neděle 27. prosince 2020

Komentář Eleison DCCII – Madiran – zrada (2020)

Komentář Eleison DCCII – Madiran – zrada (2020)

(702)

26. prosince 2020

MADIRAN ­– ZRADA

V květnu 1968 probíhaly v Paříži studentské výtržnosti tak radikální a dlouhotrvající, že si získaly pozornost médií po celém světě. Kvůli teoretické subverzi a praktické destrukci všeho, co do té doby tvořilo západní způsob života, byly srovnatelné s výtržnostmi, které pustošily mnohá města Spojených států letos v létě (2020). Pařížské výtržnosti ve skutečnosti inspirovaly šestou a poslední část knihy Jeana Madirana Hereze 20. století, protože byly učebnicovou ukázkou toho, co se celá jeho kniha snažila říct: katolická civilizace se proměňuje v komunistickou, což je velká zrada a katoličtí biskupové jsou zrádci. A proto tři kapitoly z šesté části jeho knihy jsou: 1) Květen ´68 je konečnou zradou ze strany biskupů, 2) Zříkají se pravých katolíků, 3) Zrazují pravé křesťanství.

V první kapitole Madiran vypráví, jak, když v Paříži na jaře 1968 revoltující studenti, stejně jako výtržníci v USA v létě, hrozili, že rozboří západní civilizaci, byl oficiální komentář francouzských biskupů následující: „Je to rozsáhlé hnutí volající po nové společnosti.“ a byli připraveni přivítat jej jménem Druhého vatikánského koncilu. Ve svém oficiálním prohlášení o měsíc později deklarovali: „Revoluce roku 1968 rozděluje lid pro a proti. My biskupové jsme však pro.“ Madiran říká, že pro ty, kteří revoltují, vlastně účel světí prostředky, a proto tak použili sílu, lži a podvody, aby prosadili svou cestu, že vyprovokovali ještě „rozšířenější“ protihnutí. Nakolik se však moderní biskupové starají o radikální podvracení veškerého přirozeného zákona a křesťanské civilizace? Nikdo z nich nevěří, že komunismus je zrada. Je to ale reformní hnutí? To je jen lež a past, říká Madiran.

V druhé kapitole vypráví, jak biskupové, aby se revolucionářům na levici zalíbili, jim museli na podnose přinést hlavy nejvěrnějších katolíků na pravici, známých jinak jako „integristé“ neboli stoupenci integrálního katolicismu. (Přesně proto v 70. letech 20. století papež Pavel VI. vyvinul takové vyčerpávající úsilí, aby poškodil arcibiskupa Lefebvra, Bůh však měl jinou představu. Avšak jen o pár let později to, co bylo jeho Bratrstvem, začalo toužit po uznání ze strany modernizovaného Říma.) V 60. letech se francouzští biskupové vydali na dlouhou cestu obojakého vyjadřování. Směrem k levici říkali: „Nepovažujte nás za konzervativce nebo integristy, jsme revolucionáři stejně jako vy,“ zatímco směrem k pravici říkali: „Prosím, nemyslete si, že cokoliv měníme.“ A od té doby se tito biskupové snaží jít dvěma směry zároveň – což je recept na paralýzu. Vždy se však v přímé polemice vyhýbají střetu s „integristy“ – vzdali se výhody pravdy.

V poslední kapitole celé své knihy Madiran uzavírá své odsouzení mrzkých francouzských biskupů. Moderní svět není dobrý, spočívá ve všech oblastech na lžích: evoluce, jistý počet milionů [oproti originálu upraveno – pozn. překl.], 11. září, covid a to je jen několik významných klamů. Co se však pokazilo? Studenti to sotva věděli, protože se jim většinou řeklo, že moderní svět je úžasný. Pokud je to však pravda, pak jej bezděčně chtějí zbořit. Katolická Církev, která také nevěří v modernitu, však přesné ví, co se pokazilo, a v roce 1864 zveřejnila velký seznam 80 omylů – Syllabus omylů schválený papežem Piem IX. V něm je nauka, kterou biskupové měli učit studenty, protože kdyby se ji studenti naučili, mohli od 60. let znovu obnovovat celou „západní civilizaci“. Bylo tomu ale tak, že na Druhém vatikánském koncilu biskupové světa dali přednost tomu, přidat se ke komunistům namísto toho, aby proti nim bojovali, a studenti se proměnili v barbary a celá křesťanská civilizace byla zrazena.

Pokud jde o biskupy, Madiran ve své knize dodává jedno finální slovo – „Darebáci!“

Analýza Hereze 20. století je jasná. Poučení pro USA a 20. léta 21. století je zvlášť mnoho. Možná jen totální pohroma umožní lidstvu se poučit. Přesto platí, co řekl biskup Butler v 18. století: „Věci jsou, jaké jsou. Jejich důsledky budou, jaké budou. Proč bychom se tedy měli pokoušet klamat sebe sama?“

Kyrie Eleison

Zdroj: The St. Marcel Initiative

Překlad: D. Grof