Důležitost znamení kříže (2022)
Katolický autor Bert Ghezzi hovoří o smyslu tohoto starobylého gesta
22. listopadu 2004 (ZENIT)
Toto jednoduché gesto, které katolíci ve svém životě činí tisíckrát, má hlubší smysl, než si většina z nich uvědomuje.
Bert Ghezzi, autor knihy „Sign of the Cross: Recovering the Power of the Ancient Prayer“ (Loyola Press) tuto mnohostrannou důležitost znamení kříže zkoumal a vysvětluje.
Tiskové agentuře ZENIT vyprávěl o tom, jak toto znamení vzniklo, o šesti významech, které má, a o tom, proč když se koná uctivě, může člověku vylepšit život v Kristu.
Kdy znamení kříže vzniklo?
Znamení kříže je velmi starobylá praxe a modlitba. V Písmu svatém o něm není žádný náznak, ale sv. Basil ve 4. století řekl, že jsme se znamení kříže naučili v apoštolské době a že se používalo při křtu. Někteří učenci vykládají slova sv. Pavla (Gal. 6:17), že nosí znamení Pána Ježíše na svém těle jako odkaz na znamení kříže.
Ve své knize říkám, že toto znamení pochází z doby blízké Ježíšově době a datuje se zpět až k prvotní Církvi. Křesťané jej přijímali při křtu – celebrant učinil znamení a tím je nárokoval Kristu.
Jak se stalo takovouto významnou liturgickou a náboženskou praxí?
Domýšlím se, že když byli křtěni dospělí křesťané, hrdě na svém čele činili znamení kříže, které je nárokovalo Kristu.
Tertullianus řekl, že křesťané by kdykoliv měli na svém čele dělat znamení kříže. Umím si představit, že křesťané dělali na svém čele malé znamení kříže palcem a ukazovákem, aby si připomínali, že žijí život pro Krista.
Co toto znamení znamená beze slov? Proč je to znamení učednictví?
Toto znamení znamená mnoho věcí. Ve své knize popisuji šest významů se slovy i bez nich. Znamení kříže je vyznáním víry, obnovou křtu, znamením učednictví, přijímáním utrpení, obranou proti ďáblu a vítězstvím nad nestřídmostí.
Když toto znamení děláte, je to malé vyznání víry – vyznáváte, že věříte v Otce i Syna i Ducha Svatého. Když ta slova vyslovujete a modlíte se v něčím jménu, deklarujete jeho přítomnost a přicházíte do jeho přítomnosti – takto se jméno používá v Písmu svatém.
Jakožto svátostina je obnovou svátosti křtu. Když jej činíte, vlastně znovu říkáte: „Umřel jsem s Kristem a povstal do nového života.“ Znamení kříže při křtu je jako obřízka křesťana, která sjednocovala pohanské konvertity s židovským národem. Toto znamení vás spojuje s Kristovým tělem, a když jej činíte, připomínáte si, jak jste se k tomuto tělu, jehož hlavou je Kristus, připojili.
Znamení kříže je znamením učednictví. V Lukášově evangeliu 9:23 Ježíš říká: „Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, vezmi denně svůj kříž a následuj mne.“ Slovo, které církevní Otcové používali pro znamení kříže, je řecké slovo, které je stejné jako to, jímž otrokův pán označoval otroka, pastýř ovci a generál vojáka – je to deklarace toho, že patřím Kristu.
Sebezapření neznamená jen vzdát se malých věcí. Když jste učedník, jste pod Kristovým vedením a nepatříte už sobě. Když se znamenáte křížem, říkáte Pánu: „Chci tě poslouchat, patřím ti. Ty řídíš všechna má rozhodnutí. Vždy budu poslušný Božího zákona, Kristova učení a Církve.“
Když trpíte, když máte pocit, že tu Bůh není, znamení kříže Jej sem přivádí a deklaruje Jeho přítomnost. Je to způsob, jak vyjádřit, že Jej uznáváte i v čase zkoušky.
Jednou z hlavních nauk raných církevních Otců je, že znamení kříže je vyhlášením obrany vůči ďáblu. Když se křižujete, prohlašujete před ďáblem: „Ruce pryč. Patřím Kristu, On je mou ochranou.“ Je to nástroj útoku i obrany.
Zjistil jsem, že znamení kříže je způsob, jak umrtvit nestřídmost – ty velké problémy, které máme, ty nepoddajné věci, jichž se nemůžeme zbavit. Církevní Otcové říkají, že když jste rozzlobení, plní žádostivosti, bojácní, plní emocí nebo zápasíte s problémy těla, čiňte toto znamení. Když jste v pokušení, pomůže vám tyto problémy rozptýlit.
Začal jsem jej činit, abych se ovládl při problému s hněvem. Když se křižuji, je to způsob, jak zničit hněv, začít se chovat trpělivě a napodobovat Ježíšovo praktikování ctnosti.
Křižují se i nekatolíci?
Ano, znamení kříže používají i episkopálové, luteráni, metodisti a presbyteriáni, zvláště při křtu. Martin Luther ve svém malém katechismu doporučuje činit znamení kříže před spaním a jako první věc ráno.
Je ostuda, že mnozí nekatolíci to vnímají jako něco, co by dělat neměli, když to pochází z rané Církve. Když jsem tuto knihu psal, jednou z mých nadějí bylo, že si jí přečtou i nekatolíci a budou sdílet znamení kříže.
Proč se katolíci křižují svěcenou vodou, když vcházejí do kostela a vycházejí z něj?
Abyste se mohli účastnit velké mešní Oběti, musíte být pokřtění. Když se křižujete a používáte při tom svěcenou vodu, říkáte: „Jsem pokřtěný křesťan a mám oprávnění účastnit se na této Oběti.“
Když se křižujete při odchodu, říkáte, že mše svatá nikdy nekončí – celý váš život je účastí na Kristově Oběti.
Proč by se křesťané o této modlitbě měli dozvědět víc?
Myslím si, že to není něco, co by se mělo činit jen příležitostně. Znamení kříže má jako svátostina obrovskou moc. Znamení kříže je vrcholná svátostina.
Když vidím, jak se během hry křižují profesionální sportovci, nekritizuji je. Říká to, že vše, co dělám, dělám ve jménu Krista – dokonce i hry lze hrát v Boží přítomnosti.
Když se lidé křižují jen ledabyle, modlím se, aby poznali, jak vážná je to věc – že deklarují, že patří Kristu, že Jej chtějí poslouchat a přijímat utrpení. Není to talisman pro štěstí.
Proč je znamení kříže důležité i dnes, zvláště v oblastech, kde se zákony stávají méně tolerantními, pokud jde o veřejné projevy víry?
Můžou nám říkat, že ve veřejné budově nemůžeme mít Desatero Božích přikázání, ale nemůžou nás přimět přestat se veřejně křižovat. Musíme si připomínat, co řekl Ježíš. Pokud se budeme stydět za Něj, On se bude stydět za nás.
Měli bychom být sebejistí, když dáváme lidem najevo, že jsme křesťané a že patříme Kristu.
Zdroj: EWTN
Překlad: D. Grof
