Naše Paní a naše spása (2023)
P. Stefano Maria Manelli, S.T.D.
Naše Paní se zjevila ve Fatimě, aby nám připomněla nutnost spásy duší. Proto třem malým pasáčkům trvale doporučovala modlit se a konat oběti za obrácení hříšníků. „Mnoho duší jde do pekla, protože není nikdo, kdo by se za ně modlil a konal oběti.“ Ze všeho nejvíc měla Naše Paní ve Svém Srdci úmysl spásy duší. Jako skutečná Matka má starost i o naše časné potřeby, ale milost, kterou nám chce dát nejvíc, je spása naší duše. To je nepochybně milost všech milostí, milost, která se rovná věčnosti ráje.
Apoštol sv. Petr napsal křesťanům: „…aby vyzkoušená vaše víra – mnohem dražší než zlato, které bývá ohněm tříbeno – byla shledána k (vaší) chvále, slávě a cti, až se zjeví Ježíš Kristus. Jej milujete, ač jste ho neviděli; v něho věříte, ač na něho nyní nepatříte. Věříce pak budete plesati nevýslovnou a slavnou radostí, až dosáhnete cíle své víry: spásy duše.“ (1 Pet 1:7–9) Pracujeme však skutečně na spáse své duše? Bereme si ji k srdci? Bereme ji vážně?
Naše Nebeská Matka přichází, aby nám připomněla naši věčnou spásu. Jednoho dne jedna žena naplněná žalem a zoufalstvím přišla do Ars, protože několik dní předtím spáchal její manžel sebevraždu skokem z vysokého mostu do řeky. Tato žena strašlivě soužená myšlenkou možného zatracení svého manžela vstoupila do arského kostela, ihned poklekla a modlila se a plakala.
Svatý farář arský, který procházel kolem, jí zašeptal: „Je spasen!“ Žena v úžasu vykřikla: „Co tím myslíte?“ Světec opakoval: „Váš manžel je spasen a je v očistci a potřebuje modlitby. Při pádu od zábradlí mostu do řeky měl čas litovat. Naše Paní mu získala tuto milost. Pamatujete, co jste dělali ve svém pokoji během měsíce května? Váš manžel, i když byl bezbožný, se k vám někdy přidal v modlitbách a pokládal květiny před sochu Panny Marie. To mu získalo milost lítosti a konečné prominutí.“
Jednoho dne Padre Pio pomalu procházel davem a jeden mladý muž z povzdálí zavolal: „Otče, řekněte mi, co musím udělat!“ Padre Pio se na něj hluboce zadíval a rychle odpověděl: „Spaste svoji duši!“ To je ta nejzákladnější věc, kterou musíte udělat. Všechno ostatní pomíjí. Spása duše zůstává navždy.
Naše Paní nás ujišťuje ohledně naší spásy, když budeme spolupracovat a využívat prostředky, které nám byly dány: modlitbu, svátosti, umrtvování, dobré skutky a zvláště mariánskou úctu. Sv. František z Assisi nás ve svém proslulém vidění o červeném žebříku a o bratru Lvovi na bílém žebříku ujišťuje, že oddanost Panně Marii je zárukou spásy. A tak ti, kteří byli spaseni na bílém žebříku, na jehož vrcholu byla Blahoslavená Panna Maria, vstoupili do nebe. A ti na červeném žebříku? – Jaká ztráta! Každý večer zpytujte své svědomí. Často se ptejte sami sebe: Jaké dobro bude mít má duše z tohoto jednání, z této myšlenky? Mluvte také s druhými o spáse jejich duše.
Bůh nám dal na zemi čas na spásu a posvěcování sebe sama: „Ten chce, aby všichni lidé byli spaseni a přišli k poznání pravdy.“ (1 Tim. 2:4) a dává nám určité časové období na náš pozemský život. Toto období může být dlouhé nebo krátké. To, jak nám doporučuje sv. Pavel, znamená: „Nuže, pokud máme čas, prokazujme dobro všem, především souvěrcům!“ (Gal. 6:10) Vše nám musí pomáhat dosáhnout věčné nebeské radosti, která spočívá v blaženém patření na Boha. Jinak je všechna naše práce bezvýznamná a je to velká ztráta přínosnosti a energie. Jak pošetilí pak musíme být, když myslíme na smrt jen proto, že nás trápí, a nereflektujeme-li, že poněkud připomínáme pštrosy, kteří strkají hlavu do písku, aby neviděli blížící se nebezpečí. Teprve na věčnosti pochopíme, jak tragická je špatná smrt. Ďábel dobře ví, jak prospěšné je myslet na smrt.
Od Naší Paní můžeme získat milost šťastné smrti. Tato milost je tak důležitá, že Jí o to Církev prosí, v každé modlitbě Zdrávas Maria: „Pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší.“ Požehnaná je smrt toho, kdo miloval Pannu Marii, kdo Panu Marii vzýval! Sv. Marie Magdalena řekla, že: „smrt skutečného ctitele Panny Marie je skokem dítěte do náručí své Matky.“ Sv. Bonaventura napsal: „(Umřít) se zbožným vzýváním Panny Marie je znamením spásy.“
Když měl sv. Jan Bosco zjevení sv. Dominika Savia, který před několika dny zemřel, zeptal se jej na tuto otázku: „Řekni mi, Dominiku, které věci tě v hodině smrti nejvíce utěšily? Možná to byla myšlenka na to, že jsi dobře strážil lilii čistoty?“ Dominik odpověděl: „Ne.“ „Možná skutky pokání, které jsi učinil během svého života?“ Dominik odvětil: „Ani ty ne.“ „Pak tedy pokoj svědomí… bez hříchu?“ Dominik odpověděl: „To mě činilo šťastným, ale…
nejvíc utěšující věcí pro mě v hodině smrti byla myšlenka, že jsem ctitelem Naší Paní.“
Zdroj: Servants of Jesus and Mary, Issue 68, May 2023, str. 3
Překlad: D. Grof
