Komentář Eleison DCLXXIV – Zlovolnost modernismu – V (2020)
(674)
13. června
2020
ZLOVOLNOST
MODERNISMU – V
Ještě je tu
přinejmenším jedna důležitá úvaha, kterou je potřeba představit, než
modernismus (alespoň pro teď) opustíme, a tou je proroctví P. Fredericka Fabera
(1814–1863), týkající se naší vlastní doby, které se zde v těchto
„Komentářích“ jistě už víckrát objevilo. Řekl něco v tom smyslu, že konec
světa bude charakterizován tím, že lidé budou dělat špatnosti, přičemž si však
budou myslet, že dělají dobro.
To je logické. I na
konci světa budou mít lidé stále svou Bohem danou přirozenost, která je jako
taková dobrá a skrývá se pod povrchem jejich prvotního hříchu a osobních hříchů,
ať již jsou v posledních časech jakkoliv těžké – II Tim. III, 1–5. Díky
této skryté přirozenosti mají lidé pod povrchem skrytou přirozenou náklonnost
k dobru. Přesto veliké množství lidí za Antikrista a jeho předchůdců bude
jednat v souladu s jeho skutečným či připravovaným zlem. Jak se
v nich toto dobro a zlo slučuje?
Lidská vůle nemůže
chtít nic, co jí předtím lidské myšlení nejprve neprezentovalo. Před každou
lidskou touhou musí předcházet lidská myšlenka. Touha ne-objektu může být pouze
ne-touhou. Proto vůle závisí na myšlení, které pro ni uchopí objekt, a mezi
každou vůlí a objektem, který chce, musí přijít myšlení, které na sebe vždy
bere to, že myšlení uchopí objekt. Nyní však přichází Kant, který říká, že
myšlení nemůže uchopit reálný objekt, může uchopit pouze to, co si samo sobě
vykonstruuje. To znamená, že vůle a její reálný objekt již nejsou náležitě
propojeny. To znamená, že dobrá vůle může chtít věci v realitě špatné a
špatná vůle může chtít v realitě něco dobrého, ale vzhledem
k prvotnímu hříchu člověka bude posledně zmíněný případ méně častý. A tak,
když Kant odděluje myšlení od objektivní reality, činí pro vůli mnohem
jednodušším chtít něco špatného, když se to zdá dobré. A tak v celém
dnešním světě myšlení odděleného od objektivní reality, je pro lidi mnohem
snadnější mít dobrou vůli, když chtějí to, co v realitě není dobré,
protože jejich myšlení je zásadně zmrzačeno.
A zde je to, co P.
Faber prorokuje. Říká, že na konci světa problémem nemusí až tak být špatné
srdce nebo zlá vůle, jako [spíše] dobrá srdce se zmrzačeným myšlením, jinak
řečeno dobrá srdce se špatnými zásadami. Co to v praxi znamená? Znamená
to, že zde dnes bude existovat velký počet katolíků, kteří mohou mít Víru a
myslet to dobře, jejichž myšlení však špatně funguje, protože vědomky, častěji
však nevědomky, následují Kantovo učení, takže je jejich dobrá vůle
odpovídajícím způsobem oslabena. Pak už nemohou vidět, že je Novocírkev snětí
na pravé katolické Církvi, nebo že je arcibiskupovo Bratrstvo sv. Pia X.
infikováno snětí ze strany jeho nástupců. V mnoha případech však slepota
takové duše nutně není ze zlovolnosti nebo nedostatku dobré vůle.
Z toho plyne, že
při jednání s takovou duší, v níž bylo subjektivní odděleno od
objektivního prostřednictvím celého světa, který zmrzačil Kant, může katolík
snadno udělat jednu ze dvou protikladných, ale spojených chyb. Buď může říct,
že taková duše je tak nevinného srdce, že se nemůže mýlit v myšlení, takže
Novocírkev se nemůže natolik mýlit, a tudíž bych se měl znovu připojit
k ní, k Pačamamě a ke všem – tak se dnes chovají vůdci Novobratrstva a
všichni ti, kteří je následují. Nebo může říct, že omyly v myšlení
Novocírkve a Novobratrstva, které se k ní chce znovu připojit, jsou tak
závažné, že asi nemohou být pravou Církví nebo pravým Bratrstvem a oběma se
musíme naprosto vyhýbat – tak argumentují a chovají se ti, kteří jsou známí
jako sedesvakantisté a ti, kteří mohou odmítat nálepku sedesvakantismu, ale
zaujímají sedesvakantistické postoje.
Naopak, když uznám, jak
Kant nakonec oddělil subjekt od objektu, neřeknu ani, že mají takové duše dobrou
vůli a proto je jejich nauka dobrá, ani že jejich nauka je tak falešná, že
musejí mít zlou vůli. Namísto toho řeknu, že subjektivně mohou mít
dobrou vůli, ale v každém případě mají objektivně tak špatnou
nauku, že je pro svou věčnou spásu nemohu následovat nebo s nimi být ve
společenství. A ve svatém růženci budu úpěnlivě prosit Naší Paní, aby moje
srdce a myšlení udržovala vyvážené v pravdě.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
