Encyklika Fratelli Tutti ničí bojovnou povahu Církve (2020)
Pohled z ptačí perspektivy
30. prosince 2020
Atila Sinke Guimarães
Bohužel jsem se opozdil při publikování svého posledního komentáře k encyklice Fratelli Tutti (FT). Předešlé části naleznete zde, zde a zde. Měl jsem v plánu dokončit její analýzu na začátku tohoto měsíce, ale nebylo to možné, a tak to činím až nyní.
Útok, který papež František směřoval proti bojovné povaze katolické Církve, je postulátem celé jeho encykliky. Názorně to ukážu po částech:
1) Sv. František a sultán
V úvodu encykliky FT František mylně vykládá příhodu sv. Františka z Assisi se sultánem v Egyptě. My víme, že sv. František šel za sultánem s výzvou v naději, že jej obrátí k pravé Víře. Papež Bergoglio však klamně tvrdí, že tento světec měl „srdce, které neznalo žádné hranice a bylo schopné se přenést přes rozdíly kvůli … náboženství.“ (§ 3) Poté prohlašuje, že sv. František františkánům doporučil, že když budou mezi Saracény nebo jinými nevěřícími, měli by se „jim podřídit“. (§ 3) Podle padělané Bergogliovy historie sv. František „nevedl ideologickou válku s cílem vnutit nauku.“ (§ 4)
Již na prvních řádcích tedy encyklika FT odmítá bojovnou povahu Církve.
2) Rozšíření dokumentu z Abú Zabí
František chce, aby jeho encyklika byla rozšířením dokumentu z Abú Zabí
Ještě ve svém úvodu encyklika FT prohlašuje, že je koncipována jako rozšíření dokumentu z Abú Zabí. František píše: „V tomto případě (FT) jsem se cítil zvláště povzbuzen velkým imámem Ahmadem Al-Tayyebem, se kterým jsem se setkal v Abú Zabí, kde jsme vyhlásili, že Bůh stvořil všechny lidi … aby spolu žili jako bratři a sestry … To nebyl jen diplomatický akt, ale spíše úvaha zrozená z dialogu a společné odpovědnosti. Tato současná encyklika přijímá a rozvíjí některá velká témata vznesená v onom dokumentu, který jsme oba podepsali.“ (§ 5)
Papež František tedy rezignuje na svou roli učitele katolické Víry a jejich dogmat a na své nadpřirozené poslání náměstka Krista a přijímá demokratickou roli zástupce 2,3 miliard lidí, kteří jsou náhodou katolíci, a jednohlasně promlouvá s dalším zástupcem 1,8 miliardy lidí, kteří jsou náhodou muslimové. Ke světu tak papež Bergoglio v encyklice FT hovoří jménem počtu, nikoliv pravdy.
V tomto postoji – který převládá v celé encyklice – je obsaženo odmítnutí katolické Víry a zjevně i pohoršlivé odmítnutí bojovné povahy katolické Církve.
3) Radikální upřednostňování protikřesťanské utopie
Časopis italského Velkého orientu zveřejnil ve vydání z října 2020 článek, který chválí encykliku Fratteli Tutti
Bergoglio jako jedinec, který ve svých rukách drží tuto demokratickou moc, zamýšlí ustavit všeobecné bratrství: „Je mým velkým přáním, abychom … mohli přispět ke znovuzrození všeobecné snahy o bratrství. Bratrství mezi všemi muži a ženami … Sníme o jediné lidské rodině, jako kolegové poutníci, kteří sdílejí stejné lidské tělo, jako děti téže země, která je naším společným domovem, kdy každý z nás přináší bohatství své vlastní víry a přesvědčení, každý svým vlastním hlasem, všichni bratři a sestry.“ (§ 8)
Tato Františkova snaha nemá co do činění s vládou Krista, protože staví katolickou Víru na stejnou úroveň s falešnými náboženstvími a vlastními přesvědčeními. Je to spíše sen o univerzální republice nebo jednom světovém řádu, jemuž ku prospěchu slouží všeobecné náboženství, v němž se musí smísit a splynout všechna náboženská přesvědčení. Je to tedy sen deistů Osvícenství, který převzaly mnohé tajné společnosti, jež mají za cíl vybudovat Nový chrám z vnuknutí Velkého architekta všehomíra.
Jinak řečeno, je to opětovné realizování plánu na babylónskou věž, plánu zavést univerzální lidskou společnost nezávislou na Bohu. Kvůli realizaci tohoto snu a k prosazení tohoto plánu píše František encykliku FT.
Z této perspektivy dál napadá a odsuzuje existenci těch hodnot přirozeného řádu Západu, které zabraňují naplnění takové protikatolické utopie.
A tak to, co prosazuje, není jen popření katolické bojovnosti. V encyklice FT vidíme, jak se člověk, který by měl být hlavou boje proti silám temnoty, stává hlavou snahy, kterou tyto tajné společnosti vyvíjí, aby zcela vymazaly katolickou civilizaci a pokusily se na jejich troskách zavést vládu ďábla.
Proto vidíme, jak zednářství vřele chválí encykliku Fratelli Tutti.
4. Zachází dál než osvícenští filozofové
V paragrafech 103–105 vidíme, že na sebe František bere roli světového vůdce revoluce a upravuje heslo rovnost–volnost–bratrství. Vysvětluje, že individualismus v protikladu k tomu, co si mysleli filozofové Francouzské revoluce, ve skutečnosti toto heslo narušuje.
Opět tu je papež, který nepřátele Církve učí, jak lépe zničit přirozený řád.
5. Popření katolické nauky o válce a trestu smrti
V sedmé kapitole encykliky František vystupuje proti katolické nauce o válce a trestu smrti. (§§ 255–262; 263–269)
V zásadě je jeho mylný a intelektuálně primitivní argument následující: Ačkoliv bylo v minulosti možné připustit spravedlivou válku, od objevení jaderných, chemických a biologických zbraní, již není možné, aby za jakýchkoli okolností existovala spravedlivá válka.
Profesor Plinio Correa de Oliveira ve svém proslulém díle The Church and the Communist state: The Impossible Coexistence (Církev a komunistický stát: nemožné soužití) opakuje katolickou nauku a názorně ukazuje, že nezáleží na tom, jak strašná může být atomová hekatomba, protože odpadnutí od plnosti katolické Víry je mnohem horší.
Pokud jde o trest smrti, snaží se Bergoglio využít dvě sofizmata:
- Cituje Jana Pavla II., který řekl, že trest smrti již není morálním ani kárným řešením (§ 263). Citovat však za těchto podmínek Jana Pavla II. je důkaz kruhem, což je totéž, jako říct: „Trest smrti je špatný, protože můj přítel řekl, že je to špatné.“ Jinak řečeno, je to intelektuální nectnost nebo past, jejímž prostřednictvím se závěr úvahy zaměňuje s jejím předpokladem.
- Prohlašuje, že použití trestu smrti je nelegitimní, protože to z režimů, které jej používají, dělá diktaturu, jelikož jej používají jako prostředek k potlačení politického nesouhlasu a k pronásledování náboženských menšin. (§ 268) František se mýlí, protože zneužití právního prostředku nezabraňuje jeho spravedlivému použití. Abusum no tollit usum.
Trest smrti byl v dějinách používán jako způsob, jak zachovat morální zdraví a obecné dobro společnosti. František se ve svém radikálně pacifistickém přístupu naprosto mýlí.
6. Popření katolické nauky o použití násilí
Bergoglio zakončuje encykliku FT dvěma radikálními tvrzeními, která zde přepisuji a komentuji:
František cituje slova z kontroverzního filmu o sobě samém a říká: „Bůh se nedívá očima, Bůh se dívá srdcem. A Boží láska je stejná pro každého člověka bez ohledu na náboženství. Dokonce, i když je člověk ateista, je Boží láska stejná.“ (§ 281)
Toto tvrzení je podle mého názoru naprosto v rozporu s naukou katolické Církve. Popírá objektivitu katolické Víry, popírá její jedinost a mnohá dogmata našeho svatého náboženství jako například extra Ecclesiam nulla salus. Z těchto důvodů by měla být považována za heretickou.
Radikální pacifismus popírá spravedlivé užití násilí, jak jej zmiňuje Nový i Starý zákon – nahoře, křížové výpravy, dole dobytí Jericha
Ve své závěrečné výzvě encyklika FT cituje dokument z Abú Zabí a odsuzuje slavné křížové výpravy: „Pevně prohlašujeme, že náboženství nesmějí nikdy podněcovat válku, nenávistné smýšlení, nepřátelství a extremismus a ani podněcovat násilí nebo prolévání krve. Tato tragická neštěstí jsou plodem úchylek od náboženských nauk. Pramení z politické manipulace náboženství a z výkladů, které podávají náboženské skupiny, které – v průběhu dějin – zneužily vliv náboženského cítění v srdcích mužů a žen. ... Všemohoucí Bůh skutečně nepotřebuje, aby jej kdokoliv hájil, a nechce, aby bylo jeho jméno používáno k terorizování lidí.“ (§ 285)
Františkův radikální pacifismus jde opět proti prakticky 2 000 letům katolické nauky a tradice v Novém zákonu i 4 000 letům historie ve Starém zákoně.
Toto jsou mé poslední postřehy k brutálním útokům, jež encyklika Fratelli Tutti vede proti Církvi bojující.
Zdroj: Tradition In Action
Překlad: D. Grof
