Komentář Eleison DLVII – Trvalí nepřátelé (2018)
(557)
17. března
2018
TRVALÍ NEPŘÁTELÉ
Mnozí
čtenáři těchto „Komentářů“ – v žádném případě ne všichni – musí být
šokováni a nedůvěřiví, když tyto „Komentáře“ stále odkazují na Židy jako na jeden
z hlavních zdrojů problémů v dnešní Církvi a ve světě. Je to proto, že od
Francouzské revoluce (1789), kdy svobodní zednáři zrovnoprávnili Židy a dali
jim svobodu zabírat všechny vlivné pozice ve společnosti, Židé svým postupným
ovládnutím politiky, univerzit a zvláště médií čím dál více ovládali myšlení
lidí, a tuto nadvládu, kterou jim poskytli neopatrní nežidé, použili, aby
všechny přesvědčili, že Židé jsou oběťmi, spíše než příčinou, trvalého napětí
mezi sebou a zbytkem světa.
Přesto ve
středověku, kdy Víra osvětlovala myšlení lidí Cestou, Pravdou a Životem,
katoličtí papežové a církevní koncily vydali záplavu dokumentů, aby přiměli
křesťany, aby byli ostražití ohledně židovské lstivosti, a dokonce zakazovali
křesťanům, aby se, kvůli své věčné spáse, družili s Židy. Byl to pouze
„antisemitismus“? V naší době jeden italský profesor právě argumentuje – a
není sám – že Židé jsou řídící silou v rámci koncilního papežství a Církve.
Zde následuje stručný souhrn profesorových argumentů, které lze v úplnosti
nalézt na: http://www.unavox.it/ArtDiversi/DIV2277_Lamendola_Scacco_in_tre_mosse.html
Neomodernismus
pustošící v současnosti katolickou Církev, je modernismem odsouzeným ze
strany sv. Pia X., ale s novým přidaným prvkem: talmudským judaismem. Židé
se vždy snažili neutralizovat Božství Našeho Pána Ježíše Krista, protože
není-li Bohem, pak katolicismus není ničím, a pak jde z cesty hlavní
překážka jejich vlastní vládě nad světem. Proč zde například v roce 2009 bylo
takové celosvětové běsnění nad několika poznámkami ve švédské televizi, jež
vrhaly pochybnost na existenci vražedných plynových komor v Německu během
druhé světové války? Problémem nemohl být jen jeden biskup, který tyto poznámky
pronesl. Ve skutečnosti byl tento rozruch naplánován v druhé řadě
k tomu, aby ochromil tradiční Bratrstvo sv. Pia X., do něhož tento biskup tehdy
patřil, ale v první řadě k tomu, aby přinutil papeže Benedikta XVI.,
aby se odtáhnul od té katolické Tradice, která je v souladu s Vírou
středověku. Proto kardinál Ruini, papežův emeritní vikář pro římskou diecézi,
v té době prohlásil: „Nikdo, kdo popírá ´holokaust´ nemůže být katolickým
biskupem.“
Tento profesor
dále říká, že velký krok vpřed k tomuto postavení „holokaustu“ do centra
katolického náboženství byl podniknut v roce 1965, když Druhý vatikánský koncil
ve svém dokumentu Nostra Aetate
prohlásil, že Boží smlouva s Izraelity ve Starém zákoně je stále platná,
což znamená, že vykoupení ze strany Ježíše Krista již není nutné pro spásu,
jinak řečeno, že Jeho katolická Církev již není jedinečným držitelem úplné
Pravdy a již není jediným prostředkem věčné spásy. Na základě čehož náboženská
důležitost Našeho Pána Ježíše Krista, která se Druhým vatikánským koncilem
snížila, byla okamžitě vzata Židy a přisvojena jejich „holokaustu“. Abraham
Foxman z B´nai B´rith v New Yorku pravil: „Holokaust není jen
příkladem genocidy, ale je to takřka úspěšný útok na Bohem vyvolený lid, jinak
řečeno na Boha Samotného.“
Proto je pro
Židy „holokaust“ teologickou událostí, která je ústřední pro nové náboženství,
jež má být vnuceno celému světu, a před nímž se všechna ostatní náboženství,
počínaje katolicismem, musí sklonit. Proto musí být všichni katoličtí biskupové
zpochybňující „holokaust“ umlčeni a zakázáni, a katolická Církev musí dělat to,
co jí její talmudští páni řeknou, aby dělala. A tento italský profesor dochází
k závěru, že „starší bratři“ uspěli v tom, že ze sebe učinili
nepopiratelné strážce Kristovy Církve.
Všimněte si,
že toto tvrzení dokonale vystihuje Tertullianovo prohlášení, že pouze slabost
katolíků je silou Židů. Propaganda ve prospěch „holokaustu“ odstartovala teprve
po Druhém vatikánském koncilu. Před koncilem lidé stále ještě měli příliš mnoho
zdravého rozumu, aby věřili, že bylo v Evropě vyhlazeno asi dvakrát více
Židů, než kolik jich zde existovalo před válkou.
Ale „neboj
se malé stádce“ (Lk XII, 32). Každý katolík ví, že je to Bůh, který bude mít
poslední slovo, a nikoliv Jeho nepřátelé. Tento katastrofální konec pátého věku
Církve [více viz zde
– pozn. překl.], v němž nyní žijeme, připravuje a předem platí za největší
vítězství Církve v její celé historii, za krátký šestý věk, neboli za vítězství
Neposkvrněného Srdce Panny Marie. Někdy poté může přijít největší vítězství Božích
nepřátel v celé světové historii, tří a půl letá vláda Antikrista (Jn V,
43), neboli sedmý věk Církve. Pak ale následuje poslední slovo, aby ukončilo
všechna poslední slova, Poslední soud, patřící Bohu a dokonale obnovující Jeho
univerzální spravedlnost.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
