Komentář Eleison DCCC – Sedmdesát devět seminaristů – III (2022)
(800)
12. listopadu 2022
SEDMDESÁT DEVĚT SEMINARISTŮ – III
V posledních dvou týdnech jsme v tomto „Komentáři“ prezentovali zjevně dobrou zprávu o rekordním počtu nových seminaristů pro nový školní rok ve čtyřech hlavních seminářích „Bratrstva sv. Pia X.“. Také jsme však v tomto „Komentáři“ přemýšleli, zda je tato dobrá zpráva tak reálná, jak se jeví. Protože stejně jako Druhý vatikánský koncil (1962–1965) oficiálně nahradil pravou katolickou Církev koncilní Novocírkví zaměřenou na člověka namísto na Boha, tak i generální kapitula Bratrstva v roce 2012 oficiálně nahradila pravé Bratrstvo arcibiskupa Lefebvra podstatně odlišným Novobratrstvem. Zbývá prokázat, že to, co se s Bratrstvem stalo v roce 2012, byla taková změna, že vrhá určitou pochybnost na dobrou zprávu o sedmdesáti devíti nových kněžských povoláních.
Chvála Bohu za tolik mladých mužů, kteří ještě dnes mají dost víry, odvahy a dobré vůle, že chtějí být tradičními kněžími, a chvála Novobratrstvu za to, že zachovává dost katolické Tradice, aby tyto mladé muže přitahovalo. Budou se však v seminářích Novobratrstva pod kontrolou arcibiskupových nástupců učit to, co by se naučili, když jej arcibiskup ještě řídil? Určitě ne. A záleží na tom? Určitě záleží. A v čem spočívá rozdíl?
Před rokem 2012 byla ještě oficiální politikou Bratrstva vůči Římu zásada, kterou stanovil arcibiskup, konkrétně, že nemůže existovat žádná čistě praktická dohoda mezi FSSPX a Novocírkví, aniž by nejprve nedošlo k dohodě věroučné, jinak řečeno Pravda před autoritou. Protože se však v roce 2012 taková věroučná dohoda zdála nemožná, generální kapitula onoho roku naopak stanovila zásadu, že dokonce i bez věroučné dohody by byla možná a žádoucí praktická dohoda s Římem, jinak řečeno přátelství s autoritou i bez Pravdy. Abychom byli k Novobratrstvu féroví, neznamenalo to, že se příjme Druhý vatikánský koncil (teorie modernismu), nebo nová mše (praxe), takže Novobratrstvo nelze vinit z úplného opuštění Pravdy. Zatímco však arcibiskup po roce 1988 přetnul všechny praktické styky s nevěrnými modernisty, jeho nástupci naopak takřka hned jak v roce 1991 zemřel tyto nebezpečné, ale údajně neškodné styky (existuje ve skutečnosti něco záludnějšího či nakažlivějšího než je hereze modernismu?) obnovili.
A zatímco arcibiskup Lefebvre svou dlouhou a pestrou kariéru katolického biskupa korunoval tím, že zachránil katolickou Tradici (Pravda) pro celou Církev, když v roce 1988 proti papežově (autorita) výslovnému odsouzení vysvětil čtyři biskupy, aby zajistil přežití Bratrstva, a zatímco arcibiskup Viganò pokračuje v jeho skvělých šlépějích tím, že jasně a veřejně (Pravda) odsuzuje nevýslovné zločiny naší současné Církve (autorita) a světových vůdců, oficiální Novobratrstvo naopak mlčí nebo je kritické vůči arcibiskupu Viganovi (Pravda), ale ustupuje zdánlivé autoritě ve světě, pokud jde například o odpornou „vakcínu“ proti covidu, a v Církvi, pokud jde o papeže Bergoglia, protože Novobratrstvo chce, aby mu tento nechvalně známý vrah katolické Tradice dal svůj oficiální souhlas k vysvěcení biskupů pro Tradici! Cožpak P. Schmidberger (generální představený FSSPX v letech 1982 až 1994) nedávno neřekl jednomu laikovi, který se jej ptal na biskupy tak potřebné pro FSSPX, že FSSPX žádné nesvětí, protože čeká na zelenou od papeže Bergoglia? A může Novobratrstvo vinit někoho jiného než sebe, že v roce 2012 FSSPX zavedlo do této slepé ulice?! Má však za cíl stvořit sedmdesát devět kněží ze slepé ulice?
Trpělivost. Ve světských podmínkách je základním problémem to, že arcibiskup Lefebvre byl starým vlkem, zatímco jeho nástupci jsou takříkajíc vlčaty. On znal starou Víru a starou Církev tak, jak je pro mladé lidi obtížné je znát, a bral starou nauku vážně, protože věděl, že katolická Pravda je spásou pro svět. Bůh je láska, ano, ale bez Pravdy nemůže být pravým Bohem. „Já jsem se k tomu narodil, a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ (Jn. XVIII, 37) Staří i mladí seminaristé, slyšte Jeho hlas!
Kyrie elesion
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
