Komentář Eleison DCCCVI – Přijď, Ježíšku! (2022)
(806)
24. prosince 2022
PŘIJĎ, JEŽÍŠKU!
Toto je příběh o zázraku, který se stal několik dní před Vánocemi v roce 1956 v komunisty okupovaném Maďarsku. Tento příběh se k nám dostal díky jistému P. Norbertovi, farnímu knězi z Budapešti, který později utekl na Západ. Mnoho čtenářů těchto „Komentářů“, ale ne všichni, jej musí znát. Text je převzat z odkazu zde. Děkujeme webu „America Needs Fatima“.
Gertruda byla fanaticky zuřivá komunistka, která učila na dívčí základní škole. Jako své poslání si stanovila, že se bude snažit odcizit katolickou víru svým žákyním a neustále jejich víru zesměšňovala nebo je učila marxismus. Jedna konkrétní žákyně, Angela, inteligentní, zbožná malá vůdkyně požádala P. Norberta, aby ji nechal přijímat Svátost oltářní každý den, aby jí to pomohlo snášet neustálé pronásledování ze strany její učitelky. „Bude tě pronásledovat ještě víc,“ varoval P. Norbert. Ale toto tehdy desetileté dítě trvalo na tom, že Ježíše potřebuje víc než kdy jindy.
Od toho dne samozřejmě Gertruda vycítila, že je něco jinak, a začala opravdová psychologická mučící kampaň. 17. prosince si učitelka vymyslela krutý trik, který měl zasadit smrtící úder tomu, co nazývala „starými pověrami, jež zamořují školu“. Líbezným hlasem začala děti učit ateistický materialismus a argumentovala, že existují jen ty věci, které můžeme vidět a sáhnout si na ně. Pro názornost požádala Angelu, aby odešla z učebny. Pak jí celá třída zavolala. Dívky volaly: „Angelo, pojď dovnitř!“ a Angela dle očekávání vešla. Zaujalo jí to, ale obávala se léčky.
„Vidíte, dívky,“ řekla mírně Gertruda, „protože Angela je živý člověk, někdo, koho můžeme vidět, slyšet a dotknout se jej, tak nás slyší, když ji zavoláme. Ale představte si ... že bychom měli zavolat Ježíška, v něhož někteří z vás věří ... myslíte, že by vás slyšel?“ Nastalo napjaté ticho. Pak některé hlasy bázlivě řekly: „Ano, myslíme.“ „A co ty, Angelo?,“ zeptala se učitelka. Teď to Angela pochopila. Čekala léčku, ale ne tak strašlivou. S vroucí vírou však odpověděla: „Ano, věřím, že mě slyší!“ Nyní se Gertruda nahlas a dlouze zasmála. Pak se otočila ke třídě a rozkázala: „Nu, tak Ho zavolejte!“ Ticho. Komunistická argumentace nebyla zcela neúčinná.
Angela náhle vyběhla k tabuli a oči se jí leskly. Otočila se ke svým spolužačkám a vykřikla: „Poslouchejte děvčata, zavoláme Ho! Volejme všichni dohromady: Přijď, Ježíšku!“ Všechny dívky vyskočily na nohy a začali volat: „Přijď, Ježíšku, přijď, Ježíšku...“ Gertruda se polekala. Takovou reakci nečekala. Ale děti pokračovaly. Najednou zde kolem malé vůdkyně byla atmosféra nadějného očekávání. Když bylo očekávání nejvyšší, nehlučně se otevřely dveře třídy a rozzářil se silný jas, který proniknul do třídy a jemně zesiloval jako světlo velkého příjemného ohně. Uprostřed této vznešenosti byl glóbus, který zářil stále jasnějším světlem.
Dívky a učitelka to pozorovaly jako přikované k podlaze. Glóbus se otevřel a odkryl nádherné Děťátko oblečené v zářící tunice. Jeho úsměv byl úchvatný a děvčátka se také usmívala v dokonalém pokoji a radosti. Pak se glóbus jemně zavřel a zmizel dveřmi pryč. Děti stále uchváceně zíraly směrem ke dveřím, když byly ostrým křikem strženy zpátky na zem: „On PŘIŠEL!,“ zaječela vyděšená učitelka. „On PŘIŠEL...!!!“ A utíkala dolů do vestibulu.
P. Norbert jednu po druhé vyslechl všechny dívky. Svědčil pod přísahou, že v jejich vyprávění nenašel ani ten nejmenší rozpor. A pokud jde o Gertrudu, internovali ji v psychiatrické léčebně. Její bezbožnou mysl zasáhl strašlivý šok ze zjevení a ona nikdy nepřestala opakovat: „On přišel, On přišel!“
Kyrie elesion
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
