Komentář Eleison DCCCXXIV – „Exkomunikace“ – zpětné ohlédnutí (2023)
(824)
29. dubna 2023
„EXKOMUNIKACE“ – ZPĚTNÉ OHLÉDNUTÍ
16. března tohoto roku napsal P. Edward MacDonald, faktická hlava katolického „Odporu“ v Austrálii a na Novém Zélandu, pro své lidi vynikající článek o tzv. „exkomunikaci“ čtyř biskupů vysvěcených arcibiskupem Lefebvrem 30. června 1988 v Écône ve Švýcarsku. Článek jasně ukazuje, jak modernisté v Římě přechytračili arcibiskupovy nástupce v čele FSSPX a v důsledku toho ochromili obranu pravé katolické Víry ze strany FSSPX, pokud se nebude ochotné vrátit činem a nikoliv jen slovy k tomu, že jako arcibiskup bude jasně klást integrální Víru nad falešnou „poslušnost“:
V každé dohodě mezi FSSPX a Římem je vždy klíčovou otázkou, kdo nadále bude jmenovat biskupy FSSPX. (1) Důvodem je, že dějiny katolické Církve jsou posety příklady boje mezi Božími přáteli a nepřáteli – obvykle mezi Církví a státem – o kontrolu nad jmenováním katolických biskupů. Protože je katolická Církev monarchie a nikoliv moderní „demokracie“, jsou to biskupové, kdo formuje katolický lid, a nikoliv lid, který formuje biskupy.
Arcibiskup Lefebvre i kardinál Ratzinger to dobře chápali, když se v roce 1988 setkali poblíž Říma, aby o takové dohodě vyjednávali. Tento prohnaný kardinál díky Protokolu z 5. května (který byl nástinem dohody) takřka uchvátil arcibiskupovu kontrolu nad jmenováním biskupů FSSPX. Díky Boží milosti si však arcibiskup uvědomil, že ohrožuje Víru a 6. května vzal svůj podpis zpět a s pomocí biskupa de Castro Mayera 30. června vysvětil čtyři své kněze na biskupy v rámci „Operace přežití“. Řekl, že neporušuje žádný církevní zákon: „Jsme přesvědčeni, že všechna tato obvinění či tresty, které se na nás mohou vztahovat, jsou neplatné, naprosto neplatné a nebudeme je brát v potaz.“ (2) Proč měl arcibiskup pravdu, vysvětlilo FSSPX v brožuře „Ani schizmatičtí, ani exkomunikovaní“.
O dvacet let později však biskup Fellay cítil, že by se neplatné „exkomunikace“ nakonec měly brát vážně, protože měl pocit jako by byl vně viditelné Církve. (3) Pokud jde o kardinála Ratzingera, ten nikdy nepřipustil, že arcibiskup Lefebvre nad ním v roce 1988 získal převahu, a tak jako papež Benedikt XVI. byl stále rozhodnutý kontrolovat jmenování biskupů FSSPX. Jednou předběžně stanovenou podmínkou pro přijetí FSSPX do viditelné Církve bylo, že papež Benedikt XVI. sejme „exkomunikace“ ze čtyř biskupů FSSPX. FSSPX se modlilo, aby se to stalo a radovalo se, když papež „exkomunikace“ skutečně „sňal“. FSSPX nerozumně vyjádřilo vděčnost papeži za jeho dobrou vůli a velkorysost.
Do roku 2023 FSSPX znásobilo své vazby s „viditelnou Církví“. Jeho biskupové jsou starší a některým z nich se zhoršilo zdraví. Věřící přemýšlejí nad tím, proč nepřicházejí žádní noví biskupové. Je to proto, že FSSPX samo sebe zahnalo do kouta. Tím, že FSSPX požádalo o snětí těchto neplatných „exkomunikací“, nepřímo uznalo, že jsou skutečné, a nepřímo uznalo, že už nikdy opět nevysvětí biskupy bez souhlasu Říma jako to učinil arcibiskup v roce 1988. To by ukázalo velký „nevděk“ vůči papeži Benediktovi XVI. a zasluhovalo by si to opětovnou exkomunikaci.
Arcibiskup Lefebvre tedy během svého života vyhrál bitvy s Římem, ale jeho nástupci, kteří postrádali jasnost jeho víry a pochopení zrady modernismu, nebyli těmi válečníky, jakým byl on, a neviděli, jak jim (objektivní) podvody prohnaného Benedikta XVI./Ratzingera vytrhly z rukou kontrolu nad budoucími biskupy a v důsledku toho ochromily FSSPX. A proto papež František či jeho nástupce vyberou příštího biskupa nebo biskupy FSSPX a ti budou formovat kněze a věřící FSSPX a nakonec je integrují do koncilní církve. Pravděpodobně nastane jen tichý protest, protože věřící FSSPX jsou stále více a stále sladším způsobem sváděni k tomu, aby věřili v „obnovený“ katolicismus Druhého vatikánského koncilu.
[Poznámky: 1) Komentář Eleison č. 116, 26. září 2009. 2) Kázání J.E. arcibiskupa Marcela Lefebvra Ecône 1988 3) Mnoho „křesťanských“ církví je viditelných, takže viditelnost není známkou jediné pravé Církve, která ji odlišuje od falešných „církví“. Katolíci musí být tam, kde jsou čtyři známky, tj. jedna, svatá, všeobecná a apoštolská. A pokud kterákoliv viditelná „církev“ nemá všechny čtyři známky, je prokletá. Musíme se jí vyvarovat.]
Kyrie elesion
Zdroj:The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
