Komentář Eleison DCCLVIII – Putinův zdravý rozum (2022)
(758)
22. ledna 2022
PUTINŮV ZDRAVÝ ROZUM
Zdravý rozum se dnes stává tak vzácným, že musí být vítaný, ať už přichází odkudkoliv. Někteří lidé si myslí, že ruský prezident Vladimir Putin je jen pěšákem světové moci, která v současnosti využívá covid, aby dospěla k antihumánní diktatuře nad celým světem. To může být částečně pravda do té míry, že tatáž moc již takovou kontrolu nad světovými záležitostmi má a Putin by se stěží mohl stát světovým vůdcem bez jejího svolení. Na druhou stranu si jiní lidé myslí, že je jediným skutečným státníkem na současné světové scéně kvůli svému správnému vnímání toho, co jsou pravé zájmy celého světa a nikoliv jen Ruska. V každém případě je schopen hovořit se zdravým rozumem tak, jako jen nemnoho politiků dneška. Podívejte se například na tento souhrn části jeho proslovu z loňského 21. října na každoročním setkání Valdajského diskuzního klubu v Soči v Rusku, kde se sešlo skoro 300 účastníků z akademické oblasti, z politiky a médií. Odkaz v anglickém jazyce: Putin´s speech at the plenary session of the 18th Valdai Club – Global Review (global-review.info)
Někteří lidé na Západě jsou přesvědčení, že agresivní odstraňování celých stránek z jejich vlastní historie, „diskriminace naruby“ vůči většině v zájmech jednotlivé menšiny, a požadavek vzdát se tradičních pojmů jako jsou matka, otec, rodina a dokonce i pohlaví, jsou milníky na cestě ke společenské obnově.
Obhájci tzv. „společenského pokroku“ věří, že uvádějí lidstvo do nějakého druhu nového a lepšího vědomí. Jejich recepty však vůbec nejsou nové. Rusko už to zažilo. Po revoluci v roce 1917 bolševici, kteří se spoléhali na dogmata Marxe a Engelse, také říkali, že změní existující způsoby a obyčeje, dokonce i samotný pojem lidské morálky a základů zdravé společnosti. Zničení starobylých hodnot, náboženství a vztahů mezi lidmi až po naprosté odmítnutí rodiny, kdy i ti nejbližší se vzájemně udávali státu, bylo tehdy prohlašováno za pokrok, a bylo široce podporováno ve světě, stejně jako dnes.
Boj za rovnoprávnost a proti diskriminaci v západních zemích se změnil na agresivní dogmatismus hraničící s absurditou. Díla velkých autorů minulosti jako je Shakespeare se na školách a univerzitách už nevyučují. Prohlašuje se, že klasici jsou zaostalí a neznalí důležitosti pohlaví nebo rasy. V Hollywoodu se rozdávají poznámky s tím, kolik postav jaké barvy nebo pohlaví by v nějakém filmu mělo být. To je ještě horší než oddělení Agitpropu v Ústředním výboru komunistické strany Sovětského svazu.
Fanatici těchto nových přístupů jdou dokonce tak daleko, že tyto koncepty chtějí úplně zrušit. Každý, kdo se odváží zmínit, že skutečně existují muži a ženy, což je biologický fakt, je zastrašován úděsným „Newspeakem“, který tento fakt popírá. Není to nic nového. Ve 20. letech 20. století tzv. sovětští „inkulturní pracovníci“ také vynalezli „Newspeak“ a věřili, že vytvářejí nové vědomí a tak mění hodnoty. Nadělali tolik paseky, že z toho má člověk mrazení ještě teď.
Je dnes obludné, když se děti od raného věku učí, že kluk se snadno může stát holkou a naopak. Balancuje to na pokraji zločinu proti lidskosti a děje se to ve jménu a pod vlajkou pokroku. Cena za takové nezdravě koncipované sociální experimenty se někdy nedá odhadnout. Takové kroky mohou zničit nejen materiální, ale i duchovní základy lidské existence a zanechat za sebou takové trosky, kde nebude dlouhou dobu možné nic vybudovat jako náhradu.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
