Fatální výsměch deklarace Fiducia supplicans (2024)
Atila Sinke Guimarães
1. ledna 2024
Dokument Kongregace pro nauku víry vydaný 18. prosince 2023 způsobil podmořské zemětřesení se stále se valícími tsunami. Abych pro čtenáře mohl k tomuto tématu udělat přehled, rozdělil jsem tento článek na tři části: 1) Rozbor textu deklarace Fiducia supplicans; 2) Otevřený odpor mnoha episkopátů vůči tomuto textu a normám; 3) Působivá předpověď, že to nastane a následků, jaké to bude mít.
1) Rozbor textu deklarace Fiducia supplicans (FS)
Když jsem četl FS, která se těší plnému schválení ze strany papeže, našel jsem důkaz o taktice, kterou František běžně používá, nikdy však tak jasně jako ji využívá zde. Onou taktikou je, že písemnou formou prohlašuje přesný opak toho, co papež – nebo v tomto případě kardinál Fernández, který dokument podepsal – ve skutečnosti dělá v praxi. Dva příklady jsou:
A. Legitimizace homo párů
Sv. Jeroným a sv. Bonaventura: Všichni homosexuálové zemřeli a všechny modly byly zničeny v den Kristova narození
a) Fakta – Když FS katolíkům oficiálně tvrdí, že kněží mohou žehnat homosexuálním párům, dává to těmto párům veřejné uznání, jaké v katolické Církvi nikdy předtím od jejího založení ze strany Našeho Pána Ježíše Krista před dvěma tisíci lety neměly. V lidovém jazyce říkáme, že Kongregace pro nauku víry dává takovýmto nestydatým párům „právo na občanství”. Toto veřejné uznání se rovná legitmizaci.
b) Slova – Když zkoumáme FS, uvědomujeme si, že slova říkají přesný opak toho, co se ve skutečnosti děje. Následující texty jsou v tomto ohledu skutečně velmi výmluvné:
• V Představení FS kardinál Fernández prohlašuje: „A právě v tomto kontextu lze pochopit možnost žehnat párům v neregulerních situacích a párům stejného pohlaví, aniž by se oficiálně uznala platnost jejich statusu nebo se jakkoli změnilo trvalé učení Církve o manželství.“
• V § 34 činí tento pokus ospravedlnit žehnání homo párům: „Skutečně, jak často mohou lidé prostřednictvím prostého požehnání pastýře, které si v tomto gestu nečiní nárok cokoli trestat nebo uznávat, zakusit Otcovu blízkost...?“
• V § 40, který se vyjadřuje k žehnání homo párů, deklarace FS prohlašuje: „Takové požehnání může místo toho najít své místo při jiných příležitostechm například při návštěvě poutního místa, při setkání s knězem... Těmito požehnáními – která se neudělují prostřednictvím rituálních forem... – se nechce nic legitimizovat. Člověk chce pouze otevřít svůj život Bohu...“
c) Závěr – Kardinál Fernández si osvojuje taktiku tvrdit v textu FS přesný opak toho, co dělá v praxi. Píše, že nechce legitimizovat homosexuální páry, ale tento dokument byl vydán, aby situaci těchto párů legitimizoval.
B. Pohoršení kvůli propagaci homosexuality
a) Fakta – Každý katolík ví, že homosexualita je hřích proti přírodě, který volá do nebe o pomstu. Propagovat homosexualitu tedy znamená dávat pohoršení. Pohoršení je to, co svým příkladem podněcuje bližního hřešit. Existují různé stupně propagace homosexuality, což je totéž jako říct, že existují různé stupně takového pohoršení. Od nejmenšího k největšímu to jsou:
Zničení Sodomy ohněm z nebe
• Přijímat skrytého homosexuála, jehož hřích se náhodně stal veřejným.
• Přijímat homosexuály, kteří se jako takoví veřejně prezentují.
• Přijímat homosexuály, kteří spolu žijí jako muž a žena, což znamená, že se příčí přírodnímu řádu a předstírají, že jejich příšerný hřích je stejně normální jako manželství mezi mužem a ženou.
• Žehnání těmto tzv. párům, což je akt, který nepřímo naznačuje, že tento hřích není proti přírodě, že je vůči němu Bůh lhostejný a že předešlé dvoutisícileté učení katolické Církve bylo mylné.
Všechny tyto stupně přijetí jsou pro katolíky pozvánkou k tomu, aby uznali za normální být homosexuálem a v důsledku toho odstraňují překážky tomu, aby člověk upadl do tohoto hříchu.
Když tedy deklarace FS doporučuje kněžím žehnat homo párům, propaguje všechny tyto stupně pohoršení, což je samo o sobě pohoršení znásobené dalším pohoršením.
b) Slova – Nicméně v protikladu k tomu, co deklarace FS činí v praxi, její text prohlašuje, že žehnání homosexuálním párům by mělo předcházet pohoršení...
• V § 30 se píše: „Lidový smysl požehnání však zahrnuje i hodnotu sestupného požehnání. Jestliže »není vhodné, aby diecéze... neustále a oficiálně vypracovávala postupy nebo obřady pro všechny druhy záležitostí«, může obezřetnost a pastorační moudrost napovědět, aby se vysvěcený služebník, vyhýbající se vážným formám pohoršení nebo zmatku mezi věřícími, připojil k modlitbám těch osob, které se sice nacházejí ve svazku, který v žádném případě nelze přirovnat k manželství, ale touží se svěřit Pánu a jeho milosrdenství, dovolávat se jeho pomoci a nechat se vést k lepšímu pochopení jeho plánu lásky a pravdy.“
• Také § 39 opakuje, že je třeba se vyhnout pohoršení: „V každém případě, právě proto, aby se předešlo jakékoli formě zmatku nebo pohoršení...“
c) Závěr – Stejně jako v předešlém případě zde Fernández v textu opět potvrzuje přesný opak toho, co v praxi činí: Dává pohoršení a vytváří zmatení, ale v textu doporučuje předcházet pohoršení a nevytvářet zmatení.
František a Fernández se vysmívají logice a zneužívají svou autoritu k propagování mravní ohavnosti
Jsem přesvědčen, že v těchto dvou případech – a k nim bych mohl přidat několik dalších – jdou nad rámec „jezuitské dialektiky“, tj. hegelovské dialektiky, podle níž jedna pravda (teze) je popírána druhou (antiteze), aby se vytvořila konečná pravda (syntéza). František a Fernández jdou nad rámec obvyklého triku, kdy se uznávají dogmatické zásady, ale v praxi se popírají pod záminkou toho, že jde o „pastorační“ aplikaci. František a Fernández jdou nad rámec rozlišování mezi objektivní a subjektivní pravdou, aby mohli propagovat tento omyl.
Jsme zde svědky situace bizarní nestydatosti, kdy František i Fernández písmeně odsuzují přesně to, co dělají, když vydali deklaraci Fiducia supplicans. Tropí si žerty z logiky a vysmívají se principu bezrozpornosti, který říká, že žádná věc zároveň nemůže existovat i neexistovat.
Deklarace FS je veřejným pohoršením pro lidskou racionalitu a vytváří neslýchané zneužití autority, které dosahuje úrovně zhýralosti, aby propagovalo a legitimizovalo mravní ohavnost.
2. Odpor mnoha episkopátů vůči FS
Během čtrnácti dnů, které do dnešního dne – 1. ledna 2024 – uběhly od vydání deklarace Fiducia supplicans, projevilo mnoho episkopátů veřejný nesouhlas s orientací přicházející od Františka a Fernándeze.
V Africe se biskupové mnoha zemí otevřeně postavili proti FS. Zmíním jednotlivé země v pořadí, jak veřejně deklarovaly odpor proti žehnání homosexuálním párům: Malawi, Zambie, Nigérie, Ghana, Rwanda, Kamerun, Zimbabwe, Kongo, Angola a Svatý Tomáš, Pobřeží slonoviny, Mosambik, Senegal a Togo. Konference afrických biskupů, která stojí nad jednotlivými zeměmi, vydala dva dokumenty podepsané konžským kardinálem Fridolinem Ambongem, které se staví proti FS.
Maďarští biskupové vedení kardinálem Péterem Erdőem, uprostřed, deklaraci FS odmítli
V Evropě udělali totéž maďarští biskupové vedení kardinálem Péterem Erdőem. Na Ukrajině biskupové ukrajinského řeckokatolického ritu vedení kyjevským arcibiskupem Svjatoslavem Ševčukem deklarovali, že v jejich ukrajinském řeckokatolickém ritu ve světě nebudou deklaraci FS následovat.
V Asii se odmítl arcibiskup Tomasz Peta z Astany v Kazachstánu spolu se svým pomocným biskupem Schneiderem podrobit deklaraci FS a tvrdě zkritizoval její obsah.
V Uruguayi kardinál Daniel Sturla, arcibiskup Montevidea, prohlásil, že jeho kněží nebudou dávat požehnání homo párům, které deklarace FS doporučuje.
Je ironické, že schizmatičtí biskupové Ruska – tzv. pravoslavná církev – vyhlásili, že již neexistuje možnost pokračovat v ekumenismu s Vatikánem vzhledem k tomu, že pravoslavní nesouhlasí s požadavky v deklaraci FS.
Tato vlna spontánního odporu proti Fiducia supplicans během pouhých dvou týdnů je již větší, než organizovaná reakce proti encyklice Humanae vitae v roce 1968.
3. Tyto skutečnosti byly předpovězeny před třiceti lety
Když prof. Plinio Corrêa de Oliveira komentoval článek P. Jima Galluzza publikovaný v časopise The Wanderer 24. března 1994, který podával zprávu o podpoře homosexuálních „sňatků“ ze strany Evropského parlamentu, prohlásil:
„Jsme svědky počátku metodické práce uvnitř Církve a ve všech oblastech společnosti, která má za cíl nejen propagovat toleranci k homosexualitě, ale i legitimizovat ji, což potěší Evropský parlament, který chce, aby se uznaly svazky stejného pohlaví a měly stejné právní účinky jako manželství.“
Prof. Plinio v roce 1994 předvídal rozdělení biskupů ohledně tématu homosexuality
„Když posoudíme hereze, které jsou nejnebezpečnější, nejodpornější a nejvzdálenější katolické nauce, nenacházíme nic odlišnějšího od církevní nauky, než je tato legitimizace homosexuality. Je plíživá, ale podívejte se, jak proniká do společnosti: Není to pamflet šířený protestanty, ale spíše katolickými kněžími... Je to práce, která se v Církvi provádí odshora dolů prostřednictvím určitých autorit a má za cíl přimět nás zapomenout na tradiční nauku a poskytnout homosexualitě právo občanství ve Svaté Boží Církvi.“
„Nadejde určitý moment, kdy vypukne projev naprostého nesouhlasu s tímto jednáním. Pak budeme mít oficiální rozdělení uvnitř Církve.“
„Někdo by mohl namítnout: Ale když bude velká většina biskupů ve shodě s tímto postojem, nebude existovat žádné rozdělení.
Neexistuje žádná většina biskupů, která může změnit katolickou nauku! To je nepopiratelné, je to v Písmu svatém, ve všech dokumentech Magisteria Církve a v pojednáních všech moralistů, že je to [homosexualita] hřích, který volá do nebe o pomstu. Výsledkem je, že zde nemůže být žádná možná shoda. Tečka. Hranice jsou uzavřeny, překážky vztyčeny.
Z tohoto důvodu se bude uvnitř Církve šířit vnitřní šok a tento vnitřní šok vytvoří jedno z největších vzplanutí v dějinách.“
Toho jsme dnes po zveřejnění deklarace FS svědky.
Zdroj: Tradition In Action
Překlad: D. Grof
