Soud národů X (2024)
Blahoslavený František Palau – kontrarevoluční prorok
Margaret C. Galitzin
18. října 2024
Jedním z nejzajímavějších, ale méně známých proroků 19. století je katalánský bosý karmelitánský kněz, blahoslavený František Palau (1811–1872). Byl misionářským kazatelem a zakladatelem Kongregace bratří a sester karmelitánů na Baleárských ostrovech. Byl neobyčejně polemický a bojoval proti antiklerikální revoluci ve Španělsku, která vypukla v 19. století. Za tento odpor byl ze své země dvakrát poslán do vyhnanství. Byl jedním z největších exorcistů v celých dějinách.
Byl také prorokem, který ve svém osamělém životě v jeskyních během svého vyhnanství předpovídal velkou krizi v Církvi, která začala protestantismem, zrychlila se Francouzskou revolucí a v jeho době už formovala komunismus Pařížské komuny. Viděl, že tyto různé revoluce jsou jednou revolucí, a že jejich vůdcem je ďábel, a že v budoucnu takřka zničí Církev a křesťanství. Jako trest za nevěrnost lidí Bůh sešle strašlivý trest, horší, než byla potopa světa.
Blahoslavený Palau ale také ohlásil poslední a konečnou porážku revoluce v bitvě vedené velkým Obnovitelem. Pak nastane období míru s úžasnou obnovou Církve i společnosti a Kristus bude vládnout nad celou zemí. Lidé Mu budou vzdávat náležitou úctu jako nikdy předtím od počátku dějin.
V proroctvích tohoto velkého španělského poustevníka tak nalézáme stejná fakta uvedená v dalších článcích této série s názvem Soud národů (česky zde), která jsou potvrzena v Písmu svatém, soud, který bude velkým trestem, jenž Bůh sešle na celé lidstvo, po němž bude následovat období míru a úplné obnovy Církve svaté.
Dále, jak jsme viděli ve všech ostatních proroctvích o posledních časech, která jsme zkoumali v této sérii, bude tato obnova vedena člověkem Prozřetelnosti – „Nevinným“, kterého popisuje svatá Hildegarda z Bingenu, Obnovitelem, kterého vidí bl. Anna Maria Taigi, Velkým vůdcem, kterého předpověděl sv. Bartoloměj Holzhauser, a „Mojžíšem zákona Milosti“, o kterém mluví bl. František Palau.
Tento muž, stejně jako sám bl. Palau, bude velmi pronásledován i katolíky, ale bude mít poslání vést budoucí Obnovu a nastolit vládu Panny Marie.
„Co bude překážet tomuto mimořádnému poslání?“ ptá se bl. Palau ve svém kontrarevolučním deníku s názvem Poustevník, který psal, aby Španěly varoval před revolucí v Církvi a ve společnosti. „Nic,“ odpovídá, „neboť potřeby Církve budou volat po poslání, jako bylo poslání Eliášovo a Mojžíšovo... jak to ohlašuje NEMĚNNÁ TRADICE VŠECH CÍRKEVNÍCH OTCŮ A UČITELŮ. (Zdůraznění bl. Palau.) (1)
Bl. Palau dal tomuto budoucímu Vůdci jméno „Mojžíš zákona Milosti“, protože bude mužem Prozřetelnosti, který povede Boží lid Nové aliance, jenž bude v zajetí revoluce, do zaslíbené země vlády Panny Marie. (2)
Pohled a duch proroka
Profesor Plinio Corrêa de Oliveira popisuje pohled a ducha tohoto velkého kontrarevolucionáře, který před námi na stránkách vystupuje jako prorok z pouště:
„Působí na mě dojmem hluboce vážného a velmi sebevědomého člověka s velkou vnitřní stálostí. Má stálost svatých. Je to člověk s velkou reflexí a dospěl k závěrům, které jeho ducha ukotvily v neochvějné jistotě, jako je ostrov upevněný na dně moře. V důsledku toho je velmi pevný ve Víře a v závěrech, které teologie z Víry vyvozuje.
Je si také velmi jistý pravostí mystických jevů, které zakouší. Jeho fyziognomie působí dojmem pevnosti, ale také vyrovnanosti. Nemá žádné kontrakce, žádné vibrace. Všechno v něm je pevné.“
Profesor Plinio dále podotýká, že tato pevnost vyjadřuje to, že zaujal pevný postoj proti zlu své doby. Po dlouhých úvahách o tom, co by měl milovat a co nenávidět, se rozhodl bojovat a zničit zlo a omyl:
„Jak se s věkem rozšiřoval jeho pohled, rozšiřovala se i jeho láska k verum, bonum a pulchrum a odmítání opaku. Rozjímal o ďáblovi a jeho legiích, které se vydávají do útoku proti Církvi a křesťanské civilizaci. Zvážil všechnu hanebnost tohoto útoku a všechnu vznešenost toho, co bylo napadeno. S klidem, který ho charakterizoval, poměřoval obrovskou bitvu, která ho čekala. A vrhl se do boje s jistotou vítězství.“
Profesor Plinio končí svou analýzu poznámkou, že nikdy neviděl kontrarevolučnějšího ducha, než byl duch blahoslaveného Palaua, člověka, „který se zdá být ještě pevnější než Karel Veliký“. Studium blahoslaveného Palaua nám poslouží k tomu, abychom si udělali představu o tom, jak bude vypadat vláda Panny Marie, uzavírá. Proto zde velmi stručně prozkoumám život tohoto velkého misionáře a proroka a některá z jeho četných proroctví pro naši dobu. (3)
Jeho ranný život a známky jeho poslání
František Palau y Quer se narodil 29. prosince 1811 do zbožné rodiny ve vesnici Aytona v prosperujícím španělském regionu Katalánsko.
Na svět přišel v době krize a revoluce, které otřásaly samotnými základy křesťanstva. Do Španělska vpadl Napoleon a hrotem bajonetu se pokusil zavést falešné zásady Francouzské revoluce. Když nakonec nenáviděné a opotřebované Napoleonovy oddíly v roce 1814 opustily Španělsko, nechaly za sebou zpustošenou zemi.
František od dětství obdělával půdu, aby pomohl svému otci a bratrům obnovit otcovský dům a produkci jeho pozemků. Jeho bystré intelektuální vlohy a zbožnost ho nasměrovaly k řeholnímu povolání. V sedmnácti letech vstoupil do semináře v Léridě, kde jej formovala teologie sv. Tomáše Akvinského.
Zde se rozhodl vstoupit do řádu karmelitánů, ale rektor semináře i jeho rodiče byli proti tomuto nápadu. Rozhodl se tedy pomodlit novénu k proroku Eliášovi, kterému byl od dětství oddán. Poslední den novény oživla socha, před kterou se modlil a přikryla ho svým pláštěm. Později vyprávěl: „Díky takovému jasnému znamení jsem ani chvíli neváhal jít na vytouženou horu ve stínu Karmelu!“ (4)
V roce 1832 vstoupil do noviciátu v Barceloně a 15. listopadu 1833 složil trvalé sliby. Plně chápal, že jeho život bude v nebezpečí kvůli silnému pronásledování, které již liberální revoluce v jeho zemi proti náboženství prováděla.
V roce 1833 vypukla první karlistická válka a trvala sedm let. Byla to jednoznačně nejrozsáhlejší a nejvíc smrtící válka v Evropě v 19. století. Podle některých odhadů ztratila každá strana nejméně 50 tisíc mužů.
Karlisté byli monarchisté a bojovali za zachování autority Církve a obranu tradičních španělských hodnot, regionálních privilegií a zvyklostí, a proto chtěli dosadit za krále konzervativnějšího infanta Karla Bourbonského. Liberálové, kteří bojovali za konstituční stát, byli antiklerikálové a hájili revoluční ideje ve jménu pokroku a modernizace. Jejich favoritkou byla tehdy velmi mladá a liberální královna Isabela II.
25. července 1835 skutečně vypukly liberální nepokoje. Revoluční skupiny podněcovaly davy, aby podpálily mnoho klášterů, a aby vraždily řeholníky po celém Španělsku. Klášter sv. Josefa v Barceloně, kde byl František Palau diákonem, byl do základu vypálen, ale Palauovi a některým dalším bratrům se podařilo uniknout. Byli však okamžitě chyceni a zavřeni do vězení, kde zůstávali v očekávání smrti.
Blahoslavený Palau znovu získal svobodu, ale jen aby se ocitl na ulici. Kláštery byly uzavřeny, řeholní hábity zakázány a setkání s jinými řeholníky postaveny mimo zákon.
Učinil rozhodnutí a ihned jej realizoval. Napodobí zakladatele karmelu a bude žít jako poutník v jeskyni v Aytoně v regionu svého rodiště v Katalánsku.
Zde dokončil studia, nalezl svou „milovanou“ a z její obrany učinil smysl svého života:
„Spatřil jsem svou milovanou a spojil jsem se s ní ve víře, naději a lásce! Její přítomnost uspokojovala mou touhu a s ní jsem byl šťastný, její krása mi dostačovala. Bůh a můj bližní – tedy katolická Církev – se mi jevili krásní jako Božství.“ (5)
Později se mu v nuceném vyhnanství ve Francii a na španělském ostrově Ibiza Církev často zjevovala v různých podobách: Ráchel, Ester, Debora, Júdit a nakonec Panna Maria. Později napsal, že Panna Maria je jedinou postavou v nebi, která nejdokonaleji představuje Církev svatou.
Navzdory vládnímu zákazu byl bl. Palau 2. dubna 1836 vysvěcen na kněze biskupem Barbastrem, který jej jmenoval svým pomocníkem ve farnosti Aytona v jeho domovském městě. Jeho kázání byla naplněna zápalem, logikou a rozhodnou silou přesvědčení. Lidé se tlačili, aby si je poslechli, a pak se mu řadili před zpovědnicí.
V roce 1837 se město Berga stalo centrem karlistických sil. Palau si zde vytvořil své ústředí, hlásal katolická dogmata, zdravou morálku a probouzel katolické nadšení pro věc ve venkovských regionech této oblasti.
Účinnost jeho kázání však vzbuzovala nelibost liberálních autorit a církevních prelátů, kteří s nimi spolupracovali, a pronásledování brzy vzrostlo.
V každém životopise tohoto poustevníka je známý příběh o tom, jak ho přepadli tři najatí lupiči, když se po požehnaném misijním dni modlil ve své poustevně. Když je bl. Palau spatřil, nenechal se zastrašit, vyzval je, aby přistoupili, a zeptal se jich, co chtějí. Nejodvážnější z nich odpověděl, že ho přišli zabít.
„Přišel jsi mě zabít, bratře?“ odpověděl vrahovi, který se zalekl samotné jeho přítomnosti. „Bylo by pro tebe lepší se vyzpovídat, protože jsi to naposledy udělal před dvaceti lety a nevíš, kdy tě Bůh povolá před soud. Pojď hned a vyzpovídej se, můj synu.“ (6)
Vrah padl na kolena, vyzpovídal se a brzy ho následovali jeho společníci.
Poustevník konfrontuje karlistického generála
Jeho prorockého ducha nám přibližuje méně známý příběh. V jeho osamělých modlitbách mu Náš Pán a Naše Paní často ukázali události z přítomnosti i budoucnosti a vedli jej k tomu, aby varoval laické i náboženské vůdce před jejich omyly. Zde je jeden příklad:
Psal se rok 1838 a probíhala první karlistická válka. Jeden z nejvyšších generálů, Charles d´Espagnac, známý jako španělský hrabě, tábořil se svými jednotkami v Bergu. Jeho vojáci byli dobře známí svými excesy a nemorálním chováním.
Jednoho dne tento dvaceti sedmi letý poustevník předstoupil před karlistického generála.
„Poustevníku, co tě sem přivádí?“ zeptal se španělský hrabě.
„Pán, Bůh armád,“ odpověděl otec Palau a parodoval slova proroka Eliáše ke králi Achabovi.
„Jaké zprávy přinášíš?“
„Byl jsem poslán nebem a mým posláním je vám sdělit, že věc Dona Carlose, kterou hájíte, je ztracena. Sviňte svůj prapor, odložte meč a odejděte se svou armádou do Francie.“
„Zrádče!“ vykřikl pobouřený generál.
Otec Palau klidně odpověděl: „Nenazývejte velvyslance míru, kterého vám posílá nebe, zrádcem. Přijměte toto pro vás osudové oznámení s pokorou a odevzdaností.“
„Vysvětli to,“ požádal hrabě Španělska, který se před tímto malým mužem v karmelitánském hábitu cítil vystrašený a užaslý.
Otec Palau vážně pokračoval: „Na svůj prapor jste vepsal tato slova: »Bůh a král!« Váš bojový pokřik zní »Ať žije náboženství!« Dali jste se do boje. Pán armád posoudil vaši věc a odmítl vás.“
„Ale proč?“
„Protože se dovoláváte Boha, ale rouháte se Jeho jménu. Jste zkažená armáda. Bůh není příznivě nakloněn vašemu praporu, protože nejste dobří křesťané. A ďábel vás nenávidí, protože voláte »Ať žije náboženství!« Máte tedy proti sobě nebe i peklo.“
Generál před touto vůdčí postavou zmlkl a položil hlavu na stůl, jako by podlehl strašlivým výrokům poustevníka, který odešel stejně rychle, jako přišel. (7)
A skutečně, v roce 1839 byl španělský hrabě zavražděn svými vlastními vojáky, kteří jeho tělo hodili do vod řeky Segre. Proroctví bl. Palaua se splnilo.
O rok později byla věc Dona Carlose poražena a generál Ramón Cabrero byl se svými vojáky přinucen překročit Pyreneje. Mezi nimi byl i otec Palau, který zůstal ve vyhnanství až do roku 1851.
V tomto příběhu vidíme počátek prorocké role bl. Františka Palaua, který dostal poslání z nebe kárat krále, generály, biskupy i kněze. Za to byl celý život nenáviděn a pronásledován.
Pokračování příště
1) Il Ermitaño, Rok II, č. 21, 1.dubna 1869, in Blessed Francisco Palau y Quer, O.C.D.: A Prophet from Yesterday, For Today, For Tomorrow, For the End Times, autor Luis Dufaur.
2) Juan Gonazalo Larrain Campbell. PLINIO CORRÊA DE OLIVEIRA denuncia la revolución progresista desde sus orígenes, en el libro 'En Defensa de la Acción Católica'. Actualidad, eficacia e influencia en la Historia de la Iglesia, Úvod.
3) Jsem zavázána panu Luisi Dufaurovi, autorovi internetového článku o blahoslaveném Františkovi Palau y Quer, O.C.M. Díky přístupu k mnoha výtiskům knihy blahoslaveného Palau El Ermitaño (On, poustevník) předkládá mnoho dosud nepublikovaných proroctví, která bl. Palau učinil o mnoha aspektech revoluce, o velkém Trestu, který dopadne na lidstvo, o novém „Eliášovi“, který přijde s posláním obnovitele, a nakonec o triumfech Našeho Pána, který bude vládnout v éře míru.
4) Tarraconem, Sacra Congregatio Pro Causis Sanctorum, Canonizationis Servi Dei Francisci a Jesu Maria Joseph – Positio Super Virtutibus (Rome: Tipografia Guerra, 1985), sv. 2, str. 34. Dále jen Positio, z Blessed Francisco Palau y Quer, O.C.D.: A Prophet for Yesterday, Today, Tomorrow and End Times.
6) A Crisogono, Vida del Padre Francisco Palau, Lemus: Tipografia Flo-Rez, 1944, str. 24–25.
7) Ibid, str. 32–33.
Zdroj: Tradition In Action
Překlad: D. Grof
