Modlitba svatého růžence jako prostředek posvěcení (1947)
P. Reg. Dacík, O.P.
Růženec patří dnes nepochybně mezi nejrozšířenější formy modlitby v katolické Církvi. Modlí se jej prostý věřící, jehož duchovní úroveň snad není velká, vidíte jej v ruce světce, který vystoupil velmi vysoko na horu křesťanské dokonalosti. Může-li se jej modlit začátečník a právě tak i ten, kdo pokročil, ba dospěl takřka k cíli, je to známkou, že růženec je modlitbou, řekl bych, universální, která má schopnost dát každému na kterémkoliv stupni duchovního života to, co právě potřebuje. Právě tato vlastnost způsobila, že růženec nacházíme v rukou všech katolíků, že je jakoby odznakem jejich pravověrnosti a zároveň nerozlučitelným průvodcem na cestě k Bohu.
Této všeobecnosti modlitby svatého růžence však neodpovídá vždy dokonalé pochopení její krásy a proniknutí její hloubky. Je sice velmi mnoho těch, kdo se modlí růženec, ale je poměrně málo těch, kdo se jej modlí opravdu s užitkem. Jistě je velký rozdíl mezi pouhým odříkáním Zdrávasů, třeba jinak zbožným, a hlubokým soustředěním mysli i srdce na jednotlivá tajemství růžencová. Modlitba růžence není tak snadná, jak se snad na první pohled zdá. Je třeba velikého úsilí vůle, aby se mysl soustředila na obsah tajemství. A přece víme, že toto soustředění je podstatné v modlitbě růžence. Bez rozjímavého pohledu, jehož se účastní jak rozum, tak srdce člověka, nelze vykonat modlitbu růžence, jak náleží, protože růženec je podivuhodné spojení modlitby ústní s modlitbou rozjímavou. Kdežto při jiné modlitbě ústní se musíme snažit pouze o to, abychom byli myšlenkami u Boha a proto se obíráme buď všeobecně Bohem nebo obsahem slov, která pronášíme, při modlitbě růžence by nestačilo myslit na obsah Zdrávasů, je třeba soustředit myšlenky a city okolo jednotlivých tajemství života, smrti a slávy Ježíše Krista a jeho svaté Matky.
Tím způsobem se stává modlitba růžence nejlidovější methodou rozjímavé modlitby, dostupnou všem věřícím, ale zároveň takovou, která je schopna vyhovět i těm, kdo pokročili velmi daleko na cestě duchovního života.
Není pochyby, že nejvzácnější předmět rozjímavé modlitby je osobnost Ježíše Krista a jednotlivá tajemství jeho existence pozemské a nebeské. Vždyť ostatně celý náš duchovní život musí vycházet z Ježíše Krista a tíhnout ke spojení s ním. On je středem celého našeho duchovního dění. A to platí jak pro začátečníka, který teprve nastupuje cestu, tak pro pokročilého nebo dokonalého, který ušel už velký kus. Kristus je náš život, řekl svatý Pavel. Naše myšlenky se musejí točit neustále kolem něho. Zajisté jinak bude rozumět tajemství Kristovu začátečník, jinak pokročilý, ale předmět pro oba je stejný. Rozumět Ježíši Kristu, rozumět tajemství jeho života, to je vrchol křesťanské moudrosti, tak jako učit se stále od něho je zárukou správného postupu na cestě k Bohu. Modlitba růžence je však neustálým rozjímáním o životě Páně. Je to stálý pohled na jednotlivé úseky a okamžiky jeho života, z nichž možno čerpat poučení zcela konkrétní, takže modlitba růžence je v pravém slova smyslu nejdokonalejší školou ctností, protože učitelem v ní je sám Božský Mistr a jeho vyučování je zcela názorné. A vzorem, na kterém vysvětluje své učení, je On sám a jeho svatá Matka.
Proto v modlitbě růžence nalezli velmi bohatý pramen posvěcení všechny duše, které se jej uměly modlit. Ať byly na kterémkoli stupni duchovního života, byl jim růženec školou duchovního pokroku.
Zdroj: Růže dominikánská, ročník 56, číslo 8, říjen 1947, str. 118–119
Zpracoval: D. Grof
