Komentář Eleison DCXVII – Brexit – II (2019)
(617)
11. května
2019
BREXIT – II
Existuje právem proslulá anglická báseň z 19. století, která vrhá
mnoho světla na velký povyk, který byl vyvolán pokusem britského národa
uniknout ze sítě Evropské unie. „Doverská pláž“ byla sepsána v roce 1851
Matthew Arnoldem (1822-1888) a představuje ve čtyřech nepravidelných verších jeho
hlubokou zádumčivost, když stojí na pobřeží Lamanšského průplavu a naslouchá neustávajícímu
rytmu příboje na pláži před jeho domem, kde zůstává přes noc se svou milovanou,
patrně svou zákonnou manželkou.
První verš je nádherným popisem mořského pobřeží zalitého měsíčním světlem
a příboje, a uzavírá se „věčným tónem smutku“, jejž se mu zdá slyšet
v příboji. Jako kultivovaný klasický učenec si vzpomíná na citát řeckého
dramatika Sofokla (496-406 př. Kr.), který v témže odlivu a přílivu
příboje na podobné pláži tisíce mil daleko a více než před 2000 lety slyšel
„zvířený odliv a příliv lidského trápení“ a Arnoldova mysl se obrací
k hlubokým nesnázím své vlastní doby, viktoriánské doby. Arnold nikdy
nebyl katolík, ale ve třetím verši tyto nesnáze sleduje zpět ke ztrátě Víry v
jeho 19. století, jehož „zádumčivé dlouhé ustupující burácení“ slyší ve zvuku
příboje, který před ním ustupuje.
Ve čtvrtém a posledním verši prezentuje jediné řešení, jež má ohledně
tohoto problému, kdy život odnáší to, co bylo kdysi křesťanstvím, a tím je
obrácení se ke své milované, která je za ním, a prosba, aby mu zůstala věrná,
protože vše, co opravdu mají, je jeden druhého. A tak v temném závěru této
básně vše jiné:
Nemá ve skutečnosti ani radost, ani lásku, a světlo ani,
ani jistotu, ani mír, ani pomoc na bolení;
A my zde jak na pláni po setmění,
vláčeni jsme zmatenými poplachy k útěku i bojování,
kde nevědomé armády za noci se střetávají.
Arnold tedy měl dost víry vidět, že základním problémem jeho civilizace
byla ztráta náboženské víry, postrádal však víru uvěřit ve skutečnou a
existující alternativu k výsledné temnotě a zmatení, konkrétně
v katolickou Církev. Podobně stoupenci Brexitu mají ještě dostatek
zdravých instinktů, aby cítili, že Evropská unie jde špatnou cestou, ale zbývá
jim ještě méně náboženství, než měl Arnold, a tak mají ještě menší představu,
než měl on, ohledně toho, jak se vyhnout „potemnělé pláni“. Proto je debata o
Brexitu nadále „střetem nevědomých armád za noci“, protože všichni zasazují
tuto debatu do ekonomických termínů, když ve skutečnosti reálná debata je
náboženská mezi posledními zbytky křesťanských národů na jedné straně a
počátkem Antikrista s jeho novým světovým pořádkem na straně druhé.
Náboženský rozměr dává na obou stranách debatě její sílu. Nedostatek
náboženství na obou stranách dává debatě její zmatení.
Protože Bůh je skutečně velkým Nepřítomným v moderní „civilizaci“, ale
jak kdysi řekl kardinál Pie, nebude-li [Bůh] vládnout Svou přítomností, bude
vládnout Svou nepřítomností. Bez Něj se debata o Brexitu vede převážně
v ekonomických termínech, na základě čehož jsou stoupenci Brexitu nuceni
prohrát. Jsou však ochotní se obrátit směrem k Bohu? Toť otázka.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
