Komentář Eleison DXCVII – Ochrana srdce (2018)
(597)
22. prosince
2018
OCHRANA SRDCE
Zde je přesný výčet toho, jak mohly Vánoce ochránit Neposkvrněné Srdce
Panny Marie před tím, aby byla přemožena svou důvěrnou účastí na Utrpení svého
Božského Syna:
„Extatické blaho, že jsem porodila, na mě mělo účinek jako vůně květin
uzavřených v živé váze mého srdce po zbytek mého život. Nepopsatelná
radost. Lidská a nadlidská. Dokonalá radost.“
„Když bylo mé srdce probodáváno každý večer života mého Syna
s bolestnou připomínkou: ´O den méně čekání, o den blíže Kalvárii´, a když
byla má duše rdoušena bolestí jako by se přes ni přehnala vlna muk, což byla předběžná
vlna před záplavou muk, jež mě pohltily na Golgotě, skláněla jsem se
v duchu ke vzpomínce na blaho Svaté noci, jež zůstávala živá v mém
srdci, jako by se člověk sehnul nad úzkou horskou roklí, aby se zaposlouchal do
ozvěny písně lásky, nebo aby v dálce viděl domov své radosti.“
„To byla moje posila v životě, zvláště v hodině mé mystické smrti
u paty Kříže. Bůh trestal nás oba, mě a mého mírného Syna za hříchy celého
světa, ale abych Mu neřekla, že je ten trest příliš strašný a že ruka Jeho
Spravedlnosti na nás dopadla příliš těžce, byla jsem nucena skrze závoj
nejtrpčích slz, jež kdy žena prolila, upnout své srdce na onu Svatou noc, onu
vzpomínku na světlo, na blaho, na svatost, jež přede mnou vyvstaly na Golgotě
jako utěšující vize z nitra mého srdce, aby mi řekla, jak moc mě Bůh
miloval – ta vize tam ke mně přišla sama o sobě bez čekání, aniž bych ji
hledala, protože to byla svatá radost a vše svaté je prosáknuto láskou a láska
dává život dokonce i věcem zdánlivě neživým.“
„Zde je to, co musíme učinit, když Bůh udeří:
- Připomenout si časy, kdy nám Bůh dal radost, abychom i uprostřed trápení uměli říct: „Díky, Bože. Jsi ke mně dobrý.“
- Přijmout to, že budu utěšen upamatováním se na dar z minulosti, jež nás posiluje ve chvílích současného utrpení, když jsme zdrceni až k zoufalství, jako jsou rostliny drceny v bouři, takže si nebudeme zoufat nad dobrotou Boží.
- Ujistit se, že naše radosti jsou od Boha, jinak řečeno nejen lidské radosti dle našeho vlastního výběru, jež příliš snadno nejsou od Boha, jak bývá všechno, co děláme, je-li to odděleno od Boha, od Jeho Božího Zákona a Vůle. Musíme hledat radost pouze od Boha.
- Mít na paměti Boží Zákon a Vůli také za minulé radosti, protože upamatovávat se na vzpomínku, která nás podněcuje činit dobro a velebit Boha, si nezasluhuje pokárání, ale má být povzbuzováno a velebeno.
- Svítit světlem minulé radosti na současnou temnotu, abychom rozjasnili tuto temnotu tak, že i v nejčernější noci můžeme vidět svatou Boží Tvář.
- Osladit si hořký kalich příjemnou vzpomínkou, abychom byli schopní snášet tu hroznou chuť a vypít ten kalich do poslední kapky.
- Vnímat skrze drahocennou vzpomínku, jíž v sobě chováme, pocit Božího pohlazení, i když se trny otiskují do našeho čela.“„Zde máte sedm zdrojů štěstí protikladných k sedmi slovům, která probodla mé Neposkvrněné Srdce. Formulují mé vánoční poučení pro vás, a spolu s vámi je daruji mým milým dětem. Žehnám jim všem.“Kyrie EleisonZdroj: The St. Marcel InitiativePřeklad: D. Grof
