Komentář Eleison DCCXXXI – Stálý Bůh (2021)
(731)
17. července 2021
STÁLÝ BŮH
Člověk se neustále mění, což není potřeba dokazovat, zatímco Bůh se ani v nejmenším měnit nemůže. Je Bytí samo (a oni říkají, že neexistuje!), takže má v Sobě všechno bytí a neexistuje žádné bytí, které by mohl nabýt [navíc]. Prostřednictvím jakékoliv změny by však nabyl nějaké bytí. Proto se měnit nemůže. Bůh napsal všechny žalmy prostřednictvím lidských nástrojů, jako byl král David, nicméně je napsal Bůh, takže každý žalm je malým autoportrétem neměnného Boha, který je vždy přesný, navzdory všemu zmatení lidí v pozdějších dobách, včetně té naší. Podívejme se na žalm 77 (v moderním číslování 78), abychom viděli, co je v jádru covidového zmatení, které se datuje k loňskému jaru. Není to komplikované.
1-4 Žalmista začíná výzvou, aby mu posluchači věnovali pozornost. Nadcházejícímu pokolení bude vyprávět o dřívější slávě Boží, jak o ní vyprávěly dřívější pokolení < Všimněte si, zde je Tradice. Je to protiklad toho, jak dnes „výchova“ dělá pravý opak a dokonce „vychovatelům“ zakazuje zmiňovat i samotné Boží jméno.>
5 On stvrdil svědectví Jákobovi a stanovil zákon Izraeli a přikázal našim otcům, aby jej učili děti; 6 aby jej příští pokolení, děti ještě nenarozené, poznalo, a vyprávělo jej svým dětem. 7 Aby skládaly své naděje v Boha a nezapomínaly na Boží skutky a dodržovaly Jeho příkazy; <Je zjevné, že moderní „výchova“ chce vyloučit Boha.> 8 aby nebyly jako jejich otcové, vzpurné a svéhlavé pokolení, pokolení, jehož srdce nebylo stálé, jehož duch nebyl věrný Bohu. <Zde je v roce 2021 podstata našeho pokolení.>
9–20 Například i po všech zázracích, jimiž Bůh vyvedl Izraelity z Egypta do zaslíbené země, jako byl například dostatek vody pro všechen lid po úderu do suché skály, stále existovali ti, kteří odmítali Boha poslouchat a říkali, že by je nikdy nemohl nasytit uprostřed pouště.
21–22 Proto, když byl Hospodin plný hněvu, vzplanul plamenem proti Jákobovi, vykypěl hněvem na Izrael; protože neměli žádnou víru v Boha a nevěřili Jeho spásné moci. <Stejně je Bůh rozhněvaný na bezbožný moderní Západ, protože ten důvěřuje „vědcům“ a politikům, kteří lžou, materialistům, kteří jsou slepí, a nikoliv v Něj. Covid je trestem.>
23–29 Přesto Bůh Izraelity hojně nasytil manou. 30 I tak dál hřešili. 31 Opět udeřil. 32 Přesto stále nevěřili. 33 Zabíjel je. 34–37 Pak se k Němu obrátili, bylo to však neupřímné. 38–40 Bůh jim ve Své dobrotě, pamětliv slabosti lidí, odpustil, ale jak často Jej v poušti rmoutili! 41–51 Jak často zapomněli vše, co udělal v Egyptě, aby potrestal Egypťany i Izraelity. <Jak často Bůh sužoval moderní Evropu strašnými revolucemi a válkami a nyní covidem (který je spíše děsivou „vakcínou“, než údajným virem). Přesto Jej lidé do velké míry ignorují.>
52–58 Nakonec Bůh dovedl Svůj lid do zaslíbené země, ale i tam praktikovali modlářství. 59–64 Bůh je opět rozlícený, zavrhuje Izrael a předává jej jeho nepřátelům <covidistům a komunistům dneška>. 65–66 Bůh se nechá znovu obměkčit a tentokrát zasáhne nepřátele Izraele. <Kdyby se jen obyvatelé Západu obrátili a vrátili k Bohu, covidisté i komunisté by mohli zmizet jako závan větru.> 67–72 Bůh však stále miluje zvláště Judsko a dal mu velkého krále Davida.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
