Ohavnost zpustošení (2022)
Atila Sinke Guimaraes
29. června 2022
Probíhají diskuze o smyslu vyjádření ohavnost zpustošení, které použil prorok Daniel v následující pasáži: „Utvrdí pak smlouvou mnohým v jednom týdnu; a v polovici (toho) týdne přestane oběť krvavá i nekrvavá; ve chrámě bude ohavnost zpustošení, a až do skonání a konce potrvá (to) zpustošení.“ (Dan 9:27) Pokud jsem mohl ověřit, jsou v Církvi přijímány různé výklady.
Prorok Daniel předpovídal ohavnost zpustošení na Svatém místě
Jedním z nejčastějších je, že ohavnost zpustošení je přítomnost pohanské modly v Chrámu, který byl zasvěcen oslavě jediného pravého Boha. Další výklad je, že toto vyjádření odkazuje na Antikrista, který bude v Božím chrámu a znesvětí jej svou domýšlivostí a rouháním. Další výklad – který jako nejvhodnější obhajuje velký komentátor P. Cornelius a Lapide – vidí předpovězenou ohavnost ve zničení Chrámu Titovou římskou armádou. Při tomto ničení Titovi vojáci rozdrtili zélótské povstání Židů a vraždili je dokonce i v Chrámu, který později vyrabovali a do základů vypálili.
Pokud jde o první výklad, ve Starém zákoně se stalo, že po době Danielova proroctví jeden tyran zakázal v Chrámu pravou oběť a nahradil ji obřady k uctění pohanských model. Antiochos IV. to opravdu učinil a velmi znesvětil Chrám. Druhá kniha Makabejská to popisuje výmluvně:
„Po nemnohém čase poslal král starce jednoho antiochijského, aby nutil Židy odpadnout od zákonů otcovských a Božích. Měl také znesvětiti chrám jerusalemský a nazvati jej (chrámem) Joviše Olympského, chrám pak garazimský měl nazvati podle povahy tamních obyvatelů (chrámem) Joviše Hostiného.“
„Velmi zlý a těžký byl všem sběh zločinů; byltě chrám plný prostopášnosti, hodování pohanského, smilnících s nevěstkami; do svatých nádvoří svévolně se vtíraly ženy; vnášely tam neslušné věci; také oltář byl plný nepřístojných obětí, jež zákon zapovídal.“ (2. Makabejská 6:1–5)
Vidíme tedy, že jsou zde čtyři prvky, které tuto ohavnost charakterizují:
- Ukončení oběti Bohu v Chrámu.
- Zasvěcení Chrámu falešnému bohu, modle.
- Mravní pohoršení spáchaná uvnitř Posvátného místa.
- Přítomnost nezákonných věcí umístěných na oltáři.
Náš Pán použil stejné vyjádření, když Svým učedníkům vykládal o příznacích, které budou předcházet konci světa. Toto jsou Jeho slova: „Až tedy uzříte ohavnost zpustošení na svatém místě, předpověděnou prorokem Danielem – kdo čte, rozuměj…“ (Mt. 24:15)
Tato kapitola 24 souhrnně hovoří o příznacích, které předcházejí ustanovení této ohavnosti. Konkrétně to jsou:
- Mnozí budou mluvit jako by byli Kristem; objeví se mnoho falešných proroků.
- Lidé uslyší válečný ryk a zvěsti o válkách; národ povstane proti národu.
- Objeví se epidemie, hladomor a zemětřesení.
- Dobří budou pronásledováni a zrazováni.
- Láska vychladne.
Když Náš Pán hovořil o konci času, zahalil současnou apostazi koncilních papežů
Poté, co Náš Pán pronesl výše zmíněná varování, hovořil o velkém trestu a srovnával jej s potopou a koncem světa. Toto srovnání je užitečné pro vyjádření velikosti trestu. Není však jasné, zda hovořil o posledních dnech světa nebo o době před ním, která ještě nebude koncem.
Než zmínil onu ohavnost, řekl: „Ale kdo vytrvá až do konce, ten bude spasen. A bude hlásáno toto evangelium o království (Božím) po celém světě na svědectví všem národům. Tehdy teprve přijde konec.“ (Mt. 24:13–14)
Obecné pořadí by tedy mělo být:
- Velká apostaze, při níž katolíci uvidí ohavnost zpustošení na Svatém místě.
- Trest odpovídající potopě a konci světa.
- Období, kdy se Evangelium bude hlásat celému světu.
- Konec světa a druhý příchod Našeho Pána.
Výraz „kdo čte, rozuměj“ nám říká, že když [Náš Pán] popisuje druhý příchod, něco zahalil. Já tvrdím, že zahalil Velkou apostazi, jejímiž jsme svědky v posledních padesáti letech. Zahalil také nepochopitelnou skutečnost, že tato apostaze je řízena šesti koncilními papeži. Jinak řečeno, předkládám názor, že tato ohavnost zpustošení je přítomnost oněch papežů na Svatém místě, tj. na Svatém stolci, na Petrově stolci.
Abych toto tvrzení ospravedlnil, chci jen zmínit to, co se stalo koncem měsíce června, který by měl být zasvěcen Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a namísto toho byl zasvěcen festivalu „gay pride“.
Papežská glorifikace tohoto pohoršujícího festivalu proběhla 22. června 2022, kdy papež František na veřejné audienci na Svatopetrském náměstí přijal delegaci šesti „transgenderových“ lidí z různých zemí.
Být tajným [praktikujícím] homosexuálem je ohavnost, protože to znamená mít neřest, kdy se hřeší proti přirozenosti. Veřejně se prohlásit za homosexuála je ještě vážnější pohoršení, protože je to výsměch veřejné morálce, přirozenému zákonu a katolickým mravům. Jít na chirurgickou operaci a nechat si voperovat umělá prsa – nebo si jako žena nechat odejmout prsa a vsadit umělý mužský genitál – je obludnost, protože je to kromě vyhlášení revolty vůči přirozenosti, kterou Bůh každému dal, i vrchol sprostoty. Jsem přesvědčen, že tato obludnost „změny pohlaví“ je inspirována satanismem a je s ním úzce spojená.
Nahoře, František zdraví „transgenderové“ lidi; dole, uctívá Pačamamu před oltářem v Bazilice sv. Petra
Papež je považován za Kristova náměstka a měl by reprezentovat Jeho mravní zákon. Namísto toho papež František veřejně přijal onu skupinu „transgenderových“ lidí, aby jim dodal oficiální status před Církví a povzbudil je k šíření jejich ďábelského příkladu a přesvědčení.
Jsem tedy přesvědčený, že tento Františkův krok charakterizuje ohavnost zpustošení na Svatém místě.
Někdo by se mohl zeptat, proč vybíráme tento jednotlivý konkrétní krok, když jsme viděli, jak Bergoglio dělá mnoho dalších skandálních věcí.
To je pravda. Koncilní papeži – a zvláště František – udělali mnoho dalších věcí, které nám ukazují, že souhrn činů v pokoncilní éře lze definovat jako ohavnost zpustošení na Svatém místě.
Netvrdím tedy, že veřejné přijetí těchto „transgenderových“ lidí je jedinou věcí, která tuto ohavnost charakterizuje, ale patří spolu s uvedením Pačamamy na trůn ve Vatikánu (zde a zde) a oficiálním zákazem tridentské mše mezi tři nejspektakulárnější činy. Upomíná to na popis v 2. knize Makabejské a v Evangeliu, kde Náš Pán hovořil o ohavnosti.
Proto předkládám domněnku, že toto může být výkladem oněch zahalených slov našeho Pána: „kdo čte, rozuměj…“.
Zdroj: Tradition In Action
Překlad: D. Grof
