Pozdrav křesťanů (1942)
P. Silvestr Braito
Když vcházel Kristus po zmrtvýchvstání ke svým učedníkům, pozdravoval je slovy: Pokoj vám. Nenapadlo vám, že je to také odkaz našeho Mistra, že je to krásný pozdrav křesťanů? Pozdravujeme se Dobrým dnem, Mou úctou, Dobrým večerem, Mou poklonou, Nazdarem a podobně, ale máme zde toto tak krásné a tak významné oslovení. Když se dva lidé pozdravují, chtějí tím projeviti svou radost, že se vidí, chtějí vyjádřit, že mají něco společného, že nějak patří k sobě. Chtějí si popřáti jako známým a patřícím k sobě něco krásného a dobrého.
Kristus přál svým učedníkům pokoj. Již proto, že byli přestrašení jeho smrtí, že se nedovedli ihned vzpamatovati, když k nim vešel zavřenými dveřmi, ale hlavně pozdravoval je slovy: Pokoj vám, protože jim tento pokoj již přinesl. My již máme jako svůj poklad, jako své dědictví pokoj Kristův. Onen pokoj, který sliboval a o kterém prohlašoval, že je to docela jiný pokoj, než dává svět. Je to pokoj dětí Božích, které se již nemusí třásti hrůzou před Bohem, protože Ježíš za ně zaplatil. Pokoj můžeme míti se sebou, s bližními i s Bohem. Pokoj, protože víme, kam jdeme, protože víme, k čemu vše slouží, co i utrpení znamená.
Proto by bylo krásné, aby křesťané obnovili tento Kristův pozdrav, aby se pozdravovali slovy: Pokoj vám. Tím se rozpomenou na to, co jim Kristus přinesl, jaký byl účel jeho vtělení i jeho smrti na kříži, aby nás totiž přivedl do domu otcovského, do ovčince Božího. Při tom si vzpomeneme, že není nikde jinde spočinutí, leč v tom, jenž je všechno a má všechno a dává všechno, jenž je láska sama, jenž je Otec a propast veškeré pravdy, že on napojí žíznivé. Pokoj vám, to znamená také: ponoř se i ty sám do pokoje, který Bůh dává, do něho, do jeho bohatství, do jeho svaté přítomnosti.
Zkusme to my, kazatelé, kněží ve zpovědnici, takto pozdravovati své posluchače a kajícníky. Kéž by tento krásný Kristův pozdrav, plný obsahu a naděje, kéž by tento pozdrav vytlačil naše Dobré jitro, dobré dny a podobně. Jest to i kratší pozdrav než Pochválen buď Pán Ježíš Kristus, a není při tom nebezpečí, že při ochabnutí víry bude zneváženo v tomto pozdravu i jméno Boží, na které se snese prach všednosti, jakmile se stane příliš snadným slovem.
Zdroj: Na hlubinu, ročník XVII, číslo 6
Zpracoval: D. Grof
