Cizinec (2018)
15.
listopadu 2018
Několik
měsíců předtím, než jsem se narodil, se můj tatínek setkal s jedním
cizincem, který byl v našem malém městě v Tennessee nový. Tatínek byl
tímto okouzlujícím nově příchozím fascinován od počátku a brzy jej pozval, aby
žil s naší rodinou.
Tento
cizinec byl rychle přijat a byl tu, aby mě o pár měsíců později přivítal na
svět. Jak jsem rostl, nikdy jsem nezpochybňoval jeho místo v naší rodině.
V mém mladém myšlení měl každý člen své zvláštní místo.
Můj bratr
Bill, který byl o pět let starší, byl mým příkladem. Fram, má mladší sestra, mi
dala příležitost hrát si na „Velkého bratra“ a rozvíjet umění škádlení. Mí
rodiče byli navzájem se doplňujícími učiteli – maminka mě učila milovat Slovo
Boží a tatínek mě učil jej poslouchat. Cizinec však byl naším vypravěčem. Uměl
spřádat nejúchvatnější příběhy. Dobrodružství, tajemství a veselé příběhy byly
naší každodenní konverzací. Dokázal celou naši rodinu každý večer okouzlovat
celé hodiny. Když jsem chtěl něco vědět o politice, dějinách nebo vědě, všechno
to znal. Věděl o minulosti, chápal přítomnost a zdálo se, že umí předpovídat
budoucnost. Obrázky, které dokázal kreslit, byly tak živé, že jsem se často
smál nebo plakal, když jsem se díval.
Pro celou
rodinu byl jako přítel. Vzal tatínka, Billa a mě na náš první ligový
baseballový zápas. Vždy nás povzbuzoval, abychom sledovali filmy a dokonce
zařídil, že nám představil několik filmových hvězd. Na mého bratr a mě učinil
hluboký dojem zvláště John Wayne. Ten cizinec byl neustálým vypravěčem.
Tatínkovi to nevadilo, ale maminka se někdy tiše zvedla – když zbytek
z nás byl okouzlen jedním z jeho příběhů o vzdálených místech – šla
do svého pokoje, četla si svou Bibli a modlila se. Nyní přemýšlím nad tím,
jestli se někdy nemodlila, aby ten cizinec odešel. Víte, můj tatínek vládnul
naší domácnosti s jistým mravním přesvědčením. Tento cizinec však nikdy
nepociťoval povinnost ctít jej. Například klení nebylo v našem domě
dovoleno – ne z naší strany, od našich přátel nebo dospělých. Náš
dlouhodobý návštěvník však příležitostně používal sprostá slova, jež mě pálila
v uších a tatínka přiměla se ošívat. Pokud vím, cizinec nebyl [kvůli tomu]
nikdy konfrontován.
Můj tatínek
byl abstinent, který nedovoloval alkohol ve svém domově – dokonce ani pro
vaření. Cizinec však cítil, že mu potřebujeme být vystaveni a osvětloval nám
jiný způsob života. Často nám nabízel pivo a jiné alkoholické nápoje. Konal
tak, že cigarety vypadaly chutně, doutníky mužně a fajfky uhlazeně. Mluvil
svobodně (až příliš svobodně) o sexu. Jeho komentáře byly někdy nestydaté,
někdy ponoukavé a všeobecně uvádějící do rozpaků. Nyní vím, že mé rané
představy o vztahu muže a ženy byly ovlivněny tímto cizincem. Když se dívám
zpět, jsem přesvědčen, že to byla milost Boží, že nás ten cizinec neovlivnil
víc.
Čas od času
odporoval hodnotám mých rodičů. Přesto byl zřídka kárán a nikdy nebyl požádán
odejít. Uplynulo více než třicet let, co se tento cizinec přistěhoval
k oné mladé rodině v Morningside Drive. Už pro mého tatínka není
skoro vůbec tak poutavý jako byl v těch dřívějších letech. Kdybych však
dnes přišel do domu svých rodičů, stále byste ho viděli sedět v rohu a čekat na
někoho, kdo bude naslouchat jeho hovoru a sledovat, jak vytváří obrazy.
Jak se
jmenoval? Říkali jsme mu prostě televizor!
Zdroj: Tradidi
Překlad: D. Grof
