Komentář Eleison DCCCLXVII – Rady ve stavu nouze – II (2024)
(867)
24. února 2024
RADY VE STAVU NOUZE – II
Žádný čtenář těchto „Komentářů“ nezaslal teoretické otázky srovnatelné se sérií praktických otázek k dnešní bezprecedentní krizi Církve zaslaných minulý týden (viz KE č. 866 ze 17. února). Stojí však za to si takovou sérii vymyslet a nabídnout odpovědi na teoretické otázky pro případ, aby se třeba i hrstka čtenářů mohla lépe orientovat ve zmatku, který spustil Druhý vatikánský koncil a který je stejně úskočný a nebezpečný.
1) Co je tedy v jádru tohoto zmatení: Je to to, co se nazývá „modernismus“? Co je modernismus?
Odpověď: Modernismus je velkým omylem moderní doby, díky němuž i vzdělaní kněží mohou dojít přesvědčení, že Církev minulosti už nemusí lidstvo pozvedat k duchovním výšinám, jichž už lidstvo není schopné dosáhnout. Lidstvo je v moderní době tak odlišné, že aby jich ve svém materialismu dosáhlo, musí Církev spíše modernizovat svou nauku, morálku, liturgii, všechno. Pokud už se lidé nemohou povznést na duchovní úroveň Církve, musí Církev sejít dolů na materiální úroveň lidí. Alespoň tak to říkají.
2) Není však úkolem Církve oslovovat lidi, ať už se nacházejí kdekoliv?
Ano, ne však za jakýchkoliv podmínek! Všichni hasiči chtějí uhasit oheň. K tomu se však nebude hodit každá tekutina. Který hasič kdy použil místo vody benzín? Voda a benzín mají svou neměnnou přirozenost, která nezávisí na vůli lidí. Voda oheň hasí (to je překvapení!), zatímco benzín jej podněcuje (no, co vy víte?). Podobně gregoriánský chorál a rocková hudba mají neměnnou a protikladnou přirozenost s opačnými a neměnnými účinky. Chorál bude duše přitahovat do Církve, rock do tančírny, ale rock nebude přitahovat do Církve. Někteří modernisté to myslí dobře, jsou však pošetilí, pokud si myslí, že hudba působí dnes jinak, než jak působila včera. Každopádně, aby se duše přitáhly k Bohu, potřebují hudbu, která je klidná a nikoliv rozrušující.
3) V porovnání s včerejškem je však celý moderní život rozrušující. Jak se tedy dnes nějaká duše dostane k Bohu?
Už jste to řekli! Po šesti tisíci letech světových dějin by si člověk myslel, že už teď lidé vědí, jaké věci mají jakou přirozenost, účinky a následky, ale ne. Naše doba je jakoby založená na principu, že člověk může chtít, aby přirozenost měla účinky, jaké se mu líbí. Všechno se stalo natolik zbaveným svých přirozených vlastností a natolik destabilizovaným, že se život změnil na jeden nepřetržitý zmatek a mladí lidé nemohou vystát žádnou hudbu, která je příliš klidná. To však neznamená, že se přirozenost změnila tak, že je rock přivede zpět do Církve. Nepřivede. Není to v jeho přirozenosti. Ďábel pomocí něj chce vyvolat ještě větší rozruch.
4) Ale pokud je to pravda, jak se vůbec nějaký moderní mladý člověk – nebo moderní duše – dostane do nebe?
Dobrá otázka! Mnohý světec si v moderní době kladl tutéž otázku, ale nikdy si nezoufal nad odpovědí, protože věděl, že Boží milost je pro dotazující se vždy k dispozici. „Kde je vůle, tam je cesta,“ říkají lidé. „Tomu, kdo dělá, co může, Bůh neodepře svou milost,“ vyjadřuje to Církev duchovnějším způsobem. V každém případě, pokud se duše bez vlastního velkého zavinění ocitne v situaci, kde jsou vyhlídky na její spásu zdánlivě zdrcující, může Bůh vždy zasáhnout – viz například kniha Genesis 19 a Lotův případ.
5) Pokud je však Bůh všemohoucí, proč ze stvoření, které ovládá, neodstraní všechno zlo?
Protože Jeho záměrem při stvoření bylo dát duším, které jej svobodně přijmou, co největší blaženost. Blaženost, kterou si příjemce nijak nezaslouží, nemůže být tak nádherná jako blaženost, kterou si duše sama alespoň částečně zaslouží, navzdory všemu zlu, kterým byla ve svém krátkém životě v tomto „slzavém údolí“ obklopena. Z toho by vyplývalo, že čím štědřejší chce Bůh být ve Svém daru blaženosti, tím více zla dopustí, ale jen do té míry, kdy by zlo zahltilo svobodně zvolené dobro. Taková chvíle jednou na celý svět přišla v Noemově době. Dnes opět přichází. Bůh zítra znovu zasáhne. Pokud máme katolickou víru, přispějme svým dílem ke spáse duší modlitbou růžence, který nám dala Jeho Matka.
Kyrie elesion
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
