Prostředky k cestě k dokonalosti (1939)
Prostředky k cestě k dokonalosti jsou pro všechny stupně stejné, pouze v jakosti, jak se užívají, jsou rozdíly:
1. Modlitba vnitřní
Prvním hlavním prostředkem jest vnitřní modlitba.
Ve vnitřní modlitbě přemýšlíme o věčných pravdách a s vroucí prosbou upevňujeme svou vůli, že podle nich zařídíme celý život. Je-li jednou z hlavních příčin našich nevěrností vůči Bohu skutečnost, že pod vlivem smyslového poznání zapomínáme na Boha neviditelného, jest nejjistějším návratem k němu znovu a znovu obnovená vzpomínka na jeho neviditelnou, ale tím skutečnější všudypřítomnost, která nás ve vnitřní modlitbě vždy živěji proniká a naplňuje. Vnitřní modlitba jest zření do neviditelných skutečností, v ní napájíme duši poznáním věčných pravd a prosycujeme ji touhou po věčnosti, sílíme ji k věrnému plnění vůle Nejvyššího.
2. Sebranost mysli (soustředění mysli)
Druhým požadavkem k cestě dokonalosti jest sebranost mysli, která jest vlastně prodlouženou vnitřní modlitbou do celého denního života: Častěji přes den obnovujeme vědomí, že Bůh jest při nás, kolem nás a v nás, prohlédáme své svědomí, podzvihujeme okamžitým vzletem své srdce k úkonu lásky, abychom obnovili v sobě vůni a sílu, načerpanou ve vnitřní modlitbě. Bez sebranosti mysli jsme hříčkou pokušení, nálad a náhod a klesáme ze hříchu do hříchu, ztrácíme jasný a pohled do věčných skutečností.
Stálou, neb s počátku častou myšlenku na Boha vždy přítomného upevníme si nejlépe tak zvanou »bdělostí srdce«. – Bdělost srdce jest několik určitě stanovených okamžiků dne, tří neb pěti, – v nichž opustíme myšlenkami svou práci a aniž by bylo nutno dáti na venek co znát,
1) živě si uvědomíme přítomného Boha.
2) Pohlédneme náhle do sebe a tážeme se: „Kde je nyní mé srdce?“, tj. na co myslím, co chci, co mnou hýbe?
3) Pohlédneme na Boha a srovnáme, zda city, hnutí, touhy srdce našeho se srovnávají se Srdcem Božím.
4) A lítostí, nápravou, sebepřemožením ihned srovnáme své srdce v jednotu se Srdcem Božím.
Tak činíme v každém tomto určeném čase, nejlépe ráno, dopoledne, odpoledne, večer...
3. Duchovní četba
Pramenem věčných pravd, předsevzetí a svatých tužeb jest třetí pomůcka duchovního života, duchovní čtení.
Ve vnitřní modlitbě mluvíme s Bohem, ve zbožné, pokorné, pozorné a pravidelné duchovní četbě, – především Svatého Písma, – mluví Bůh k nám. Bez duchovní četby brzy vyschne pramen vnitřní modlitby a sebranosti mysli, prostě proto, že duše, která musí míti nějakou myšlenkovou náplň, jest plna jiných obsahů, nečerpá-li z duchovní četby.
4. Zpytování svědomí
Konečně čtvrtým nutným průvodcem po cestě dokonalosti jest zpytování svědomí, v němž poznáváme, jak jsme byli ve světle vnitřní modlitby a sebranosti mysli věrnými vůli a vedení milosti svého Pána.
Ve všeobecném zpytování svědomí zkoumáme všechny chyby a hříchy buď dne nebo určité doby ke svaté zpovědi, – v částečném všímáme si určité jednotlivé chyby, kterou si chceme toho času odvyknouti, pozorujeme, zda poklesků do ní ubývá či přibývá a podle toho činíme předsevzetí. Bez částečného zpytování svědomí jest pokrok k dokonalosti takřka vyloučen.
Tyto čtyři prostředky jsou samy ze sebe nutny tomu, kdo chce stoupati v dokonalosti. Jsou se strany člověka.
Se stany Boží však hlavními prostředky jsou svaté svátosti, především svaté přijímání a pravidelná svatá zpověď, spojené ovšem se mší svatou.
Obojí tyto prostředky, lidské i Božské, vyžadují, aby člověk jich užíval denně a nevynechal jich bez vážné příčiny.
Zdroj: P. Dr. Jan Ev. Urban, OFM, K Bohu, Vyšehrad spol. s ruč. obmez., 1939, Praha, str. 33–35
Zpracoval: D. Grof
