Komentář Eleison CMIV – Bdělý biskup
(904)
9. listopadu 2024
Před více než měsícem zemřel jeden ze čtyř biskupů, které v roce 1988 vysvětil arcibiskup Lefebvre bez papežova svolení. Bylo to kvůli fraktuře lebky po pádu ze schodů ve švýcarském semináři v Écône, kde několik posledních let žil. Jeho Excelenci biskupovi Tissieru de Mallerais bylo 79 let a za svůj dlouhý život prokázal arcibiskupovu Bratrstvu sv. Pia X. značnou službu. Na památku jeho odchodu z tohoto „slzavého údolí“, připomeňme v tomto „Komentáři“ s vděčností nás všech vůči němu a s našimi modlitbami za odpočinek jeho duše alespoň tři z těchto věcí.
Za prvé, když na konci 60. let 20. století arcibiskup zahájil první rok plánovaného semináře, opustilo ho na konci roku tolik prvních seminaristů, že chtěl svůj projekt vzdát jako by neměl žádnou budoucnost. Dva seminaristé ho přesvědčili, aby se nevzdával, ale zkusil to znovu další školní rok. Jedním byl Paul Aulagnier, faktický zakladatel stěžejního distriktu Bratrstva ve Francii. Druhým byl Bernard Tissier de Mallerais, budoucí biskup Bratrstva. Kde by dnes byla katolická Církev – a svět –, kdyby oni dva nepřesvědčili arcibiskupa, aby vytrval v tom, co se mělo stát předvojem udržování katolické Tradice v Církvi a světě, které se zbláznily?
Za druhé, v 80. letech arcibiskup sváděl nesmiřitelný boj na život a na smrt se zednářskými nepřáteli Církve, kteří pevně drželi mocenské páky v Církvi, jež jim byly předány Druhým vatikánským koncilem jako spravedlivý trest od Boha za celosvětové odpadnutí lidstva. Hlavní problém byl věroučný – spojené omyly náboženské svobody a falešného ekumenismu oba hluboce podkopávaly veškeré katolické dogma. Arcibiskup se velmi spoléhal na P. Tissiera, aby objasňoval pravou nauku a jasně ozřejmoval, proč je potřeba za každou cenu bránit katolickou Tradici zrazovanou modernisty. Inspirace pocházela od arcibiskupa, ale jeho výkonným nástrojem byl P. Tissier.
A za třetí, v roce 2006 biskup Tissier poskytl seriózní rozhovor Stephenu Heinerovi, který tehdy psal pro The Remnant, americký katolický časopis, který má ve svém archivu jistě dostupný úplný text. Když si Heiner myslel, že rozhovor uzavřel, biskup namítl, že Heiner vynechal to podstatné – opět nauku a děsivé věroučné omyly papeže Benedikta XVI. Z poslední části rozhovoru je zřejmé, že biskup si dal tu práci a přečetl si, co vlastně P. Ratzinger napsal na začátku své kariéry „teologa“. Kolik z nás si skutečně dalo tu práci? Abychom byli spravedliví, biskup Tissier Heinerovi říká, že neví, zda se papež Ratzinger zřekl svého sentimentálního bláznovství, ale také říká, že v roce 2006 Ratzinger své omyly ještě neodvolal. Zde je citát ze strany 232–233, přeložený z němčiny z Ratzingerovy knihy Úvod do křesťanství, která se objevila v roce 1968:
„…některé texty zbožnosti jako by naznačovaly, že křesťanská víra v Kříž chápe Boha jako Boha, jehož neúprosná spravedlnost vyžaduje lidskou oběť, oběť vlastního Syna. A my s hrůzou prcháme před spravedlností, jejíž temný hněv zbavuje poselství lásky jakékoliv věrohodnosti.“
Jinak řečeno, Kříž byl příliš hrozný na to, aby byl pravdivý, protože Bůh Otec nemůže požadovat tak krutou oběť od Svého milovaného Syna, neboť taková krutost odporuje novému koncilnímu náboženství „lásky“. To je čistý a prostý modernismus. Porovnejte, jak sv. Ignác věnuje celý první týden katolických exercicií tomu, aby účastníci pochopili, jak závažné byly jejich hříchy. P. Ratzinger dělal z víry šlichtu. Biskup Tissier víru strážil. Podívejte se na celý rozhovor Tissiera s Heinerem.
Děkujeme vám, Vaše Excelence. Kéž odpočíváte v pokoji.
Kyrie eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
