Dom Guéranger o posledních dnech (1875)
Dom Prosper Guéranger v komentáři k epištole z 20. neděle po seslání Ducha Svatého nabízí pronikavé líčení těchto časů, kdy nastane „takřka všeobecné odpadnutí“ od věčné a neměnné pravdy. Tato slova se dají dobře aplikovat na naši dobu, kdy apostaze dosáhla nejvyšších pater Církve a zdá se, že synové temnoty vítězí.
Víme však, že poté, co Bůh nechá na lidstvo a na církevní představitele zodpovědné za tuto velkou apostazi dopadnout velký trest, zasáhne Naše Paní a dočkáme se míru a svatosti, vlády Panny Marie přislíbené ve Fatimě a v Ekvádoru.
***
Tehdy [v posledních dnech] budou muset věřící více než ve všech předchozích dobách pamatovat na pokyn, který nám dal apoštol v dnešní epištole, to znamená, že se budou muset chovat obezřetně, jak jim to nařizuje, a všemožně dbát na to, aby si v těchto zlých dnech zachovali čistý rozum, a nejen srdce.
V oněch dnech bude nadpřirozené světlo muset nejen odolávat útokům dětí temnoty, které budou předkládat své falešné nauky, ale navíc bude zlehčováno a falšováno samotnými dětmi světla, které ustupují v otázce principů. Bude ohrožováno váháním, oklešťováním a lidskou opatrností těch, kteří jsou nazýváni prozíravými lidmi.
Mnozí budou prakticky ignorovat hlavní pravdu, že Církev nemůže být nikdy přemožena žádnou stvořenou mocí. I když budou mít na paměti, že sám náš Pán slíbil, že bude Svou Církev udržovat až do konce světa, budou mít ještě tu drzost domnívat se, že prokazují velkou službu dobré věci tím, že dělají určité politicky chytré ústupky, které, pokud by byly převáženy na vahách svatyně, byly by shledány lehkými!
Tito budoucí světsky moudří lidé zcela zapomenou, že náš Pán nebude potřebovat, aby Mu někdo pomáhal dodržovat Jeho slib pomocí pokřivených plánů, ať už budou jakkoliv chytré. Oni zcela přehlédnou tuto nejzákladnější úvahu – že spolupráce, kterou Ježíš uzná za hodna přijmout z rukou Svých služebníků při obraně práv Své Církve, nikdy nemůže spočívat v překrucování nebo v zastírání těch daných pravd, které tvoří moc a krásu Nevěsty.
Je možné, že zapomenou na apoštolovu zásadu, kterou uvádí ve svém listě Římanům, že přizpůsobování se tomuto světu, snaha o nemožné přizpůsobení Evangelia světu, který je odkřesťanštěný, není prostředkem, jak prokázat, co je dobrou, přijatelnou a dokonalou Boží vůlí. A tak bude v mnoha případech oněch nešťastných časů velkou a vzácnou zásluhou pouhé pochopení toho, co je Boží vůle, jak to vyjadřuje naše epištola.
„Mějte se na pozoru,“ řekl by těmto lidem sv. Jan, „abyste neztratili to, co jste získali, nýbrž abyste dostali plnou odplatu. Nikdo, kdo odstupuje od učení Kristova a nezůstává v něm, nemá Boha; kdo zůstává v tom učení, ten má Otce i Syna.“
Zdroj: The Liturgical Year, sv. XI, str. 426–429 in Tradition In Action
Překlad: D. Grof
