Komentář Eleison DCCCXXXVII – Dva druhy biskupů – III (2023)
(837)
29. července 2023
DVA DRUHY BISKUPŮ – III
V posledních dvou vydáních těchto „Komentářů“ byla prezentována jedna podoba rozdílu mezi Novobratrstvem sv. Pia X. a původním Bratrstvem arcibiskupa Lefebvra v klíčové záležitosti získání budoucích biskupů, kteří budou schopní zajistit, že Církev přežije svou krizi trvající teď již víc než půl století od Druhého vatikánského koncilu, tj. církevního koncilu, který tuto krizi spustil. To nutně znamenalo představit, i když jen stručně, podobu samotné této krize, a to jako rozdělení katolické autority a katolické Pravdy, jež přinesl tento koncil, který byl zaměřený na člověka, i když měl býval zůstat zaměřený na Boha, jako všech dvacet předešlých církevních koncilů. Pro přežití Církve lze vyvodit několik dalších závěrů, které se týkají nás všech, a nikoliv pouze duchovních.
Především se katolická Církev nemůže obejít bez Pravdy, protože nikdo nemůže svou duši spasit bez Pravdy (Žid. XI, 6), protože žádné lži nebo nepravda nemohou vstoupit do jediného pravého nebe jediného pravého Boha, který je Pravda sama (J. XIV, 6). V našem padlém světě se však Pravda nemůže obejít bez autority, protože Pravda na lidi klade požadavky a všichni lidé trpí kvůli prvotnímu hříchu, takže často nebudou chtít žít podle těchto požadavků. A pouze od Boha samotného může pocházet neomylná autorita, která bude dostačovat k tomu, aby lidem ukládala povinnost žít plně dle požadavků Jeho Pravdy. Tuto spásnou Pravdu se rozhodl svěřit Petrovi a jeho nástupcům, což jsou všechno omylní lidé se svobodnou vůlí, která může hřešit (Mt. XVI, 23; Gal. II, 11 atd.).
Protože od věčnosti předvídal, že někteří papežové budou chybující, a dokonce budou i závažně hřešit proti Pravdě, tak aby zajistil, že Jeho Církev a její Pravda přežijí do konce světa (Mt. XXVIII, 20), musel také předvídat Své vlastní zásahy k zajištění tohoto přežití, aby překonal tato selhání Svých omylných lidských služebníků. A protože se od věčnosti rozhodl, že dopustí dokonce i řadu šesti papežů jdoucích po sobě od smrti Pia XII. v roce 1958, kteří se dostanou do sváru s radikálním omylem modernismu, což způsobí vůbec nejhorší krizi Církve trvající šedesát pět let (1958–2023), pak nemůže být pochyb, že zasáhne velmi výjimečným způsobem, aby tuto krizi ukončil. Podívejte se například na proroctví z Garabandalu o velkém Varování, velkém Zázraku a velkém Trestu. Co však mezitím Božský Pastýř dělá, aby zajistil přežití Svých ovcí? Něco dělat musí. Dívejme se v roce 2023 kolem sebe, abychom objevili, co to je.
To, co vidíme, je ohromná rozmanitost katolických skupin a uskupení, která obecně řečeno mohou být klasifikována dle relativní důležitosti, kterou každá z nich přikládá katolické autoritě nebo katolické Pravdě. A protože Pravda je neměnná, pak teprve až koncilní autorita opustí Druhý vatikánský koncil, může být toto katastrofální rozdělení zahojeno. Do té doby se katolíci musí naléhavě modlit za papeže nebo za obnovu papeže, aby mohl obnovit katolickou autoritu, protože papežství je dnes lidsky porouchané a jedině Bůh ho může opravit. Do té doby platí to, co říká přísloví: „Co nelze vyléčit, musí se vydržet.“
A tak, dokud koncilní papeži škrtí autoritu, katolíci jsou předurčeni být rozdělení, takže někteří jsou z 80 % pro autoritu a z 20 % pro Pravdu, jiní jsou z 80 % pro Pravdu a z 20 % pro autoritu a existují všechny možné kombinace mezi tím. Když je však papež tolik bit, ovce se nevyhnutelně rozutekly natolik, že ať se přidržují kterékoliv kombinace, Bůh je viditelně toleruje, pokud chtějí být upřímně katolické. A katolíci spíš, než aby si hráli na Boha tím, že se navzájem exkomunikují, udělají lépe, když budou obecně řečeno napodobovat Boha tím, že se budou navzájem snášet (Gal. VI, 10), dokud Bůh neuzná za vhodné tuto krizi ukončit. Ne, že by na Pravdě nezáleželo, naopak, někdo ji v Církvi musí zachovávat, ale že bez fungující autority lze katolíkům tím méně vyčítat, že ji nenalezli.
Kyrie elesion
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
