsudku samotných nepřátel křesťanství převeliká.
„V tomto zběsilém a ohavném úsilí se takřka dá rozpoznat ona nesmiřitelná nenávist a pomstychtivost, jíž Satan plane proti Ježíši Kristu. Podobný je i druhý cíl zednářů, kteří se horlivě pokoušejí podvrátit hlavní základy spravedlnosti a mravnosti, a nabízejí se za pomocníky těm, kdož jako hovada chtějí, aby bylo dovolené, cokoliv se jim zlíbí, což není nic jiného než dohánět lidské pokolení k potupné a nečestné záhubě.“ (č. 24)
Překlad: D. Grof