Charisma vůdce (2023)
Marcele Lefebvre
V Gabonu bral citlivě ohled na domorodce a ze svých domorodých seminaristů dokázal dostat to nejlepší. Byl „pevný ve svých názorech a jeho studenti jej měli velmi rádi“.
Podle svého asistenta byl „pevný, umírněný, velmi osobní ve svých hodnoceních a rozhodnutích, a pozoruhodný, pokud šlo o organizování a materiální vybavení.“ V buši byl dobrým otcem. Ale pozor! „Ne“ znamenalo „ne“.
Milující a milovaný otec
„Vynikající rodinný duch, jehož si udržoval,“ když byl v Mortain po válce velký nedostatek, „pocházel z toho, jak snadno zvládal materiální problémy“: Ubytování (vkládání okenních tabulek do rozbitých oken, shánění přikrývek, stolů, záchodů), jídlo (každé ráno se svým náklaďákem objížděl farmy). „Vyhrnul si rukávy k práci,“ řekl jeden starý muž, „dalo se říct, že se o nás stará a že nás miluje“.
Velmi lidský vůdce
Ještě v Mortain byli spolubratři, kteří přijeli na návštěvu, překvapeni vzájemnou důvěrou, která panovala mezi ředitelem a jeho studenty, a byli překvapeni iniciativami, které mu umožňovaly nechávat věci na nich. Takové jsou plody „velmi lidského vedení“. Přestože byl lidský, byl také pevný, když bylo potřeba na pravou míru uvést liberální ideje nebo demokratické iluze jeho studentů.
V Dakaru byl „mužem usměvavé rozvážnosti a nesmírné laskavosti“ s hlubokým respektem k lidem a k alternativám a iniciativám druhých, věděl však, jak jednat neústupně a nekompromisně, když byly v sázce principy.
Zároveň byl jedinečným organizátorem se smyslem pro priority. Věděl, jak dosáhnout svých cílů v pořadí dle důležitosti a rozpoznal nejlepší investici, která přinese nejlepší výsledky, přičemž bral v potaz dostupné prostředky a nevynechal nic z toho podstatného. Věděl, jak založit misii: „Metr po metru,“ vzpomíná jeden misionář, „získával půdu pod nohama. Věděl, kolik metrů je potřeba pro faru, kam umístit kostel, jak daleko postavit školu, o něco dál dům sester a další věci. A já ho pozoroval... Mohli byste říct, že si založení vyprojektoval a že musí být realizováno tak, jak ho vidí ve své mysli.“
Vytříbený politický postoj
V Dakaru jeden bojovný zastánce [tradicionalistické katolické organizace] Cité Catholique v arcibiskupovi Lefebvrovi viděl „inteligenci mnohem vyšší než u obyčejného kléru“ a viděl v něm člověka, který byl „velmi bystrý, pokud jde o svět politiky“. Tento prelát byl dobře obeznámený s kontrarevolučním či spíše katolickým politickým postojem, který v té době rozvíjel Leon de Poncins, Jacques Ploncard d´Assac a Jean Madiran, od nějž dostával časopis Itinéraires.
I když byl generální guvernér Francouzské západní Afriky svobodným zednářem, musel připustit, že:
„Arcibiskup Lefebvre je nejinteligentnější člověk, kterého jsem v Africe potkal. Takže když mě přijde navštívit, dávám si velký pozor na to, co mu říkám, a pozorně poslouchám vše, co mi svěří.“
Vzezření a odlišnost
Takto jej jako generálního představeného Otců sv. Ducha popsal historik této kongregace:
„Když se objevil – vysoký, s milým vzezřením a s tváří, která zářila zájmem a dobrotou – okamžitě udělal hluboký dojem. Měl zvláštní vlastnost, přitažlivost, něco většího než osobní kouzlo. Nikdy tuto auru odlišnosti, tuto neodolatelnou osobní sílu neztratil.“
Cit pro události a příležitosti
Jeden z jeho spolupracovníků vypráví:
„Jaký to byl představený! Dobrý, vřelý, naslouchající a čestný! Byla radost s ním pracovat. V jeho rukách mělo vše jednoduché řešení. Neztrácel se v detailech a člověk vždy odcházel povzbuzen.“
Jiný člen kongregace dodává:
„Uměl jasně vyjádřit své myšlenky a působil dojmem, že konkrétním věcem rozumí a že věci má ve své hlavě dobře uspořádané a připravené ve formě různorodých projektů – tak různorodých, že se někdy jevily jako protichůdné – připravených k realizaci způsobem, který vyžadoval jeho cit pro události a jeho schopnost vyhodnocovat příležitosti.“
Železná ruka v sametové rukavičce
„Říkali jsme mu »železná ruka v sametové rukavičce«. Nikdy se nevzdával. Měl naplánovanou linii postupu a organizoval. Nařizoval, aniž by to tak vypadalo, protože měl naprostou autoritu, ale byla to autorita, která netížila. Byl otevřený iniciativám svých misionářů a podporoval je. Své důvody nevysvětloval, v klidu příkaz zopakoval a člověku nezbylo nic jiného, než poslechnout. Tato dovednost byla při vedení velmi účinná. A důvěřoval. To pro něj bylo typické.“
Zdroj: MarcelLefebvre.info
Překlad: D. Grof
