Amazonský ritus a další požadavky
synody (2019)
Atila Sinke Guimarães
14.
listopadu 2019
Vytvoření
nového Amazonského ritu má základ v Závěrečném
dokumentu této synody.
V jeho § 119
se skutečně píše: „Nový organismus církve v Amazonii musí ustanovit komisi,
která dle praxe a obyčejů původních národů prostuduje a prodiskutuje
rozpracování Amazonského ritu.“
Také v § 117
tohoto dokumentu se zmiňuje, že v Církvi existuje 23 různých ritů a
nepřímo se naznačuje, že je nyní nutné (§ 118), aby se vytvořil nový „inkulturovaný“
ritus.
Normální
čtenář si tedy představí, že je požadován jeden jednotný ritus, jako je dalších
23 ritů v Církvi. Ve skutečnosti to však není tak jednoduché. Když jsme
došli k tomuto prvnímu závěru, věci se začínají komplikovat.
V Amazonii je ve skutečnosti 400 různých indiánských kmenů. Takže, aby
byla koncilní církev autenticky „inkulturovanou“ církví – tj., aby se opravdu
přizpůsobila konkrétní realitě každého kmene – musela by vytvořit nikoliv jeden
nový ritus, ale stovky nových ritů.
V Amazonii existuje více než 400 kmenů; svátosti
by se musely přizpůsobit každému z nich...
A tak se
zdá, že v požadavku biskupů existuje rozpor. Když papeže žádají o dovolení
vytvořit Amazonský ritus, zdá se, že jej prezentují jako jeden nový ritus,
tento dojem je však klamný, protože to bude nespočet ritů, jež budou vytvořeny.
Nevím,
v čem se tento požadavek vytvořit mnoho ritů bude lišit od toho, co
progresivističtí misionáři již dělají, když mši přizpůsobují každému místu,
které navštíví. Jakmile Druhý vatikánský koncil otevřel dveře tomu, aby se
mohla pozměňovat liturgie, aby se vyšlo vstříc různým skupinám a národům (Sacrosanctum Concilium 38), vidíme
všelijaké druhy „inkulturovaných“ mší. Pokud jde o přizpůsobování rozmanitým
„kulturám“, brány jsou otevřené od roku 1963, kdy byla konstituce Sacrosanctum Concilium schválena.
Já to vnímám
tak, že pokud František oficiálně schválí tento „Amazonský ritus“, bude to
znamenat jen další zrychlení procesu, který už se i tak pohybuje vysokou
rychlostí.
Jedinou zásadní
odlišností je, že tito biskupové požadují, aby se pozměnily svátosti. V § 118
žádají: „Je naléhavé vytvořit komise pro překlad a přepis biblických textů do
jazyků různých regionů, s nutnými odchylkami, ale při zachování podstaty svátostí a přizpůsobení v jejich formě, aniž by
přestaly brát ohled na to, co je podstatné.“
Liturgická
reforma Pavla VI. již změnila tradiční formu svátostí, což způsobilo velké
diskuze o jejich platnosti. Nyní biskupové opět žádají změnu, ale nikoliv
určení formy; žádají totálně zničit formu svátostí, aby je „zpřístupnili“
početným amazonským kmenům. Pokud papež František ve své apoštolské exhortaci
přijme tento požadavek, výsledkem bude s největší pravděpodobností to, že
svátosti přestanou existovat.
Jsem
přesvědčen, že platný papež má právo měnit formu nějaké svátosti z jedné
stabilní formy na jinou stabilní formu. Proto jsou podle mého názoru svátosti
Pavla VI. ještě platné. Nemyslím si však, že papež může říct, že formy svátostí
jsou od nynějška proměnlivé, aby se vyhovělo potřebám každé kulturní skupiny.
Pokud to František učiní, překročí omezení své autority a v podstatě zničí
svátosti. V oblastech, které budou využívat toto povolení, přestanou svátosti
existovat.
Další témata synody
Tři další
témata mohou podlé mého názoru shrnout tento Závěrečný dokument:
1. Celý
dokument je rozdělen na různá „obrácení“, která Církev a Západ musí prodělat.
Samotný pojem obrácení naznačuje, že člověk je ve hříchu a musí se změnit. A
tak synoda a její Závěrečný dokument
nepřímo naznačují, že celá katolická Církev – nejen ta, která existovala do
Druhého vatikánského koncilu, ale i koncilní církev, která přišla po něm – byla
a je ve stavu hříchu. Stojíme tedy před úplným popřením všeho, co předcházelo
této synodě, abychom udělali nový krok: obrovský krok k „církvi
s amazonskou tváří“.
Synoda nepřímo naznačuje, že minulost katolické Církve
byla špatná a volá po obrácení
2. Tato
„ideální“ církev nabízená katolíkům, je vytvořena dle indiánů: dle jejich víry,
jejich vize světa a jejich životního stylu. Pokud jde o víru indiánů, jsou to
modloslužebníci a fetišisté. Jejich vize světa, pokud připustíme, že nějakou
mají, je imanentní božství ve všem – v zemi, vodě, vzduchu i ohni – a
stejně tak v živém stvoření – v rostlinách a zvířatech. To znamená,
že popírají transcendentního a absolutního Boha, jakého vyznává katolická
Církev. Jejich životní styl znamená popření všech výdobytků civilizace, pokud
jde o morálku, a popření všech systémů společensko-politických organizací, jež
se v dějinách vyvinuly. Krátce řečeno je to tribalismus, který je nejradikálnějším
stadiem barbarství, jejž překonává jen naprostá anarchie.
3. Jsem
přesvědčen, že kromě těchto špatných cílů (viz bod 1 a 2), existuje i konkrétní
zájem o vyhlášení Amazonie za nezávislou oblast na základě pochybné záminky
ochrany indiánů, lesa a Země. Pokud na místní vlády tento progresivistický
mýtus udělá dojem, vzdají se ohromné části svého území ve prospěch „indiánů“.
Ve skutečnosti ji dají těm, kteří indiány ovládají – teokratické tribalistické
autoritě, kterou zcela kontrolují vůdci liberální teologie.
Pokud jsou
moji čtenáři zvědaví na další omyly v tomto Závěrečném dokumentu, předkládám jim následující seznam:
Za prvé, Závěrečný dokument biskupů opakuje stejné omyly jako Laudato Si, to znamená:
- Vměšuje se do témat, která přísluší státu, nikoliv Církvi (§§ 10,11, 28, 34, 35, 41, 70, 72, 73, 77, 84).
- Zaujímá postoj ke globálnímu oteplování, který odporuje vědě (§§ 2,11, 68, 77).
Pro biskupy je budování elektráren v Amazonii
kriminálním činem, protože jsou přesídlováni někteří indiáni ze zaplavených
oblastí – odshora Tucuruí, Belo Monte a Jirau
- Napadá kapitalismus jako systém odporující zájmům indiánů a ekologie (§§ 10, 67-70, 71, 72, 73, 74, 84).
- Obhajuje komunismus a jde dokonce o krok dál, když hlásá tribalismus (§§ 9, 17, 19, 43, 44, 59, 68, 71, 73, 76, 84).
Zadruhé, k těmto omylům přidává Závěrečný dokument další:
- Přeceňuje roli Amazonie v ekologické rovnováze země (§§ 2, 6, 11, 65).
- Tvrdí, že Amazonie je lehkomyslně a zločinně ničena (§§ 2, 6, 10, 47, 67).
- Vykresluje indiány jako nevinnou a bezbrannou skupinu, která je utlačována civilizovanými lidmi (§§ 30-33, 43).
- Napadá západní civilizaci jako celek a prezentuje ji jako viníka tyranizování indiánů (§§ 14, 15, 27, 44, 49, 83).
- Odmítá všechnu předešlou katechizaci ze strany Církve jako „kolonialistickou“, orientovanou na „proselytismus“ a nevšímavou k utlačování indiánů (§§ 15, 54, 55, 56, 81).
- Napadá soukromé vlastnictví, je-li uplatňováno v Amazonii (§§ 10, 45, 67-70).
- Akceptuje modloslužbu indiánů jako obohacení a prospěch (§§ 8, 9, 14, 25, 43, 52, 54, 56, 57, 58, 65, 74, 79, 80, 97, 108, 114).
- Zvláště akceptuje kult Matky Země (§§ 10, 25, 66, 101).
- Považuje fundamentální imanentismus a panteismus jejich filozofie za pozitivní prvek k pochopení jednoty Stvoření (§§ 9, 14, 44, 73, 75, 81, 106, 108, 114).
- Bere na sebe ekologickou péči o „celý dům“, tj. boj za ekologii na celém světě (§§ 4, 18, 25, 33, 57, 60, 65, 66, 67, 70, 79, 82, 93, 102).
- Podněcuje mezi indiány třídní boj proti „kolonialistům“, boj, který je vlastní teologii osvobození (§§ 15, 16, 17, 18, 19, 30, 32, 33, 36, 42, 46-50, 70, 91).
Poslední
otázkou je: Do jaké míry František začlení všechny tyto omyly, mýty a utopie do
své nadcházející apoštolské exhortace, která dá těmto závěrům pečeť jeho
autority?
Jsem
přesvědčen, že zahrne vše, co bude moct, protože byl ústředním architektem této
synody a její agendy. Co je vážnou překážkou, která by ho donutila přestat? Je
to „tichá opozice“ Římské kurie. Za několik měsíců budeme vědět, čeho tato
opozice dosáhla, až porovnáme výsledky Závěrečného
dokumentu synody s textem jeho nadcházející apoštolské exhortace.
Zdroj: Tradition In Action
Překlad: D. Grof
