Komentář Eleison DCCCLVIII – Pád Evropy – II (2023)
(858)
23. prosince 2023
PÁD EVROPY – II
Minulý týden tento „Komentář“ na kolik to jen šlo představil bez podrobnějšího vysvětlování souhrn vynikajícího článku o strašném stavu Francie a Evropy, který napsal jeden francouzský nacionalista s literárním pseudonymem „Militant“. (Úplný původní článek viz jeune-nation.com/nationalisme/natio-france/prenons-un-seul-parti-de-la-france-helleno-chretienne). Může se zdát, že takový článek v politickém časopise nemá mnoho společného s náboženstvím, ale právě to je pro tento „Komentář“ zajímavé. Chtěli bychom totiž prokázat, že nejzávažnější problémy lidské politiky nelze vyřešit bez katolického náboženství. Prokázat to se snadněji řekne, než udělá, protože celý způsob uvažování moderního člověka je, že politika, ekonomika, umění, medicína, právo, hudba atd., nemají co do činění s náboženstvím nebo, že náboženství nemá co do činění s nimi. Jinak řečeno, ani ty nejlepší politické argumenty nezacházejí dostatečně daleko. Začněme v sedmi bodech ještě stručnějším souhrnem souhrnu z minulého týdne:
1) Francie a Evropa se hroutí. My nacionalisté jsme tuto katastrofu ohlašovali dlouho.
2) Od 50. let 20. století jedna politická pohroma za druhou vyvolaly jen nepatrnou veřejnou reakci.
3) Od středověku měla Francie celosvětově převážně blahodárný vliv – dnes už ne.
4) Dnes se Francie a Evropa rychle stávají otroky banksterů z New Yorku a Londýna.
5) USA s pomocí proxy války na Ukrajině zničily konkurenceschopnost Evropy a Německa.
6) Je tu konec světa, ale nejvyšší francouzské instituce přesto mlčí, jsou poddajné a jdou s proudem.
7) Řešení? V politice musíme dělat, co umíme, a musíme zachovat kulturní poklady pro lepší časy.
A teď se podívejme, jestli se toto řešení blíží k vyřešení této katastrofy zmíněné na začátku.
1) Lidé, kteří svou zemi milují, skutečně nejsou spokojení s náměsíčnou chůzí, zatímco je ničena. Nacionalisté přinejmenším vidí vážný problém a bijí na poplach, což jim vše slouží ke cti. Mají-li však oči k vidění, musejí uznat, že „politika“, jak se dnes chápe, je zničená, je kaputt. Proč?
2) Když nacionalisté vidí, že veřejnost nereaguje, měli by se ptát, jak lze přetvořit národ z nehotových lidí? Co rozkládá moderního člověka? Co jej může dát dohromady? Solidní rodina a domov? Co může politika v porovnání s náboženstvím udělat pro rodinu a domov? To se nedá srovnávat!
3) Milí Francouzi, podívejte se na slávu Francie ve středověku! Odkud myslíte, že se vzala? Z politiky? V žádném případě! Přišla z Církve, a to nikoliv od francouzských protestantů, ale z katolické Církve, která od Boha obdržela vynikající dary, aby osvítila svět.
4) Milí francouzští přátelé, neobviňujte Anglány za své vlastní revoluce proti Bohu. Zde, a ne jinde, leží otrávený zdroj všech vašich politických problémů, které nyní otravují svět. Nákladné problémy nemají laciná řešení. Zradit Boha je problém, který nemá čistě politické řešení!
5) Je pravda, že USA a Anglii lze vinit za mnohé, Bůh však nikdy nezamýšlel, aby byly v čele národů. Ani k tomu nebyla určena sobecky nacionalistická Francie, ale pouze nesobecky katolická Francie ve stylu arcibiskupa Lefebvra. Podívejte se, čeho jeho francouzská zbožnost dosáhla.
6) Proč však Francii nyní vedou tak „neblaze proslulí“ jedinci? Protože jsou to právě tito lidé, kteří jsou v současnosti voleni, když chcete „politiku“ v „demokracii“. A totéž se děje všude v Evropě. Moderní člověk nevěří v Boha ani v náboženství, ale v člověka a politiku. Je výsledný odpad překvapením?
7) Není divu, že tento dobrý nacionalistický autor dochází k tak slabému řešení. Je pravda, že středověcí mniši o staletí později shromáždili ku prospěchu celého lidstva poklady antické kultury. Čím však byli motivováni? Nikoliv politikou, ale náboženstvím, které učilo o přetrvávající hodnotě Krásy, Dobra a Pravdy. Politika samozřejmě podléhá náboženství nebo jeho nedostatku a náboženství nebo jeho nedostatek řídí politiku. Důvod není třeba hledat daleko. Bůh existuje a nekonečně přesahuje Svá čistě lidská stvoření a v Něm všichni „žijeme a dýcháme i trváme“ v každé chvíli své existence (Sk. XVII, 28). Politika ani zdaleka nemůže být živému člověku tak blízká. Náboženství je totiž skutečně vztahem, který každý člověk hluboko v sobě musí mít k tomuto Bohu, zatímco politika je pouze vnějším vztahem, který má se svými bližními. Když však člověk odmítne věřit v Boha, pak se jeho politika přirozeně stane jeho náhražkou za náboženství. Mějte se na pozoru, nacionalisté!
Kyrie elesion
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
