Kristus Spasitel (1978)
Plinio Correa de Oliveira
Je pro mě těžké zapomenout na jistou noc, když jsem byl v Riu de Janeiru – mlha, která stoupala vzhůru od oceánu, zahalila sochu Krista Spasitele na hoře Corcovado. Vzpomínám si, jak se na Něj upíraly moje oči.
Na chvíli to bylo jako by světelný paprsek zářil v mlze a nic jsem neviděl… ale pak zafoukal vítr a začalo pronikat víc světla a já jsem spatřil jednu paži a o něco později jednu ruku Krista Spasitele. Socha byla ozářena světlem, které kámen, z nějž byla socha vyrobena, dobře pohlcoval.
Krátce nato znovu zafoukal vítr a objevila se tvář Krista Spasitele, pak Jeho hruď, v níž bije Jeho Nejsvětější Srdce. Pak se vynořila Jeho noha, noha, kterou bychom všichni rádi políbili.
Je jedno, jak hustá byla mlha, to světlo vždy neomylně našlo místo nebo bod na soše, na němž spočinulo. Ať už světlo padlo na obrys nebo ruku, která chrání a žehná, na srdce, které tluče s láskou, či na tvář zářící dobrotou, nikdy se mlze nepodařilo vymazat postavu Spasitele.
Taková je i Víra, s níž postupujeme k budoucnosti bez ohledu na okolnosti. Velmi náročné zkoušky mohou v našich očích zatemnit vyhlídku na vítězství. Nepředvídatelné okolnosti pro nás mohou představovat problémy, jejichž vyřešení není na nás. Ale za mlhou, za vším, co může zakrývat pravdu, existuje něco, co nám nikdo nemůže ukrást. Je to obraz Krista Spasitele a naše víra v Našeho Pána Ježíše Krista.
Tato víra bude naší spásou!
Zdroj: Crusade Magazine, September/October 2020, str. 24
Překlad: D. Grof
