Komentář Eleison DLX – Anti-„lefebvristický“ argument
– I (2018)
(560)
7. dubna2018
ANTI-„LEFEBVRISTICKÝ“ ARGUMENT – I
Aby jeden
francouzský laik – pan N.M. – napadl
francouzské dominikánské kněze z Avrillé za jejich „lefebvrismus“, tj. za
jejich odmítání akceptovat, že koncilní papeži od Pavla VI. vůbec nejsou
papeži, sepsal právě článek obviňující Dominikány z odmítání tří
katolických dogmat: že papež má primát jurisdikce nad univerzální Církví; že
univerzální řádný učitelský úřad Církve je neomylný; že je to živoucí učitelský
úřad Církve, který určuje to, čemu katolíci musí věřit. Normálně je nejlepší
takové věroučné otázky přenechat expertům na věrouku, ale naše doba není
normální. Dnes se katolíci musí spolehnout na své vlastní katolické dobré cítění,
aby takové otázky pro sebe rozhodli.
Podívejme se
na všechny tři ty otázky prostým a praktickým způsobem. Jestliže chci
akceptovat, že papeži od Pavla VI. jsou pravými papeži, proč bych musel
popírat, že papež je hlavou Církve, že normální učení Církve je neomylné a že
živý papež mi říká, čemu bych měl věřit? Podívejme se na argumenty pana N.M. jeden po druhém.
Pokud jde o
první bod, N.M. cituje zcela
antiliberální První vatikánský koncil (1870-1871) za tím účelem, že papež je
přímou a bezprostřední hlavou každé diecéze, každého kněze a každého katolíka.
Jestliže jej tedy jako všichni lefebvristé odmítám uposlechnout, nepřímo
popírám, že je mou hlavou jakožto katolíka, takže popírám, že papež je tím, čím
jej První vatikánský koncil definoval být. Odpověď: Vůbec nepopírám, že
koncilní papeži mají autoritu mi přikazovat jakožto katolíkovi, jenom říkám, že
jejich katolická autorita nezahrnuje autoritu přimět mě stát se protestantem,
což učiním, pokud uposlechnu jejich příkazy v linii Druhého vatikánského
koncilu.
Za druhé, N.M. argumentuje, že První vatikánský
koncil také prohlásil, že běžná nauka papeže a biskupů je neomylná. Pokud jsme
kdy měli závažnou nauku papeže a biskupů společně, bylo to na Druhém
vatikánském koncilu. Jestliže pak odmítnu tuto nauku, nepřímo popírám, že
univerzální řádný učitelský úřad Církve je neomylný. Odpověď: Ne, nepopírám. Já
plně uznávám, že když se nějaká nauka učila v Církvi takřka všude, ve
všech dobách a všemi papeži a biskupy, je neomylná, ale jestliže se učí jen
v moderní době papeži a biskupy Druhého vatikánského koncilu z 20.
století, pak je protikladná k tomu, co učili papežové a biskupové ve všech
jiných dobách Církve a já se necítím vázán přijímat ji. Jak přijímám „těžkotonážní“
univerzální řádný učitelský úřad všech časů, tak odmítám „odlehčený“
univerzální řádný učitelský úřad dneška, který mu odporuje.
Za třetí, N.M. argumentuje, že pravý papež má
živoucí autoritu říkat mi jakožto katolíkovi, čemu dnes musím věřit. Jestliže pak
odmítám věřit tomu, o čem koncilní papeži řekli, že tomu mám věřit, odmítám
jejich živoucí autoritu jakožto arbitrů Víry. Odpověď: Ne, neodmítám. Používám
své oči ke čtení a svůj Bohem daný mozek k posuzování toho, že to, co mi
koncilní papeži říkají, odporuje tomu, co mi říkali všichni předešlí papeži
zpět k sv. Petrovi, a dávám přednost tomu, že uposlechnu 261
„těžkotonážních“ papežů říkajících mi čemu věřit proti šesti „odlehčeným“ koncilním
papežům. „Pak ale odmítáte živoucí autoritu živého papeže jakožto arbitra
Víry!“ Jen proto, že následuji, poslouchám a podvoluji se 261 papežům jakožto
arbitrům té Víry, o níž mi moje oči a můj mozek říkají, že ji koncilní papeži
nenásledují. „Pak ale podporujete své vlastní oči a mozek proti katolickému
papeži!“ Bůh mi dal oči a mozek, které fungují, a až před Něj předstoupím,
abych byl souzen, budu se zodpovídat, jak jsem je využil.
Je jasné, že
vlastní odpovědí N.M. na problém
protestantizujících, modernizujících a koncilních papežů, je popírání, že kdy
byli papeži. Stejně tak by mělo být jasné, že na tento problém, který je velmi
reálný, nejsem povinen přijmout drastické řešení pana N.M. A ani, pokud ho odmítnu přijmout, nejsem nucen popřít tři
církevní dogmata. Pokoj s N.M.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof